Chyba, a to i v politice, se může stát. Zdá se ale, že celý Západ čelí množícím se chybám, především v personální oblasti, a to v nejexponovanejší části své politické třídy.
Co mám na mysli? Do čela vlád na Západě se až nápadně často dostávají lidé, kteří prostě řečeno na to nemají. Konec konců příkladem takového premiéra na baterky, je i současný český premiér P. Fiala, který s výjimkou uklidňujícího tónu hlasu a doprovodné gestikulace, neslyne žádnou vynikající vlastností, která by jej předurčovala k tomu, být silným lídrem.
Ale to, co se »povedlo« britským konzervativcům, to je opravdu absurdní divadlo, které jako by vypadlo z nějaké hry V. Havla. Liz Trussová, britská premiérka, je prototypem kolosální politické neschopnosti a nesoudnosti. A jedná se také o selhání desetitisíců členů britské konzervativní strany, které v přímé volbě lídra strany a britského premiéra rozhodly o volbě Trussové, jíž dali přednost před jejím, podstatně kvalifikovanějším stranickým kolegou Sunakem.
Trussová v primárních volbách v rámci konzervativní strany zvítězila se směsí přihlouplých programových postulátů, z nichž řada byla hodna časů pickwikovského kapitalismu 19. století. Na jedné straně snížení daní pro bohaté, což se řadě členů konzervativní strany, s ohledem na jejich osobní zájem, zalíbilo. A na druhé straně zvýšení výdajů státu na kompenzace firmám a obyvatelstvu při probíhající energetické krizi a růstu cen energií.
Jakmile své plány již z pozice britského premiéra, za pomoci »svého« ministra financí Kwartenga, zveřejnila, otřáslo to britskou burzou. Prostě, finanční kruhy zareagovaly způsobem, který de facto diskvalifikoval finanční a ekonomickou politiku nové britské vlády, vedené Trussovou. Snad kdyby Trussová vyhlásila znárodnění klíčových odvětví britské ekonomiky, nebyla by reakce finančních trhů o mnoho horší.
Poté, co došlo k takovéto silné odezvě, Trussová provedla otočku, vyhodila svého ministra financí Kwartenga a aby uklidnila svou stranu, veřejnost i finanční kruhy, jmenovala do čela ministra financí Jamese Hunta. Seriózního a zkušeného politika, který se osvědčil v předchozích vládách ve složité pozici ministra zdravotnictví.
Trussová již v pozici ministryně zahraničí Johnsonovy vlády, jako jeho loajální stoupenkyně, udělala celou řadu chyb, ze kterých bylo jasné, že zahraniční politice nerozumí. Pletla si místopis východní Evropy, prostě projevila malý rozhled. V čem ovšem, spolu se svým premiérem Johnsonem vynikala, to byla eskalace války na Ukrajině. Johnson se stylizoval do pozice válečného premiéra a předpokládal, že se tak může politicky zachránit.
Johnson jako premiér udělal ve svém úřadu celou řadu chyb. Ale co mu není možné upřít, je brilantní inteligence a skvělé klasické vzdělání. Trussové její solidní vzdělání ale nijak zvlášť nepomohlo. Představila se jako doktrinářská, málo rozhodná a nepříliš chytrá osoba (není možné napsat osobnost).
Skončila v úřadu premiéra po 45 dnech, když ještě počátkem tohoto týdne chtěla bojovat o svou pozici. Posledním důvodem, který ji přiměl k odchodu, byla revolta poslanců konzervativní strany ze »zadních řad«. Tedy těch poslanců, kteří většinou nic podstatného v politice své strany neovlivňují, neznamenají a většinou mlčí. Ale bez nich není možné udržet spolehlivou parlamentní většinu, kterou toryové v současné sněmovně mají.
Zmatená politika Liz Trussové a její vlády znamenala, že volební preference konzervativní strany pokračovaly dál ve volném pádu z časů B. Johnsona, až téměř k hranici nevídaných zhruba 20 %.
Labouristická strana v tuto chvíli má před konzervativci náskok ve volebních preferencích přes 30 %. Opět musíme dodat, že se jedná o rozdíl v britské politice nevídaný.
Volby do Dolní sněmovny britského parlamentu mají být uskutečněny nejpozději zhruba za 1,5 roku. Labouristé i Skotská národní strana se dožadují jejich okamžitého vypsání. Samozřejmě, že konzervativci, s ohledem na katastrofální volební preference, se budou snažit oddálit termín voleb na takový termín, který jim bude dávat šanci na slušný volební výsledek. K tomu potřebují nového šéfa, který by byl schopným premiérem a současně i silným volebním lídrem.
Britská média nikoho takového ovšem nevidí. Osobně si myslím, že jedinou možností pro konzervativce je, vrátit se ke jménům některých kandidátů Trussové z nedávné primární volby lídra toryů.
Bývalý ministr financí Sunak celkem předvídavě v předvolebních projevech před primárními volbami hovořil naopak o nutnosti navýšit daně, aby bylo možné zaplatit podporu britského průmyslu i domácností v energetické krizi. V každém případě bude Sunak jedním z vážných kandidátů na pozici příštího britského premiéra.
Katastrofální chyba britských konzervativců v zásadě destabilizovala britskou politiku, rozdělila ještě více již tak rozdělenou stranu a málem uvrhla do chaosu celou zemi. Pokud nedojde k rychlému řešení, tedy k rychlému výběru nového, schopného lídra, může k takovému chaosu v Británii opravdu dojít.
Jiří Paroubek