Dalo by se psát o mnohém – třeba o nevýsledcích v evropských pohárech. Dalo by se psát třeba o videorozhodčích nebo o tom, kdo by se měl přiznat k teči. Dalo by se psát i o tom, jak se »lítá k výškám« – vlastně to zpíval Olympic, takže spíše o tom, jak se nelétá k zápasům. Ale já si dovolím něco jiného…
Komentovat nějak to, že ve třech zápasech nepadl gól z české kopačky, z toho ve dvou domácích, snad ani nemá cenu, že jeden z týmů dostal dokonce »bůra«, už vůbec ne. Jen si při tom vzpomínám na jednu takyfanynku, která je tak zaslepena do slávy svého klubu a v úterý pronesla větu, že jejímu klubu by se to nestalo. A vzpomněl jsem si na to, jak se smála, že jiný klub nedal v listopadu 2019 slavné Barceloně gól po remíze 0:0…
Ano, ti co mě znají a vědí, že jsem drzý spratek, určitě tuší, co jsem odpověděl: připomněl jsem jí tehdy i v úterý sezony 1970/71 (Leeds 0:6), 1965/66 (Partizan Bělehrad 0:5), 1999/00 (FC Barcelona 0:5 nebo 2004/05 (Lyon 0:5). Bohužel jsem si při vyslovení »A« neuvědomil, že přijde »B« – je to servírka a já měl problémy při objednávání dalšího přísunu…
Komentovat, že vítězný gól fotbalistů Sparty v sobotním utkání 10. kola první ligy s Hradcem Králové neměl kvůli ofsajdu platit, protože podle komise rozhodčích Fotbalové asociace ČR (FAČR) domácí kapitán Ladislav Krejčí mladší posunul balon na střelce Jana Kuchtu lehkou tečí hlavou, už je také pasé. Naopak správně sudí posoudili jiný sporný moment v utkání mezi Bohemians 1905 a Plzní, když v 54. minutě nenařídili penaltu ve prospěch hostů.
Komentovat, proč byl úterní zápas hokejové Ligy mistrů mezi Jukuritem a Spartou kontumován s výsledkem 3:0 pro finský tým, ke kterému Pražané kvůli poruše letadla na sever Evropy do města Mikkeli neodletěli a bez boje přišli o naději na postup, je také už s křížkem po funuse…
Ale asi důležitější je získávat informace, jestli kladenská »osmašedesátka« vyjede na led, nebo ne. Nejdříve to vypadalo, že už ne, pak v rámci projektu Škola hokejových talentů, který chce přispět k celkové změně sportovního prostředí v ČR a vstoupil do druhé sezony, situaci uvedl na pravou míru slovy: »Dostal jsem otázku, kdy se vrátím a jak brzo to bude. Odpověděl jsem, že momentálně – zdůrazňuji momentálně – to absolutně nevidím. Pak už z toho média něco udělala a já to nechci komentovat. I by to bylo zbytečné. Myslel jsem to tak, že momentálně jsem neměl čas, chuť ani vůli trénovat. A bez tréninku prostě člověk nemůže hrát. To ale neznamená, že to znovu nenaskočí, že tu chuť znovu nedostanu. Nic nevyvracím, ale z jedné odpovědi vznikla spousta článků, které jsem ani nechtěl komentovat, protože mi připadaly nesmyslné.«
Vždycky jsem měl rád »pardubický dvojboj«, tedy Zlatou přilbu a Velkou pardubickou. První akce už proběhla, navázal na ni Memoriál Luboše Tomíčka. První vyhrál třiadvacetiletý Brit Daniel Bewley. Prvenství uhájil těsně před Václavem Milíkem, vítězem nejstaršího plochodrážního závodu světa z roku 2017. Třetí skončil Rasmus Jensen z Dánska. Druhý plochodrážní závod na pražské Markétě už měl konečné pořadí obsazeno národnostně lépe – před českým trojlístkem Eduard Krčmář, Jan Kvěch, Václav Milík a pátým polským závodníkem Krzysztofem Buczkowskim vyhrál Marko Levišyn.
V neděli v 16.00 odstartuje 132. Velká pardubická, na jejímž startu bude 15 koní. Říká se, že nejkrásnější pohled na svět je ten z koňského hřbetu, ale to osobně nikdy nezjistím. Sice vím, že obhajující Talent má kurs 5:1, ale já z letité zásady budu přát a dovolím si tipnout trojici No Time To Lose, Dusigrosz a Brunch Royal. Ovšem bez záruky.
Takže sportu zdar – a úspěšný víkend všem sportovcům i nesportovcům.
Diskuze je uzavřena.