Prý nevstoupíš dvakrát do stejné řeky. V neděli jsem na tomto místě psal: »Až budete číst tyto řádky, možná už budete znát jméno vítěze čtvrtého finále a tím i letošního mistra České republiky v ledním hokeji…« Dnes lze napsat něco podobného, jen už jde o finále šesté.
Pojďme se však pozastavit nad tím, jak k tomuto finále vlastně došlo. Ještě před zahájením play-off 6. března ředitel Tipsport extraligy Martin Loukota tvrdil: »Aktuální systém s dvanácti týmy v play-off není ideální, je to vysoký počet. Částečně devalvuje 52 kol. Na stole jsou nyní dvě varianty herních systémů. Uvidíme, jestli se vrátíme k variantě, kdy do čtvrtfinále by postoupilo šest týmů, a týmy na sedmém a desátém místě by šly do předkola. Určitě si myslím, že tento systém má i výhodu pro poslední tým extraligy, který by šel do baráže. Současná čtyřicetidenní pauza, kdy čeká na vítěze Chance ligy, není ideální. V play-out na šest utkání (jednou doma i venku s každým soupeřem) by se pauza zkrátila na čtrnáct dní. A body ze základní části by se zachovávaly.« Ale pak přišla středa 27. dubna a mimořádná valná hromada Asociace profesionálních klubů ledního hokeje…
Ten samý Martin Loukota z pozice prezidenta APK LH musel po jednání v tiskové zprávě vysvětlovat: »Podkladem pro rozhodování klubů byla také aktuální čísla sledovanosti a návštěvnosti zápasů v závěru základní části a v předkole play-off. Ta ukázala, že stávající herní systém přinesl vysoký zájem sportovní veřejnosti i médií, a že je atraktivní.« Valná hromada totiž schválila herní systém ELH na sezónu 2023-24. V něm bude zachován systém ze sezóny právě vrcholící, kdy po 52 kolech základní části postoupí čtyři nejlepší týmy přímo do čtvrtfinále play-off, celky na 5. až 12. místě se utkají v předkole play-off a poslední 14. tým sehraje baráž o setrvání v soutěži s vítězem play-off Chance ligy.
Ale budiž, kluby si extraligu řídí samy a samy si rozhodly. Slovy klasika o tom můžu vést spory, můžu s tím nesouhlasit, ale to je tak všechno, co se proti tomu dá dělat. Nejsem totiž šéfkomentátor ČT sport Robert Záruba, který se na svém Twitteru vyjádřil jasně:
Ten už trochu, dobrá – možná trochu více, míchá sport s politikou. Ale to se vlastně řeší i před blížícím se šampionátem hokejistů v Lotyšsku a Finsku. Šéf lotyšského organizačního výboru mistrovství světa Edgars Buncis vysvětlil, že postoj organizátorů a lotyšského státu je podpořit Ukrajinu. V úterý pořadatelé poskytli médiím technické informace o šampionátu a potvrdili, že do arény bude povoleno vnášet ukrajinskou vlajku a bude povoleno vyjadřovat podporu Ukrajině plakáty a nápisy. Naopak vlajky Ruska a Běloruska jsou na šampionátu zařazeny mezi zakázané symboly.
»Šampionát se koná v Rize, proto je to naše rozhodnutí. Mistrovství je samozřejmě mistrovstvím členských států a zároveň tato válka způsobená Ruskem je samozřejmě na dostatečně vysoké úrovni v emocích a projevech lidí. Z tohoto důvodu bude povoleno vše, co je pochopitelné a přijatelné,« řekl pro web baltcis.news Buncis.
Vypadá to tedy, že čeští fanoušci letos nebudou muset použít to, co vymysleli loni před zápasem s USA:
To ale bylo právě ve Finsku, tudíž »v klidu« budou moci být určitě zatím ve skupinové fázi v Rize, kde se česká reprezentace kromě domácího Lotyšská utká s týmy Kanady, Slovenska, Norska, Slovinska, Kazachstánu a Švýcarska.
Světový šampionát za sebou mají už reprezentanti do 18 let. Tedy ne všichni, USA a Slovensko a po nich Švédsko a Kanadu čeká zítra ještě semifinále a v neděli zápasy o medaile. Chybí tam někomu Češi? Tak jedině kvůli tomu, že turnaj nesledoval…
Mnozí nyní tvrdí, že to vše byla vina trenéra Jakuba Petra. Ten na sebe upozornil hlavně reakcí na podle něj neférovou hru Švédů. Asi deset minut před koncem zápasu za stavu 0:0 Štancl trefil levou tyč. A pak přišla švédská kulišárna při střídání, první hráč naskočil na střídačku předními vrátky, zatímco druhý vyskočil na druhém konci a ujel Jakubu Dvořákovi, který ho fauloval. Podle opakovaných záběrů švédský útočník spíš zakopl, po Petrových diskuzích se sudími, kdy neposlal včas bránící čtveřici na oslabení, obdrželi Češi další menší trest za zdržování hry a šli do tří. V oslabení po 26 sekundách dostali gól, při závěrečné power play zpečetil výsledek Stenberg.
Chyba trenéra? Možná, ale sám to viděl tak, že »kdybychom proměňovali šance, jsme první ve skupině«. Pravda v tom částečně je, ale bude to možná i tím, že tým si jako gólsong vybral trochu zvláštní a dost kritizovaný výtvor:
»Ať si každý kritizuje, co chce. Takové děti má spousta lidí doma. Důležité je dát gól. A co po něm bude hrát, to mi je úplně… tam vzadu někde. Proti Německu to hrálo sedmkrát, tak v neděli proti Švédsku aspoň třikrát. Věřím, že víc než dva góly nedostaneme,« tvrdil kouč před zápasem – a část pravdy měl, že?
Ale gólsong se mu možná tak úplně nelíbil a minimálně do čtvrtfinále s USA naordinoval taktiku, která moc gólů přinést nemohla. Nakonec vše vzdal sám a prý míří do zahraničí…
Ale pojďme k fotbalu. Zlí jazykové po čtvrtku tvrdí, že na Letné se hrálo, dokud domácí nedali branku. Část pravdy v tom tvrzení je, ale je nutné si odpovědět i na otázku, proč se nastavovalo tolik. Objektivní fanoušci hostů to zvládnou, třeba těm z druhé půlky Vršovic jako klokan připomenu nedávné pohárové semifinále 🙂
Ale možná jen někdo někomu volal…
Takže sportu zdar – a úspěšný víkend všem sportovcům i nesportovcům.