Nacismus a fašismus není mrtvý, ale stále žije, a je nebezpečný

AKTUALIZOVÁNO

»Aby nebyly marné oběti těch, kdo se postavili nacismu, oběti za naši národní a státní suverenitu, za naši občanskou svobodu, je naší povinností tyto hodnoty chránit a bránit a je to také to nejlepší, čím můžeme hrdiny našich národů uctít.« Také to zaznělo na pietním aktu v prostorách Ruzyňských kasáren na Praze 6 k uctění popravených představitelů českých vysokoškolských studentských spolků, po uzavření českých vysokých škol německou nacistickou okupační správou dne 17. listopadu 1939.

»My tady dnes nejsme těmi hlavními. Těmi hlavními je oněch devět popravených, lépe řečeno zavražděných. Právě proto nebudu dělat žádné paralely s dnešním vývojem, protože by mi to připadalo nevhodné a nevkusné. Těm zavražděným dlužíme poklonu za jejich oběť, ale také to, abychom si připomněli, že léta 1938 a 1939 a letá, která po tom následovala, léta nacistické okupace a nacistického teroru, která začala právě 17. listopadem 1939, byla léta naprosto kritická pro naši národní existenci, a kdyby tenkrát nedošlo ke konečné porážce fašismu, nemohli bychom si tuto tragédii připomínat nejen v Československu, nyní České republice, ale 17. listopad by nebyl ani Mezinárodním dnem studentstva, který se slaví po celém světě,« řekl mj. europoslanec Jan Zahradil (ODS).

Na jeho slova navázal poslanec a předseda SPD Tomio Okamura. »Ale spolu se vzpomínkou na oběti československých občanů a na zločiny německého nacismu nesmíme zapomenout ani na viníky. Značná část z nich zůstala většinou v pozdějším západním Německu nebo USA a dalších zemích nepotrestaná. Škody, které na našem národě na naší zemi Němci napáchali, nebyly nikdy nahrazeny, přestože to po válce Německu a Němcům nařídily mezinárodní úmluvy z Postupimi. Gestapáci, esesáci, ale i okupanti z wehrmachtu dostávali důchody i z peněz a materiálních hodnot, které za války ukořistili v našich zemích a které nemuseli nahradit. Zatímco Čechoslováci desetiletí po válce spláceli Britům poctivě půjčku na to, aby mohli pomoci Británii bránit. Tu Británii, která uznala Mnichov, tu Británii, která po okupaci vydala část československého pokladu Hitlerovi,« uvedl Okamura.

Nacismus a fašismus podle něj není mrtvý, ale stále žije, a je nebezpečný. »Nemyslím teď na primitivy z mezinárodních nacistických bojůvek na Ukrajině. Myslím ty, kdo ve jménu ideologie, či nějaké víry v něco omezují občanské svobody, potlačují svobodu slova a v prvním sledu diskusi a fakta nahrazují dehonestacemi, pomluvami a nadávkami. Aby nebyly marné oběti těch, kdo se postavili nacismu, oběti za naši národní a státní suverenitu, za naši občanskou svobodu, je naší povinností tyto hodnoty chránit a bránit a je to také to nejlepší, čím můžeme hrdiny našich národů uctít,« uzavřel své vystoupení.

Se zlostí a hořkostí v srdci nad tím, jak bylo reagováno na jeho návrh na vyznamenání devíti zavražděných studentů a zejména po udělení těchto vyznamenání přišel poslanec SPD Jiří Kobza. »Musím se přiznat, že zde letos poprvé stojím se zlostí a hořkostí v srdci. Nad tím, jak byla jejich památka pošlapána! Tímto návrhem jsem chtěl připomenout, proč je 17. listopad významným dnem. Vyvolal jsem tím bouři nevole u těch, kteří se snaží upozadit a překrýt události z roku 1939 všeobecně propagovanou akcí STB z roku 1989. Podle nich špatný prezident špatně vyznamenal špatné studenty na špatný návrh špatného poslance ze špatného hnutí SPD. Prý nešlo o žádné hrdiny, nanejvýš o oběti a to ještě politicky nespolehlivé. Dokonce se odvážili naznačit, že ti povraždění byli vlastně kolaboranti s německými okupanty… Nemohu se ubránit pocitu hnusu! Úplně pomíjejí to nejdůležitější – že ti povraždění stáli na straně československého národa a představovali spojení napříč politickým spektrem od pravice až po krajní levici. To je noční můra současných mocipánů, kteří se děsí toho, až se občané spojí v této šíři a odstaví je od moci,« zlobil se Kobza v reakci na pořad České televize Reportéři ČT.

Místopředseda KSČM Milan Krajča zdůraznil, že je důležité, že se dnes sešli se stejným záměrem – uctít oběti uctění popravených představitelů českých vysokoškolských studentských spolků – lidé napříč politickým spektrem, kteří třeba i vidí určitou část naší historie a současné dění trochu jinak.

Akci pořádalo Vojenské sdružení rehabilitovaných AČR v součinnosti se Svazem vojenských veteránů ČR a Českým svazem bojovníků za svobodu, kromě zástupců politických stran a hnutí (ODS, SPD, KSČM, Trikolóra) se zúčastnili i zástupci vlasteneckých spolků Sdružení čs. zahraničních letců-Východ, Slovanský výbor ČR, Společnost Ludvíka Svobody, Společnost Julia Fučíka nebo Vlastenecké sdružení antifašistů.

Trapas u Hlávkovy koleje? Ne – schválnost. Demokracie a »demokracie«

Jeden zásadní rozdíl mělo kladení věnců a kytic od dopolední akce u Hlávkovy koleje. Tam byla spolupráce s Čestnou stráží, ale jen pro někoho. Jak se pro iportaL24.cz vyjádřil pplk. v.v. Vilém Janouch (77 let, člen ÚV ČSBS a VV ÚV ČSBS; čs. politický vězeň, narozen v Ghettu Terezín) museli si zástupci ČSBS svůj věnec jako jediní a poslední nést sami. A to samé se mu stalo i na této akci – s tím rozdílem, že zde si nesli všichni vše sami. Co je větším důkazem demokracie a »demokracie«?

U Hlávkovy koleje se uskutečnil ještě jeden pietní akt. Ve 13 hodin ho zde pořádal KV KSČM Praha. Vystoupila zde mj. jeho předsedkyně Marta Semelová nebo člen jeho Výkonného výboru Petr Vlček. Ten mj. připomenul, že druhá světová válka si po celém světě vyžádala desítky milionů lidských obětí a nesmírné materiální ztráty. »Hodnoty, jež budovaly generace našich předků, byly zničeny. Lidé si dodnes kladou otázku, co bylo příčinou takové zkázy. Odkaz 17. listopadu jako Mezinárodního dne studenstva nám v kontextu roku 1939 a následujících válečných let, jak se domnívám, říká: fašismu je potřeba se důrazně postavit již v jeho zárodcích, jinak budou důsledky katastrofální,« varoval Vlček.

(zmk)

FOTO – iportaL24.cz/Martin Kalous; Ioannis Sideropulos (2x), Josef Šenfeld (2x)