Asi byste si, milí čtenáři, klepali na čelo, kdybych dnešní Sportovní víkend začal jinak než gratulací k historickému úspěchu českého sportu. Ano, hokejistky – a kdo by to byl ještě před nějakými dvěma či třemi lety řekl – slaví medaili z mistrovství světa. První. Nezapomenutelnou. Bronzovou, která má však v konkurenci hvězdných zámořských profesionálek z Kanady a USA jednoznačně zlatý lesk!
Tak nějak mě napadá paralela s mužskou reprezentací. Až cizinec musel přinést do českých luhů a hájů medailovou radost. Fin Kari Jalonen dokázal, co pět jeho českých předchůdců nikoli. A ženskou reprezentaci dovedla k přepisu historických análů Kanaďanka Carla MacLeodová. Že to není jen tak ledajaký zápis, potvrzuje pohled do minulosti: vězte, že dosavadním českým maximem na MS bylo šesté místo, až do letoška hokejistky nikdy nedokázaly postoupit přes čtvrtfinále. V Dánsku ale v boji o semifinále přehrály v prodloužení Finsko, následně sice utrpěly debakl s vysoce favorizovaným týmem USA, ale závěrečné utkání dokázaly nad Švýcarskem vyhrát a prožít nezapomenutelné sportovní odpoledne. Blahopřeji! Smekám! A dám si panáčka!
Je úžasné sledovat, jak moc šel český ženský hokej v posledních letech vzhůru. Zatímco ve většině kolektivních sportů si lámou hlavu, kde a jak nám ujel vlak, tady jsme nabrali rychlost šinkanzenu (Japonky, kterým se také poměrně dobře daří, jistě prominou). A mně to nedá, abych si nevzpomněl na to, jak při olympijské premiéře českých hokejistek šovinisté v jedné nejmenované hospůdce na kraji Prahy rozebíraly ženský hokej stylem: »Těm holkám vadí nejen brusle a puk, ale taky hokejka a led.« Inu, u piva se to kecá, že!? A teď si stejní štamgasti kousali nehty, aby dotlačili výběr trenérky MacLeodové ke světovým medailím a mohli si dát toho panáčka stejně jako já (i když oni by si ho dopřáli tak jako tak – jen tenhle líp chutnal).
Ženy nemají od přírody takovou sílu a fyzickou konstrukci jako muži. Mohou se jim ale vyrovnat jinými přednostmi. A když touží dělat něco, co oko staromilce považuje za ryze mužský sport, je jim to třeba dopřát, podpořit je a nezlehčovat to. Za to, co hokejistky na MS předvedly, by si zasloužily profesionální podmínky i plat mnohem více než kdejaký extraligový hráč. Nicméně to sem už nepatří…
Já se vracím zpět k zahraničním trenérům. Něco do sebe to má. Ostatně izraelský expert Ronen Ginzburg vede basketbalisty již devět let, a jakkoli nebyl vstup do domácího mistrovství Evropy zrovna povedený, dokázal s naším týmem doslova a do písmene zázraky. A šesté místo na světovém šampionátu v roce 2019 bylo podobným zápisem ho historie, za jaký dnes velebíme dámy od ledu a kotouče.
Možná to není náhoda, ale právě dnes si české volejbalistky po výhře 3:1 v Černé Hoře s předstihem zajistily postup na mistrovství Evropy, které se uskuteční příští rok v Belgii, Itálii, Estonsku a Německu. Víte, kdo je trénuje? Řecký trenér Jannis Athanasopulos!
A mimochodem – nevím, zda jste to v záplavě sportovních informací (září je vždy absolutní opak okurkové sezony) zaznamenali, ale novým trenérem českých házenkářek se v týdnu stal Nor Bent Dahl. Zkušený kouč nahradil u reprezentačního celku Jana Bašného, který byl před měsícem po dvanáctiletém působení u národního týmu odvolán. Dahl v Norsku pomáhal nastavit koncepci výchovy mládeže, jako analytik se zúčastnil 10 evropských a světových šampionátů a ve stejné roli působil v letech 2013 a 2014 u mužské ruské reprezentace. Aktuálně vede rumunský klub Ramnicu Valcea. Třeba se mu bude dařit podobně jako hokejovým odborníkům na českých střídačkách…
Nu, a na závěr ještě něco. Je zajímavé, že cestu se zahraničním trenérem již třikrát zvolila i fotbalová Sparta (pro úplnost – Slováky nepovažujme za cizince, i s ohledem na společnou ligovou historii před rokem 1993). Němec Jürgen Sundermann v 90. letech neuspěl, Ital Andrea Stramaccioni v minulém desetiletí doslova propadl a byl pro smích, nu a teď se píše třetí díl v podobě Dána Briana Priskeho. Zatím se zdá, že stejně neúspěšný. Dostal reprezentační posily typu Zeleného, Kuchty, Sadílka či Jankta, a přesto ho za poslední týden »zdobí« dvě domácí remízy s Bohemians a se Zlínem. A mezitím plichta proti oslabenému soupeři v Jablonci. Sparta již pod jeho vedením v sedmi kolech poztrácela devět bodů, a to ještě nehrála s žádným týmem z elitní šestice minulého ročníku.
Stojím si za tím, že vyhodit Pavla Vrbu, byť se mu teď v ostravském Baníku nedaří, byla chyba. S výše jmenovanými posilami by Zlín porazil, na to dám ruku do ohně. Takhle se tým z Letné opět točí v kruhu. Ale zpět k Priskemu. Třeba se mu začne dařit – a slyšel jsem, že i antisparťané těžce zkoušenému, kdysi železnému, klubu už přejí, aby se vyhrabal z bídy – ovšem nyní to na sukces rozhodně nevypadá. Jak to že právě na Spartě je to pro zahraniční kouče tak začarované? A jen pro připomenutí, platí to i pro hokej, že, pane Uwe Krupp?
Omlouvám se, že dnes končím otázkou, ale i tak přeji sportu zdar – a úspěšný týden všem sportovcům i nesportovcům.