Až budete číst tyto řádky, možná už budete znát jméno vítěze čtvrtého finále a třeba i letošního mistra České republiky v ledním hokeji, ale pojďme se věnovat něčemu jinému. Dlouho se v Československu stával mistrem první tým celosezonní tabulky. Až přišla doba »moskevská« v ročníku 1985/1986. Tehdy se prvním mistrem po premiéře play-off stal tým kolem Igora Liby a Jána Vodily z Košic. Když pak čerství mistři tvořili kostru reprezentace na šampionátu v Moskvě, nehrála o medaile, ale o udržení – vzpomínáte na prohry s Polskem nebo SRN? Jenže to je úplně jiný příběh…
V tomto prvním ročníku se »povedlo«, že mistrem nakonec skutečně byl tým, který vévodil celoročním soubojům každého s každým v tabulce po základní části. Rok na to se to podařilo Tesle Pardubice, ale třeba v roce 1988 po výhře v základní části Motor České Budějovice prohrál hned ve čtvrtfinále s Kladnem. V roce 1990 se něco podobného »přihodilo« Dukle Jihlava. Když v sezoně 1992/1993 získala titul Sparta, která byla po základní části druhá, tolik to nevadilo – získala stejně bodů, jako Litvínov. Ale hned v následujícím ročníku finále hrála sedmá Olomouc a šesté Pardubice. Od té doby však až do sezóny 2003/2004 vítěz základní části své dominantní postavení udržel.
Tak bychom mohli pokračovat až k letošnímu roku, kdy finále hraje po základní části čtvrtý Hradec Králové s šestým Třincem. Prostě debaty o tom, zda je spravedlivější určit mistra podle tabulky nebo až po vyřazovací části, nemají řešení. Mimochodem – jedním z důvodů zavedení play-off v roce 1985 bylo podle mnohých třeba i to, že čtyři předchozí ročníky vyhrála Dukla Jihlava postupně s náskoky dvanácti, osmi, čtyř a naposledy dokonce patnácti bodů. Tudíž prý byla nuda 🙂
Měnil se vlastně jen počet vítězství potřebných k postupu nebo počet účastníků vyřazovacích bojů – začínalo se na osmi, pak se přidalo »předkolo« z osmi účastníků, na čtyři vítěze z něj pak čekají čtyři první po základní části. A to je další téma k řešení – je to pro ně možnost k odpočinku nebo vypadnutí z herního rytmu?
Tím se dostáváme k sestupu a postupu z a do nejvyšší soutěže. Poslední Kladno letos čekalo přes 40 dní na Zlín, který mezitím sehrál 15 vyřazovacích zápasů. Opravdu to byl důvod tak rychlého ukončení baráže? Myslím, že otázka zní jinak: Opravdu to tak musí být?
Ve zmiňovaných 80. letech sestupoval poslední a vítězové české a slovenské národní ligy bojovali o jeho místo. Od roku 1984 si to dvakrát rozdali všichni tři, aby se od roku 1986 opět vrátili k první variantě. V roce 1988 se změnila regule skupiny o záchranu: poslední dva musí účast v příštím ročníku obhajovat v dvoukolovém prolínacím turnaji s dvěma nejlepšími týmy obou národních lig. V roce 1991 se hrálo rovnou semifinále, v následující sezóně bylo 14 prvoligistů rozděleno do dvou skupin po sedmi, prvních šest postoupilo do plya-off. Poslední se utkali mezi sebou, poražený se o ligovou příslušnost utkal s lepším z duelu vítězů obou národních lig. V následujícím posledním ročníku československé ligy, dohraném už po rozdělení státu, nikdo nesestupoval.
Potom se jedna baráž hrála mezi dvěma posledními z extraligy a dvěma nejlepšími z první ligy. V následující sezóně nikdo nesestoupil, v příštím ročníku se soutěž znovu rozšířila na 14 účastníků a návrat k prolínací soutěži ve čtyřech, aby se následně hrálo také ve čtyřech – jenže jen na jeden zápas s radostí pro dva vítěze. V dalších sezónách dokonce jen poslední s prvním, ale na čtyři vítězné zápasy. Až v roce 2010 poslední z extraligy šel dolů rovnou a předposlední se utkal s vítězem první ligy.
Za rok se však znovu utkal poslední s prvním, což od další sezóny nahradila opět čtyřčlenná skupina. To vydrželo do sezóny 2019/2020, kdy poslední sestoupil automaticky. V následujícím ročníku se kvůli pandemii covidu-19 větší část sezóny hrála bez diváků a ze soutěže se výjimečně nesestupovalo, v další sezóně se soutěž dočasně rozšířila na 15 týmů o vítěze play-off 1. ligy. Tehdy sestoupil přímo Zlín a baráž hrálo předposlední Kladno s vítězem první ligy Jihlavou.
Tím jsme v současnosti. Jak sami vidíte, hledání spravedlivého formátu procházelo značným vývojem, každá varianta měla svá pro i proti a to, který se hrál nejdéle, asi neznamená, že byl nejlepší.
Také fotbal se dlouho hrál pouze v základní části se 30 zápasy. Osobně v jakési současné nástavbě, kdy se týmy rozdělí do třech částí, kde se každá hraje jiným systémem, vylepšení nevidím, ale to je celkem jedno. Ovšem přináší další derby pražských »S« navíc 🙂
Takže sportu zdar – a úspěšný týden všem sportovcům i nesportovcům.