Diskutovat o tom, kdo prodal část Chráněné krajinné oblasti Labské pískovce (Národní park České Švýcarsko), je zřejmě bezvýsledné. V době, kdy se rozprodávalo (rozkrádalo) národní bohatství bychom mohli ukázat snad na všechno, co se mávnutím proutku dostalo z majetku všech do rukou určité skupiny »demokratů«. Jen »demokraté« totiž byli připraveni stát se »dobrými hospodáři«.
Dnes je vlastníkem území k Pravčické bráně a samotného ubytovacího a restauračního zařízení Sokolí hnízdo údajně jakýsi ruský oligarcha, který měl v roce 2000 zřejmě dobré vztahy s novými šéfy příslušných orgánů. Od té doby si vybírá na stezce vstupné, z nějž ani korunu nedostává stát či místní samospráva. Tak jsme se to ostatně dozvěděli z jedné televizní relace. Kdyby onen majitel nebyl Rus, byť působící v Česku, asi by se o tom nikdo nezmínil, ale i tak – »soukromý majetek je nedotknutelný«.
Co však ukázal požár v nejkrásnější části zdejší krajiny? Nechci se věnovat tomu, co ukazuje na diletantnost stávajícího vedení parku. Mám na mysli neodklízení broukem zasažených už poražených suchých stromů, které si v současném suchu přímo říkaly o vznícení. Navíc někteří nezodpovědní turisté nedohašeným ohněm či nedopalky cigaret přímo vyzývali k požáru. Tím vším se zabývají a budou dále zabývat jiní. Mě zajímá něco jiného, samotná připravenost k hašení takového ohně či k jiným podobným megazásahům. Nechci ovšem kritizovat naše hasiče. Odvedli a odvádějí kus hrdinské práce. Ti profesionální i ti nasazení dobrovolní. Jim patří náš největší dík. Pochopitelně také policistům, kteří zde udržovali pořádek.
Co tedy ukázal zmíněný požár? Či spíše, co ukazují podobné kalamity, od velkých povodní, po větrné anomálie, jež dokáží zničit snad celé vesnice? Že ukvapená likvidace jednotek Civilní obrany, jež byla vybavena na tehdejší dobu tou nejmodernější technikou, byla neuvážená, až trestuhodná. Nyní některá technika chybí. Musejí vypomáhat sousedé, kteří si zřejmě vedli uvážlivěji. Navíc, že »košile je bližší než kabát«, a proto zapůjčenou techniku, jakmile se ukáže doma třeba i mnohem menší problém, okamžitě povolají zpět. Pak je opravdu nutné položit otázku: Co když dojde k nějaké ještě větší kalamitě, co pak? Pomohou?
Tato otázka se netýká jen hašení požárů. Co když se bude třeba rozdělit o plyn, protože někdo k věci přistupoval nezodpovědně a najednou stojí před svými voliči s prázdnýma rukama? Rozdělí se? Už koronavirová kalamita ukázala, že ten, kdo více zaplatí, dostane přednost. Spojené státy dokonce přeplatily již objednaného dodavatele, spojenec nespojenec, přítel ne přítel, a přesměrovaly dodávku roušek k nim domů. Na to jsme již zapomněli?
Vojska Civilní obrany byla vybavena vší technikou. Dokázala si poradit s povodněmi a jinými kalamitami. Prvořadě dostávala další moderní zařízení, byla-li na trhu, a to bez ohledu na to, zda bylo vyrobeno na východě či západě a bylo-li ho možné zakoupit. Různá americká embarga (a jejich satelitů) některým koupím totiž bránily. Stát proto dotoval výrobu vlastní. Politika »biče« nás měla potrestat a ze všech úhlů podněcovat odpor k minulému režimu. Přesto byla CO profesionálně i technikou připravena velmi účinně zasáhnout po celé republice. A Západ nám tuto jednotku mohl jen závidět.
A ještě otázka: Co udělala Fialova vláda v případě zmíněného požáru? Premiér a příslušný ministr se do Hřenska přijeli podívat. Něco slíbili a zas odjeli, aby řešili, jaké dodávky pošleme na Ukrajinu, kolik nábojů, zbraní a zda deset miliard, které jeho vláda prý plánuje pro další »pomoc« pro tuto zemi, je moc nebo málo. Nedivme se proto, že na požár na severozápadě Čech jí zbývá málo času.
Jiří Vábr