Francouzský prezident Emanuel Macron se čím dál čitelněji vymyká politickému, ideovému, mediálnímu a marketingovému obrazu svých evropských kolegů. Méně čitelná už však je odpověď na otázku PROČ? Letos v lednu podpořil »face to face« čínskému protějšku mírový plán na rozdělení Ukrajiny a v dubnu se Země galského kohouta pustila jako první z G7 do byznysu s Čínou v její národní měně = jüanech.
Jüan tomu Macron nasadil před pár desítkami hodin, kdy při osobním setkání požádal prezidenta Jihoafrické republiky Cyrila Ramaphosu, zda se může zúčastnit příštího jednání uskupení BRICS v Durbanu (1.-2. 7. 2023).
Tedy PROČ – když ostatní evropští státníci takto nečiní, resp. činí pravý opak toho, kydajíce na BRICS tuny špíny? Že by Macron upřímný zájem jen předstíral ve snaze BRICS nějakým způsobem destabilizovat, jak také píší někteří komentátoři? Nevím, ale tohle mně připadá až příliš přitažené za vlasy. Na to Francie při plném vědomí ekonomické síly této instituce (BRICS) prostě nemá.
Pak je druhá možnost, která mně připadá racionálnější. Jistě, sám Macron je také pouhou loutkou, ale mohl dostat z lóže pokyn, aby svoji zemi začal takto zviditelňovat v souvislosti s budoucím uspořádáním světa, kdy Euroasie nahradí euroatlantisty a nejen v prostředí starého kontinentu bude hrát prim.
Chcete-li ještě výstižněji: kdy BRICS nahradí Evropskou unii a stane se vůdčím hospodářským uskupením nejen evropského, ale globálního byznysu.
Francie je sice přirozenou euroasijskou součástí od pradávna (geograficky tomu ani nemůže být jinak), ale už dávno nikoli mocností, byvše hračkou v ruku Londýnu a Washingtonu, čili euroatlantistů. Jak padá americký dolar a s ním vůdčí ekonomická role Spojených států, zednářské bratrstvo musí reagovat, resp. připravit nový jízdní řád.
Pro Macrona osobně, jako lidskou bytost, může jistou roli hrát i strach o sebe samotného, především v kontextu s masovými demonstracemi řadových Francouzů proti jeho zrádcovské, euroatlantické politice, která samozřejmě i vinou Emanuelových předchůdců učinila z téhle krásné země nesmírně početnou a precizně organizovanou základnu islámských teroristů.
Francouzi, když se fakt už nase*ou, za to umí vzít a Macron by se určitě nerad houpal na kandelábru kdesi pod Eiffelovkou… To Fiala a spol. zřejmě hřeší na to, že v Praze žádná Eiffelovka není…
Pravda, není, ale máme Petřínskou rozhlednu a cestu k ní také lemují sloupy veřejného osvětlení. Byl bych na jejich místě ostražitější… Jeden nikdy neví, komu ze zoufalství prdne v bedně.
Robert Fish