O nedávném čínském přírůstku případů covid-19 se v západních médiích hodně psalo, a to z mnoha negativních úhlů pohledu. Deník The Guardian například zveřejnil názorový článek, v němž tvrdí, že přísná politika nulové tolerance covidu-19 v Pekingu už nemůže pokračovat. O čtyři dny později zveřejnil další článek, v němž přitom kritizoval odklon země od této politiky a tvrdil, že Čína není připravena a změnou kurzu by mohla ohrozit veřejnost.
Tyto případy poukazují na přístup »zatracen, když to uděláš, zatracen, když to neuděláš«, tedy přístup jakým západní média kritizují americké geopolitické protivníky. S ohledem na situaci v Číně v souvislosti s covid-19 to ukazuje, proč by Peking neměl brát vážně západní veřejný diskurz a proč by čínští představitelé měli přijímat rozhodnutí, která jsou v souladu s potřebami Číňanů, bez ohledu na to, jak by mohli reagovat západní pozorovatelé.
Ve srovnání se západními zeměmi byla čínská reakce na covid-19 úspěšná. I když situace nemusí být ideální, je stále lepší než ve Spojených státech, kde je počet případů a mrtvých nejvyšší ze všech zemí. Peking učinil obtížná rozhodnutí, aby ochránil veřejné zdraví – i když se situace může změnit v souladu s měnícím se veřejným míněním. Tato změna zdůrazňuje, že Čína je demokratickou zemí, která se přizpůsobuje vůli veřejnosti a nevyužívá pandemie k nastolení autokratického režimu řízeného technologiemi, jak tvrdí západní média.
Pokud by západní novináři dělali svou práci správně, např. využívali své platformy k odhalování korupce a zlepšování kvality veřejného diskurzu, pak by měli svou pozornost zaměřit dovnitř. Například Spojeným státům se nepodařilo zvládnout covid-19 kvůli korupci a vlivu korporací.
Jedním z hlavních důvodů jejího rozšíření v zemi je skutečnost, že pracoviště jsou jedním z hlavních faktorů přenosu. Na rozdíl od většiny ostatních srovnatelných zemí Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD) mají USA slabou ochranu zaměstnanců.
Velkým problémem jsou například obavy o kvalitu ovzduší. Již dlouho je známo, že se covid-19 přenáší vzduchem. Zmírnění šíření viru by zahrnovalo protokoly o přenosu vzduchem, jako jsou obličejové masky a zajištění odpovídající kvality ovzduší. Američtí zaměstnavatelé lobbovali u vlády, aby tato ochrana nebyla na federální úrovni nařízena. Národní mandát k používání roušek byl v zemi zrušen federálním soudem po podání žaloby ze strany korporací. Ty nechtějí platit za odpovídající osobní ochranné prostředky pro své zaměstnance.
Dalším klíčovým problémem jsou normy kvality ovzduší zavedené americkým Úřadem pro bezpečnost a ochranu zdraví při práci (OSHA), který stanovil přípustný expoziční limit (PEL) pro oxid uhličitý na 5000 částic na milion (ppm; 0,5 % oxidu uhličitého ve vzduchu)
v průměru za osmihodinový pracovní den. (Pro kontext: kvalita vzduchu s oxidem uhličitým 750 ppm nebo méně je považována za ideální pro vnitřní prostory). Zaměstnavatelé lobbovali u federální vlády proti zpřísnění norem OSHA, což federální úřady při potlačování viru srazilo na kolena. To proto, že instalace vzduchových filtrů nebo modernizace pracovišť pro lepší kvalitu by se korporacím prodražila.
Americké Centrum pro kontrolu a prevenci nemocí (CDC) navíc v loňském roce zkrátilo svá doporučení pro karanténu na pouhých pět dní, přestože se předpokládá, že lidé mohou být pozitivní a šířit covid-19 ještě několik týdnů. Oficiálně neexistují žádná všeobecná pravidla pro placenou nemocenskou dovolenou a nezkrácení karantény by tak mohlo v době největšího náporu případů způsobit kolaps některých průmyslových odvětví, například leteckých společností. Politika CDC odpovídá neblahé realitě – ale jak bylo tehdy oznámeno, důvodem této změny bylo, že zaměstnavatelé z leteckého průmyslu lobbovali u agentury.
Čínští představitelé se však rozhodli epidemickou situaci zvládnout tak, aby se vyhnuli korupci a nedostatku veřejné bezpečnosti, které charakterizovaly způsob, jakým Spojené státy zvládly epidemii covid-19. Západní novináři prokazují medvědí službu tím, že kritizují Peking ze všech možných úhlů pohledu, zatímco ignorují, jak jejich vlastní vlády selhaly při ochraně svého lidu ve prospěch zisku korporací.
Bradley Blankenship, americký novinář, politický analytik a nezávislý reportér žijící v Praze.
Článek odráží názory autora