V Zoo Praha jsou již k vidění dvojčata tayry. Že nevíte, co je tayra za zvíře? Jiným názvoslovím se jedná o kunu brazilskou. Návštěvníci pražské zoo je mohou již pozorovat v expozici poblíž výběhu ledních medvědů, jelikož malé šelmy pod dohledem matky již opouštějí noru nejčastěji ráno a poté při odpoledním krmení po 15. hodině.
»Samice tayry je pečlivá matka, která svá nejprve slepá a poté ještě dlouho bezmocná mláďata kojí až tři měsíce a i pak je nějakou dobu hlídá. Vyžadují tedy klid, a proto odhalujeme expozici pro návštěvníky až nyní, kdy už mají dvojčata nejkritičtější období za sebou,« vysvětlila vrchní chovatelka malých savců Denisa Zběhlíková rozhodnutí zpřístupnit výběh až po dvou měsících od narození mláďat.
Malé tayry se narodily 21. června dvanáctiletému samci, který přišel do Zoo Praha v roce 2011 ze švýcarské zoo Papiliorama, a v Praze narozené osmileté samici. V těchto dnech již dvojčata vedle mateřského mléka ochutnávají i masitou stravu v podobě drobných hlodavců či kuřat a v menší míře také měkké ovoce, jako jsou banány, melouny či kiwi, o které se s nimi dělí matka ze své krmné dávky.
»Mláďata jsou na první pohled totožná, ale pozornému oku neujde, že jedno z nich, jako by mělo po otci tmavěji zbarvenou hlavu, a druhé je naopak po matce světlejší,« popsala Zběhlíková s tím, že pohlaví obou dvojčat je zatím neznámé.
Tayry, jsou též nazývány eiry, hyrare a též kuny brazilské. Tyto všechny názvy patří jedné elegantní, štíhlé lasicovité šelmě, obývající rozsáhlý areál od Mexika až po severní Argentinu a ostrov Trinidad. Na rozdíl od většiny lasicovitých šelem jsou aktivní i ve dne, což z nich činí atraktivní druh i pro návštěvníky zoologických zahrad. Oproti českým kunám jsou navíc o poznání mohutnější, přičemž dospělí jedinci dosahují hmotnosti až pěti kilogramů. Zoo Praha chová tayry od roku 2004 a první úspěšný odchov se zde podařil v roce 2011. Tehdy se jednalo o vůbec první odchované mládě tohoto druhu v České republice.
Tayra (Eira barbara), disponuje až 68 centimetrů dlouhým štíhlým tělem s krátkými končetinami a dlouhým huňatým ocasem cca až 40 centimetrů. Tvarem hlavy se podobá svým blízkým příbuzným, kunám. Srst mívají tmavě hnědou až černou, ale hlava bývá často světlejší. Když se slunce odrazí od světlejší srsti na hlavě, může zazářit i jako ze zlata. Častá bývá u tayry i bílá náprsenka.
Tayra obývá nejrůznější lesnaté a křovinaté oblasti od středního Mexika po severní Argentinu a Trinidad. Nedá se však říci, že by byla nějak úzce vázána na lesy nebo naopak na travnaté plochy. Jako všechny lasicovité šelmy je značně přizpůsobivá a doupě si buduje jak ve stromových dutinách, tak v hustém podrostu nebo ve skalní puklině. Velmi obratně šplhá po stromech, ale také výborně plave a také dobře skáče a jsou i zdokumentované příklady skákání ze stromu na strom, kde také často loví malé drápkaté opice, zatímco na zemi pátrá po hlodavcích (poradí si i s plachým a hbitým agutim) či dokonce plazech, především leguánech. Jídelníček si doplňuje plody. Za potravou se vydává převážně za soumraku. Pokud ale obývá místa s dostatkem podrostu, v němž se může ukrýt, pak je aktivní i ve dne.
(mac)
FOTO – Zoo Praha/Petr Hamerník, commons.wikimedia.org/CC BY-SA 4.0/ Ninahale, commons.wikimedia.org/CC BY-SA 2.0/Mike’s Birds,
commons.wikimedia.org/CC BY-SA 3.0/Marie de Carne