Zachraňte koně, křičel jsem tisíckrát. Ano, známá skladba z nejslavnějšího alba skupiny Kamelot. A teď i drobná aktualita ze světa sportu. Vlastně – ani ne tak drobná, jako obrovská.
Světem moderního pětiboje rezonuje »chytrý« nápad mezinárodní federace UIPM vyřadit ze seznamu disciplín parkur a nahradit jej překážkovým závodem. Motivy? Nevyzpytatelnost koní a také aféra s týráním zvířat na hrách v Tokiu.
Jenže vyhodit ze seznamu pětiboje jednu z tradičních disciplín se mi jeví, jako kdybyste u hokeje zrušili led nebo u fotbalu zakázali kopat do míče. Není divu, že se sportovci bouří. Včetně olympijského vítěze z Londýna 2012 Davida Svobody. A poslední zlatý pětibojař – z her v Tokiu – Brit Joe Choong prohlásil, že pokud k něčemu takovému dojde, ukončí kariéru. Podle něj pětiboj změny potřebuje, ale ne ve složení závodů, ale především ve vedení UIPM.
Je to tak, ryba smrdí od hlavy a svazoví činovníci jsou v mnoha sportech a mnoha zemích výtečníci, ale ti z Mezinárodní federace moderního pětiboje je všechny strčí do kapsy. Vymyslet takovou hloupost je jedna věc, ale tou druhou je neporadit se se sportovci. Farář Otík ze Slunce, seno by jistě řekl, že je to donebevolající…
Naopak lidé Českého svazu ledního hokeje měli – alespoň se to tak jeví – konečně chytrý nápad, když na lavičku národního týmu povolali protřelého Fina Kariho Jalonena. Ten nezklamal ani na startu Švédských her, kdy si znovu namazal na chleba reprezentaci Tre kronor. Už jsem o tom ale psal v rubrice »Sportovní víkend« – ještě více mě baví, že zkušený kouč vyhlásil útok na zlato z mistrovství světa. Pochválil jej za to i Jakub Vrána, střelecká posila z NHL. Loni si to kanonýr schytal od kouče Filipa Pešána, když mluvil o triumfu. Teď si naopak s koučem notují. Příjemná změna! Jen malí lidé si mají dávat malé cíle. Šampioni musí vždy uvažovat mistrovsky. A že to třeba nevyjde? Takový je život. Nikdo nevyhrává pořád. S přízemní politikou ovšem nevyhrajete nikdy nic!
To ve světě fotbalu se ve středu stalo, že nevyhrál ani jeden tým. Ano, jistě víte, na co narážím. Na finále domácího poháru mezi Slováckem a Spartou. Déšť ho doslova spláchnul a dohrávat se bude až ob týden. Pro zdraví hráčů a kvalitu fotbalu je to jistě dobré rozhodnutí, ale je mi líto fandů z Prahy, kteří vážili tak dalekou cestu zbytečně. A tady si – oslím můstkem – nemohu odpustit poznámku. A zase mířit do řad bafuňářů. Pravidlo, že finále se hraje na půdě týmu s horším koeficientem z minulých sezon, je – ať se na mě nikdo nezlobí – výplodem chorého mozku. Proč trestat někoho, že je na tom lépe než ten druhý? Když už se nehraje na neutrální půdě (co na tom probůh bylo špatného?!), pak by mělo platit, že zápas hostí ten lepší. Z logiky věci…
Nicméně skvělého fotbalu jsme si v pracovním týdnu užili ažaž. Hlavně v evropských pohárech. Famózní obrat Realu Madrid v semifinále Ligy mistrů proti Manchesteru City dlouho nezmizí z hlav nestranných fandů. A je jasným vzkazem – nevzdávejte se za žádných okolností!
Takže sportu zdar – a úspěšný víkend všem sportovcům i nesportovcům