Jak Maňas zkormoutil Niger

Je to chvilka, sotva pár minut, co jsem domluvil s Nigerem. Halí se do státního i občanského smutku. Ještě že nemusí utrácet za černé ošacení…, by se nedoplatili, jak jsou zkormouceni. Truchlí děti, dospělí, staří – mladí. Bojí se, strachy nespí. Maňas chce do Nigeru vrátit demokracii…

Koncem července tam totiž tamější pronigerská armádní důstojnická elita svrhla protinárodního, profrancouzského prezidenta a hodlá zemi směřovat ke svéprávné budoucnosti. Dost bylo vykořisťování, bezostyšných krádeží nerostného bohatství, útlaku a genocidy místního obyvatelstva. Podrobně jsme o události referovali zde.

A proč ono výše zmíněné truchlení Nigerců? Do debaty o vojenském puči (takto kolektivní Západ nazývá snahu nigerských generálů vymanit se jednou pro vždy z nenasytných spárů francouzských uzurpátorů), se totiž vmísil »náš« Maňas, který vojenské svržení profrancouzské hlavy státu ostře odsoudil. Samozřejmě, jak taky jinak, že? Po Rusku a Číně nás zřejmě čeká třetí válka, a sice proti Nigeru. Slava demokratickému Nigeru! Vy, zaostalí negři, držte hubu a krok, jinak vás zmasakrujeme – ano, přesně takhle smýšlejí po staletí nejen o Nigeru, ale o celé černošské Africe ti, kteří si v teple bruselských, londýnských a washingtonských kanceláří hrají na demokraty a vyslovil-li bych před nimi slovo »negr«, plnil bych stránky mainstreamových médií, vláčejíce mě ve veřejném prostoru coby odsouzeníhodného rasistu.

Tady jsme vám »demokraticky« (po našem) zvolili prezidenta a vy ho budete poslouchat. To je v kostce, mezi řádky, vzkaz Lipavského nigerskému lidu, jehož trpělivost s trvalou přítomností francouzské armády v zemi vzala za své.

Bože můj, do čeho všeho se ten šašek z Černínského paláce ještě přise*e? Kde bere tu sebestřednou jistotu, že jeho názor vůbec koho zajímá? Že kterýkoli Nigerec ví, kdo je Maňas? Poslal bych ho na týden mezi domorodce, aby si užil dosyta té francouzské demokracie.

My, Česká republika, ničím významná řiťka ve středu Evropy bez čehokoli strategického (nevnímám-li za strategickou surovinu ZRADU, jejíž zásoby jsou v ČR neomezené), budeme žvanit úplně do všeho?

A to ten fofr teprve nastane, neboť – jak sdělují novinky.cz: »Podle šéfa evropské diplomacie Josepa Borrella chystá Evropská unie uvalit sankce na členy junty, která se koncem července chopila moci v Nigeru.«

Vážená EU,

Afrika se z tvých sankcí určitě nepodělá. Když přežila kolonizátorský teror a po staletí trvající holocaust černošského obyvatelstva, tvé sankce ji už hlady neumoří.

Má-li vůbec ministerstvo zahraničí nějaký program, jsou to výhradně SANKCE. Lipavský s Josepem přirozeně souzní, akorát nevím, jakým způsobem toto jejich souznění nahradí třeba nigerský uran… Ta otázka je citlivá zejména pro Francii, která na tamní těžbu měla původně monopol, než ho začala dolovat také Čína. A ta se proti těm tzv. pučistům rozhodně nestaví.

Jo, jo, pomyslné akcie Evropy na africkém kontinentu tvrdě padají ke dnu. Na Josefa Fritzla, jenž čtvrt století věznil a znásilňoval ve sklepě svoji dceru, už došlo. Dojde i na Evropu za znásilňování Afriky. Nebude to veselé účtování. Ani Fritzlovi tehdy nebylo u soudu do smíchu. A na Maňase taky dojde… Nebojte. Voda pod kotlem zabublá během chvilky. Stačí pár kousků vyschlých polínek… Jen škrtnout.

Robert Fish