Ačkoli Mikoláš Aleš, který se narodil 18. listopadu 1852, patří mezi nejznámější české umělce přelomu 19. a 20. století, za svého života se ale často setkával s nepochopením. Po odmítnutí svých malířských prací akademickou obcí se soustředil především na ilustrace, kterých vytvořil přes 4000, či na malířskou výzdobu domů a veřejných budov. Nakonec si však Aleš respekt dokázal získat a stal se vzorem nastupující malířské generace.
Rodák z jihočeských Mirotic byl horlivý vlastenec, romantik a milovník národních dějin, husitství a mytického staroslovanství, které se nejvíc odrážely v jeho tvorbě. Zájem o historii u něj probudil František, nejstarší z bratří Alšových. Jan, rovněž talentovaný kreslíř, byl jeho prvním učitelem kreslení. Oba však zemřeli předčasně v roce 1867. Velký vliv na Alše mělo také jeho přátelství se spisovatelem Aloisem Jiráskem.
Alšovi stačilo pár rychlých a přesných tahů perem a vykouzlil atmosféru žní, vesnické koledy či martinského posvícení. Dodnes jsou živé jeho figurky husarů, sedláků, vesnických kluků, husopasek, junáků a děvčat krev a mléko, kterými doprovodil svůj Špalíček. V knize pohádek a pověstí, která potěšila už pár generací, vystihl malíř humor české lidové písně a říkadel. Inspirovaly ho nápovědy v písních i skryté dobráctví a šibalství.
Knižní grafiky však přesto byly pro Alše z nouze ctností. Olejomalbou se neprosadil, ani jako monumentalista. Malby nakonec v roce 1884 zklamaně zanechal. Kritika zpochybňovala jeho umělecké schopnosti i originalitu. Své nesporné autorství ve výzdobě Národního divadla chtěl dokázat ilustracemi pro Rukopisy (královédvorský a zelenohorský). Výrazně se Aleš později našel ve sgrafitech, jimiž vyzdobil fasády budov v Praze, Plzni, Písku i dalších městech.
»Začal jsem Vlastí a skončil písničkami,« hořce poznamenal umělec patřící k silné generaci Národního divadla. K ní se hlásili Jakub Schikaneder, Václav Brožík, František Ženíšek nebo Antonín Chittussi, s nimiž Aleš studoval na výtvarné akademii. Pod značkou Okřídlená paleta vyhrál v roce 1877 společně s Ženíškem soutěž na výzdobu stěn, lunet a stropu foyer ND. Cyklus Vlast, navržený pro lunety, se stal jedním z nejznámějších děl v Čechách.
Malíři však Vlast přinesla i zklamání. Porota mu práci ztrpčovala připomínkami a nedůvěrou tak, že nakonec jeho myšlenky namaloval a dokončil přítel Ženíšek, v projevu uhlazenější než »neotesaný« Aleš. Ten s ním však poté vedl spor o autorství. Kritika Alše nešetřila, ale ani on se netajil svými názory a trefnými odsudky. Obdivovatele si získal zejména mezi mladou generací spolku Mánes (do roku 1897 byl prvním předsedou spolku) či Umělecké besedy. Zemřel rok před vypuknutím první světové války ve věku 60 let.
(čtk)