Po sněmovních volbách na konci roku 2017 jsem veřejně podpořil vstup ČSSD do společné vlády s A. Babišem, s podporou komunistů. Prostě proto, že nebyly jiné přijatelnější varianty, a nepochyboval jsem také o tom, že A. Babiš, muž s velkým životním příběhem, bude v čele vlády schopným manažerem.
Společná vláda hnutí ANO a ČSSD byla velmi úspěšná až do konce roku 2019. Dokázala stabilizovat veřejný dluh. Přitom rostl hrubý domácí produkt, tedy společenské bohatství, a rostla životní úroveň širokých vrstev občanů. Ať už to byli zaměstnanci v soukromé či veřejné sféře anebo důchodci.
Hnutí ANO, samo o sobě, je hnutím pragmatickým, které ovšem velice dobře a chytře využilo programovou bázi, se kterou do vlády většinou přišla právě sociální demokracie. A sociální politika, kterou vláda, především vlivem soc. dem. ministryně práce Maláčové prováděla a kterou si vzal za své také A. Babiš, byla pokroková a ve prospěch širokých vrstev lidí. A hlavně byla jiná, nežli by byla sociální politika, prováděná českou pravicí. To ostatně vidíme dnes každým dnem v přímém přenosu.
Pak přišla covidová krize. V první fázi a vlně brilantně zvládnutá Babišovou vládou, především zásluhou ministra vnitra a také premiéra. Druhé kolo covidové krize již bylo horší a bylo zaviněno politickým kalkulem premiéra Babiše, který nevyšel. Přesto, že A. Babiš udělal velké chyby, nijak zvlášť mu je nevyčítám. Spíše bych vyčítal to, jak postupovalo hnutí ANO díky svému předsedovi při likvidaci superhrubé mzdy a její náhradě standardní danění z příjmů s podseknutou sazbou. Na dani z příjmu takto veřejné finance ztrácí každoročně 90–100 mld. Kč. Na tomto rozhodnutí se ovšem také lví měrou podílela tehdy opoziční ODS.
Pokud byl nějaký vhodný okamžik pro ČSSD, odpoutat se od A. Babiše a odejít z vlády, byla to právě tato chvíle v prosinci 2020. ČSSD se mohla i mimo vládu zavázat, že Babišovu vládu až do konce volebního období bude podporovat a nepřipustí její pád.
Ve výsledcích práce premiéra Babiše sice byla celá řada chyb, ale ve srovnání s jeho následovníkem, šéfem pětikoaliční vlády Fialou, byl A. Babiš manažersky podstatně schopnější. A nebyl také ideologicky determinovaný tak, jako je jeho nástupce a vlastně celá současná vláda, která musí být za svým premiérem v zákrytu. Tedy zatím.
Průzkumy veřejného mínění opakovaně ukazují, že A. Babiš není schopen po případném vítězství v prvním kole prezidentské volby zvítězit v kole druhém. Dokonce se v určitých kruzích ozývají spekulace, že existuje taková dohoda, že A. Babiš »pustí« prezidentství reprezentantovi české pravice a za to bude brán jako relevantní politický partner v novém politickém uspořádání. Např. v koalici s ODS. Nevím ale, zda tyto fantazie mohu brát jako něco, na čem je zrnko pravdy…
Ty bojové fronty jsou totiž v české politice příliš vyhraněné. Neumím si představit, po vší té slovní pyrotechnice a kriminalizaci A. Babiše, že by si najednou hnutí ANO a ODS padly do náruče. Ale v české politice je vše možné.
Ale vracím se na začátek, k Babišovým možnostem zvítězit v prezidentské volbě. Více než polovina mediálního mainstreamu půjde proti němu. Soudní projednávání kolem Čapího hnízda je načasováno tak, aby se táhlo až do prezidentské volby. To bude samozřejmě pro A. Babiše krajně nepříjemné. Předpokládám, že k soudnímu projednávání bude posílat pouze právníky a nebude se ho zúčastňovat osobně.
Mnohem nebezpečnější pro A. Babiše je ovšem prověřování, které spustilo Vrchní státní zastupitelství v Praze ve věci údajných daňových úniků A. Babiše, souvisejících s financováním ztrátového Čapího hnízda Babišovými ziskovými firmami či firmou z Německa.
Záleží jen na státním zastupitelství, zda tyto věci zvedne a v každém případě to minimálně do prezidentské volby postačí A. Babiše zabavit. Vzpomenu-li si na nechutnosti při útocích na A. Babiše před sněmovními volbami, prostřednictvím jeho syna, tak toto je větší kalibr.
Představa, že útoky bojůvek, jakási gerila »pravicových aktivistů« vůči mítinkům A. Babiše, budou mít pozitivní vliv na veřejné mínění ve prospěch A. Babiše, je prostě mylná. I tato úvaha se ale objevila např. v MfD. Empiricky vzato, na podzim 2008 při volbách do krajských zastupitelstev, kdy ČSSD dosáhla pod mým vedením grandiózního vítězství a získala přes 35 % hlasů voličů, tak po necelém tři čtvrtě roce, po koncentrovaných útocích vejci, píšťalkami a napadáním meetingů ČSSD byl volební výsledek ČSSD v evropských volbách o 12 % horší nežli v těch předchozích volbách krajských. Dobře, je to zčásti způsobeno jiným charakterem voleb, který voliče levice nezajímá. Ale nepochybně k tomu přispěla také dehonestace, které byli předáci ČSSD na svých mítincích vajíčkovými a dalšími útoky podrobeni.
Andrej Babiš má jedinou přednost v tomto směru. Polovina médií bude stát na jeho straně anebo v příznivé neutralitě. ČSSD v roce 2009, při vajíčkových útocích, zůstala osamocena. Je přitom zajímavé, že »pravicoví aktivisté« neútočili vůbec na mítinky komunistické strany… Tedy i toto dokazuje, že toto byly útoky zcela účelové.
Předsedu hnutí ANO v eventuální prezidentské volební kampani čeká očistec, kterému zatím nebyl podroben. Pak se nabízí možnost podpořit v prezidentské kandidatuře nějakého politického spojence A. Babiše. Pokud to ovšem bude politický spojenec typu vazala, ve volbách shoří a Babišovo hnutí to minimálně na nějaký čas politicky silně oslabí.
Takže A. Babiš a jeho tým má o čem přemýšlet a pokud se rozhodne špatně, může dopadnout jako někdejší jasný favorit slovenské prezidentské volby, premiér R. Fico, který podlehl v souboji o prezidentství s v podstatě neznámým outsiderem A. Kiskou.
Jiří Paroubek