Omyl. Německá vláda to sice ví, ale neodpoví. Na otázku, kdo stojí v pozadí sabotážních výbuchů Nord Streamů 1 a 2. Ministerstvo hospodářství SRN těmito informacemi od tajných služeb třetích stran disponuje, samo se přiznalo, ovšem nedostalo požehnání je sdělovat.
Na nedávný přímý dotaz poslankyně Bundestagu za Die Linke Sahry Wagenknechtové odpovědělo, že nelze poskytnout informace poslancům ani v důvěrném režimu na neveřejném zasedání, protože se jedná o citlivé zpravodajské informace, jejichž samotné získání bylo tajné, a pokud by se informace probíraly v Bundestagu, došlo by k porušení slibu o utajení, který byl dán 3. straně. A protože 3. strana projednání v Bundestagu na uzavřeném jednání nepovolila, nemůže ministerstvo nikomu z poslanců nic poskytnout. V sázce je prý ohrožení »blaha« a bezpečnosti Německa. Tohle už je fest přitažené za vlasy, nicméně vzorově to popisuje dobu, v níž žijeme.
Jeden z tzv. dezinformačních webů, aeronet.news, k této naprosté šílenosti dále uvádí: »Pikantní skandál je okořeněný navíc tím, že němečtí poslanci mají ze zákona přístup k tzv. vyhrazeným informacím a státní orgány mají povinnost poskytnout poslancům informace, i když by to mělo být třeba na neveřejném zasedání Bundestagu s vyloučením veřejnosti a médií. Tohle je prostě strach Německa, protože by muselo ukázat na viníka, kterým je okupační mocnost nad Německem. Ukázat na americkou armádu, resp. námořnictvo a letectvo prostě nejde, takže poslanci Bundestagu jsou před vlastními občany za idioty.«
Této bizarnosti si všímá i prestižní německý list Berliner Zeitung: »Požadované informace se tedy dotýkají zájmů důvěrnosti vyžadujících ochranu v takové míře, že blaho státu převažuje nad parlamentním právem na informace a právo poslanců klást otázky musí výjimečně ustoupit zájmům důvěrnosti federální vlády.«
Zjednodušeně řečeno: pravděpodobně existují tak průkazné a šokující nálezy, že ani poslanci Spolkového sněmu se o nich nesmějí dozvědět. A Berliner Zeitung ještě jednou: Poslankyně Wagenknechtová tuto politiku utajování ostře kritizuje: »Spolková vláda nám de facto říká, že něco ví, ale ‘z důvodu blaha státu’ s tím nemůže seznámit ani poslance v tajné kanceláři Spolkového sněmu. V každém případě toto jednání znamená, že je znemožněna jakákoli kontrola a kritika federální vlády ze strany opozice.«
Německo se stalo pacholkem Spojených států a dnes je oněmi pomyslnými kleštěmi svíráno mnohem bolestněji než samo Rusko, od něhož bylo odříznuto, což evidentně byl jeden z hlavních cílů vyprovokovaného konfliktu na Ukrajině. Vůdčí ekonomická role Německa v Evropě degradovala za dozoru USA z generála na prostého vojína a ostatní »mužstvo« starého kontinentu zůstalo bez hospodářského velení. O toto velení vehementně usiluje právě Bílý dům, který jako obvykle kráčí k dosažení cíle přes mrtvoly – ukrajinské i ruské. Sami Američané mrtvé nikdy nerozlišovali podle národností či státní příslušnosti, hlavně když jich bylo a je hodně. To jen pro veřejnost roní slzy za mrtvé Ukrajince. Ve skutečnosti potřebují mrtvých co nejvíce, aby mohli ponížit Rusko, aby na něho mohli uvalovat sankce, které však primárně nemíří proti Ruské federaci (na ni Američané nemají de facto žádné páky a oni to moc dobře vědí), ale proti Německu, proti německé ekonomice a následně proti celé Evropě. Proto se poslanci německého Bundestagu nedozví, kdo stojí za útoky na NS 1+2, byť na to podle Ústavy mají plné právo.
Marie Krejčíková