Středula a jeho urážka poctivé práce všech odborářů

Kandidaturou na prezidenta ČR »odborář« Josef Středula sehrál svoji velmi trapnou roli v čele Českomoravské konfederace odborových svazů!

Mám-li se vyjádřit k tomu, jakou roli vlastně předseda Českomoravské konfederace odborových svazů (ČMKOS) Josef Středula sehrál svojí kandidaturou na prezidenta České republiky, musím říci, že velmi trapnou, a řekl bych i hloupou. Vždyť touto svojí kandidaturou na prezidenta republiky ve své podstatě ztrapnil odbory, a to zejména v očích naší veřejnosti, což není pro něho zrovna dobrá vizitka.

Navíc, svoji kandidaturu vyhlásil v průběhu jednání VIII. sjezdu ČMKOS, kdy ho delegáti znovu zvolili do čela této odborové centrály proto, aby v této své, a vysoce odpovědné funkci hájil zájmy zaměstnanců v České republice.

Víte, jaký dojem na mně učinilo celé to »divadlo«, které se na sjezdovém podiu odehrálo? Že tato prezidentská kandidatura má jasný cíl, to je »vyšplhat se po zádech« řadových odborářů do nejvyšší státní funkce v naší zemi. Tím by překonal jiného představitele odborů, který kdysi zastával funkci druhého muže ve státě. Zkrátka, dá se to nazvat, že šlo o »koryto«. K tomu mohu jenom dodat, že toto jeho jednání a chování považuji za urážku poctivé práce všech našich odborářů!

Celých více než 30 let, co pracuji v odborech, jsem totiž nesouhlasil s tím, aby představitelé odborů usilovali o zvolení do státních a politických funkcí v tomto státě. Podle mne by měli nejprve zanechat všech odborových aktivit, a teprve potom, jako řadoví občané, by mohli kandidovat. Jsem toho názoru, že takovéto kandidatury odborářů do vrcholové politiky, a bylo jich v naší zemi několik, našim občanům nic nepřinesly. Jakmile byli tito odborářští »bossové« ve vrcholných politických a státních funkcích, tak se na odbory, tedy na řadové odboráře, vždy »vykašlali«.

Do této hry některých bývalých odborářských celebrit plně zapadá i celá naprosto nepovedená kampaň Josefa Středuly v rámci prezidentské kandidatury. Důkazem je i zpackaná demonstrace na Václavském náměstí, která proběhla 8. října loňského roku. Svojí neúčastí na této demonstraci odboráři jasně řekli, co si o té kandidatuře myslí.

Následné doporučení, když odstupoval z voleb jen několik dní před prvním kolem, volte Danuši Nerudovou, bylo neúnosné a ubohé. Jenom připomenu její působení jako předsedkyně Komise pro spravedlivé důchody při Ministerstvu práce a sociálních věcí ČR. Celé bylo, když použiji slušné slovo, trapné. V podstatě jí šlo o mediální zviditelnění, což již bylo, podle mého názoru, fakticky jen součástí její přípravy na kandidaturu do funkce prezidenta republiky.

Když k tomu připočteme i její problémové působení ve funkci rektorky Mendelovy univerzity v Brně, tak Právnická fakulta Západočeské univerzity v Plzni může jen blednout závistí. Prostě, někdo veřejně podváděl a přitom ještě kandidoval na prezidenta republiky, jako by se nic nestalo. Zároveň ještě i lhali. Trapnost této situace podtrhuje i to, že její kandidatura byla veřejně podpořena odstupujícím kandidátem Josefem Středulou. Když už jsme u toho, co vše se v prezidentské kampani Josefu Středulovi »nevyvedlo«, tak ještě připomenu »vybílení« účtu a náklady na fotografa. »Vybílit« účet s osmi miliony korun, a to až do dna, to je opravdu unikum. Připomíná mně to, jako když Odborový svaz KOVO před lety prodával jednu nemovitost v centru Prahy, a přitom se někde »vypařilo« cca 100 milionů korun. K charakteristice Josefa Středuly bych ještě dodal, že on, jako předseda odborů, nikdy kolektivně nevyjednával.

Když si vzpomenu na jeho »nápady«, například na jednáních tripartity či při jiných odborářských akcích, tak musím říci, že jeho doporučení byla trapná a nikdo se jimi neřídil a prakticky ani neřídí. Pokud šlo o návrhy na řešení situace, například i z jiných odborových svazů, tak tyto návrhy blokoval s tím, že nebyly jeho vlastní. Příkladem je vyjednávání o výši minimální mzdy pro letošní rok, kdy odmítal návrhy na kompromisní řešení. Výsledkem byla nižší částka, než by byl dojednaný kompromis. Zároveň je pro něho charakteristické, že když je nějaký problém, tak na veřejnosti plameně hovoří, zejména na kamery, jak všem pomůže, když však kamery vypnou, potom nic konkrétního nedohodne. Řekl bych, že ani nic nevyřídí.

Již v úvodu jsem vyslovil svůj názor, že Josef Středula svojí kandidaturou na prezidenta ČR odbory velmi ztrapnil a v očích našich občanů jim, de facto, udělal i ostudu. Navíc ještě udělal podraz svým »doporučením« koho volit. Doufám, že se v budoucnu nebudou neustále používat výrazy jako »Středula, předseda odborů«, »Středula, předseda odborových svazů« apod. Josef Středula je jen předsedou Českomoravské konfederace odborových svazů. Ať si ostudu nese sám a netahá do toho ostatní odboráře. Podle mého názoru by předsedové odborových svazů v rámci ČMKOS neměli k tomuto vývoji zůstat lhostejní a měli by si dobře rozmyslet, jak budou na vzniklou situaci dále reagovat. Vždyť Josef Středula svým jednáním vytvořil v odborech krizi, čímž například velmi ztížil pozici odborů v tripartitě. Řekl bych, že jeho setrvání v čele ČMKOS je neúnosné.

Bohumír Dufek, předseda Asociace samostatných odborů