Obstrukce jsou legitimní nástroj, ale zároveň je to také důkaz toho, že jednání Poslanecké sněmovny dosahuje nějakých kritických hodnot, které jsou znakem neschopnosti spolupráce, alespoň na nějakých tématech, mezi vládní koalicí a opozicí. Pro iportaL24.cz to řekl politolog Zdeněk Zbořil.
Příliš časté obstruování je podle Zbořila známkou nějakého defektu české politiky. »S obstrukcemi máme sice velkou tradici už z 19. století, kdy poslanci mladočechů obstruovali a několik let se neúčastnili jednání ve Sněmovně, takže víme, že se tento nástroj používá, ale přece jen, jak uvádí Aristoteles, každá obec vzniká za účelem nějakého dobra, takže i vládní strany a opozice by se měly na nějakých důležitých záležitostech dohodnout,« připomněl Zbořil. To se zatím podle něj stalo jenom v případě nějaké nedůležité maličkosti. »Obstrukce jsou teda legitimní, ale je to důkaz toho, že ten veřejný proces, nebo-li politika, je v nějaké krizi,« dodal Zbořil.
Podle ústavního právníka Jana Kysely jsou obstrukce od 90. let součástí tuzemské parlamentní praxe, v aktuálním volebním období jsou však častější a oproti dřívějšku s nimi také strany začaly dříve po volbách. »Nejde o to, že by nebylo možné najít volební období, kdy bylo vše bezproblémové bez náznaku obstrukce. Ty jsou od 90. let součástí parlamentní praxe. Ale spíš jako okrajový jev v tom smyslu, že se soustředily na výjimečnou agendu důležitou pro nějakou politickou stranu, a také se objevovaly spíš v průběhu a ke konci volebního období, kdy už všichni cítí ve vzduchu blížící se volby,« řekl Kysela ČTK. Nyní se podle něj netýkají obstrukce jednoho či dvou zákonů, ale celé řady předpisů.
Obstrukce zároveň považuje i za specifickou formu komunikace s voliči, která má dát najevo, že politici »krvácejí« za to, aby jejich voliči kvůli některému opatření netrpěli.
Na tom, zda je nutné kvůli obstrukcím měnit Jednací řád Sněmovny, zatím shoda nepanuje.
Smyslem politiky je dosahování konsensu
Kysela patří k odborníkům, kteří doporučují vést debatu o revizi jednacího řádu. Procedura by podle něj měla být transparentnější. Opozici má zaručit právo kritizovat vládní návrhy, vynutit si zařazení určitých bodů, interpelovat ministry a vnášet do komory aktuální debaty, zároveň ale respektovat právo většiny, o které rozhodli voliči, prosadit nakonec svoje návrhy. »Nyní nemáte záruku, že prosadíte program a opozice nemá jistotu, že bude mluvit ústy jiných než privilegovaných řečníků,« uvedl. Inspiraci by hledal v Rakousku nebo Německu. »Znamená to větší důraz na poslanecké kluby, plánování času, redukci počtu privilegovaných řečníků a podobně,« nastínil. Připustil, že obstrukce by provázely také debaty o změně jednacího řádu. »Změna jednacího řádu by jistě byla spojena s obstrukcí, ale lepší prožít jednu, než je zažívat celé volební období,« uvedl Kysela.
Zbořil se ke změně jednacího řádu staví opatrně. »Raději bych k tomuto kroku nepřistupoval, protože to je taky jeden ze zlozvyků české politiky, že když se něco nedaří, tak se kvůli tomu změní, když ne Ústava, tak alespoň zákon. Poslanci musí pochopit, že sice zastupují zájmy různých skupin, ale jsou tam proto, aby se dohodli. Jsem proti takovýmto změnám, které jsou vynuceny okamžitou situací,« řekl.
Zbořil doporučuje počkat s případnými změnami jednacího řádu až do dalšího volebního období. »Ať takovéto změny neprovádějí instrumentálně jenom pro sebe, pro tuto chvíli, protože zítra to mohou měnit jenom kvůli tomu, že jim bude svítit slunce do lavic,« míní Zbořil. »Je to destrukce Sněmovny, když přistoupí na změnu jednacího řádu, tak opozice bude usilovat o další způsoby, jak práci Sněmovny omezit nebo bojkotovat,« dodal. Zdůraznil, že smyslem politiky, ať už volby dopadnou jakkoli, je dosahování konsensu. »Jakmile se to nedaří, tak ať se raději rozejdou a požádají prezidenta republiky o vypsání nových voleb,« doporučil Zbořil.
Opozice obstruovala i v minulosti
Sněmovnu letos zbrzdily obstrukce například v únoru, kdy opozice blokovala přijetí novely pandemického zákona, snížení plateb za státní pojištěnce, či zavedení korespondenční volby. Opozice brzdila i odklad účinnosti klíčových částí nového stavebního zákona či projednávání novely zákona o střetu zájmů. Výjimkou nejsou dlouhé pauzy pro porady klubů či několikahodinové přednášení návrhů ohledně programu jednání. Vládní většina na obstrukce reaguje omezováním řečnické doby poslanců, nejčastěji jim umožní promluvit nejvýše dvakrát deset minut. Omezení se ale netýká řečníků s přednostním právem, což jsou členové vedení dolní komory, předsedové poslaneckých klubů, politických stran či hnutí.
Mnohahodinové obstrukce však nejsou novinkou jen pro současné volební období Poslanecké sněmovny. Průtahy v minulosti provázely například schvalování zákona o EET, církevních restitucích nebo projednávání poplatků u lékaře.
Případy obstrukcí opozice
- Hlasování o EET
Zákon o elektronické evidenci tržeb přijala vláda Bohuslava Sobotky (ČSSD) v červnu 2015, platit měl od ledna 2016. Termín se ale několikrát odkládal. Závěrečné schvalování trvalo od 27. listopadu 2015, obstrukce pokračovaly na dalších schůzích sněmovny v prosinci a v lednu. Někdejší koalice ČSSD a hnutí ANO nakonec prosadila hlasování na 10. února 2016, kdy byl zákon ve třetím čtení přijat.
Hladce nešlo ani schvalování novely zákona o EET v roce 2019. Projednávání prodlužovaly rozsáhlé kritické projevy opozice. Během závěrečného schvalování, které trvalo několik dní, museli poslanci hlasovat o osmi stovkách pozměňovacích návrhů. Většinu z nich vznesla opoziční ODS.
- Daně nebo stavební zákon
Rozsáhlé projevy opozice provázely v roce 2019 i projednávání vládního daňového balíčku, který zvyšoval spotřební daně na lihoviny a tabákové výrobky, zdanění výnosů z loterií, a také zdvojnásobil poplatek za vklad do katastru nemovitostí.
Nařčení z obstrukcí si vysloužily i opoziční projevy během loňského schvalování návrhu nového stavebního zákona.
- Restituce
Obstrukce se v Poslanecké sněmovně vyskytly i v předchozích funkčních obdobích, provázely třeba schvalování zákona o církevních restitucích v roce 2012.
Sněmovna nejprve v únoru přes protesty opozice vládní návrh podpořila v prvním čtení a na začátku června prošel dokument i druhým čtením, následně ho ale kvůli obstrukcím koncem června neschválila. Levicová opozice ani zástupci vládních Věcí veřejných neuspěli s návrhem odložit schvalování vyrovnání až na září. Sněmovna nakonec restituce schválila 14. července, Senát je ale 15. srpna odmítl. Na začátku září Sněmovna hlasování o senátním vetu odložila, stejně postupovala i o dva týdny později. Nesouhlas Senátu se poslancům podařilo přehlasovat až na začátku listopadu.
- Poplatky u lékaře
Začátkem roku 2010 poslanci ODS dlouhými projevy a dalšími obstrukcemi zdržovali projednávání návrhů na zrušení poplatků u lékaře, proplácení prvních tří dnů nemocenské, takzvaný 13. důchod či zrušení stropů na platby sociálního a zdravotního pojištění.
Třeba tehdejší poslanec ODS Zdeněk Prosek navrhoval úpravy programu bezmála půldruhou hodinu. Občanští demokraté svůj postup zdůvodnili snahou zabránit prohloubení schodku státního rozpočtu. V dubnu však ODS obstrukce odvolala, podle médií také kvůli tomu, že její postup se negativně odrazil v průzkumech veřejného mínění.
- Šestihodinový projev
V červnu 2008 Sněmovnu ochromil spor o složení parlamentních výborů. Opoziční ČSSD a KSČM se tehdy bránily koaličnímu plánu na navýšení počtu vládních poslanců v těchto parlamentních orgánech a po celý den hlasování si jejich poslanci brali přestávky pro jednání klubů a pronášeli dlouhé projevy.
V prosinci 2005 blokovala Sněmovnu debata o neziskových nemocnicích. ODS neprosadila, aby mohli vystoupit na plénu také jejich hejtmani, jednání se protáhlo na mnoho hodin a ODS si s lidovci při tom vybírala dlouhé pauzy.
V minulosti byly proslulé také obstrukční praktiky poslanců SPR-RSČ v čele s předsedou Miroslavem Sládkem. Sněmovna nakonec v únoru 1997, kdy mimo jiné projednávala i česko-německou deklaraci, přijala opatření, která částečně omezila monology typu šestihodinového projevu Josefa Krejsy (SPR-RSČ) při tehdejším projednávání zákona o odpadech.
Jana Dubničková