Nová studie švýcarských vědců zpochybňuje dosavadní představy o koroninových proteinech, které byly po desetiletí považovány za důležité organizátory buněčné struktury. Výzkum zároveň upozorňuje na možný problém používaných laboratorních metod: nástroje určené k pozorování proteinů totiž mohou měnit jejich vlastnosti a ovlivňovat výsledky experimentů.
Po celá desetiletí učebnice i stovky odborných studií popisovaly koroninové proteiny jako důležité součásti mechanismů, které buňkám pomáhají udržovat jejich tvar, strukturu a schopnost pohybu. Nový výzkum vědců z Univerzity v Basileji ve Švýcarsku však toto dlouhodobě přijímané vysvětlení zpochybňuje. Ukazuje také, že vědecký pokrok někdy vyžaduje návrat k poznatkům, které jsme dosud považovali za jednoznačně prokázané.
Koroniny se vyskytují v široké škále organismů, od jednobuněčných améb až po člověka. Podílejí se na základních biologických procesech, jako jsou imunita, vývoj a přežití buněk. Vědci je tradičně spojovali především s aktinem, který je hlavní součástí cytoskeletu. Tato síť drobných vláken zajišťuje mechanickou oporu buňky, umožňuje jí pohyb a pomáhá uspořádávat její vnitřní strukturu.
Nová studie publikovaná v odborném časopise PLOS Biology však naznačuje, že úloha koroninů může být odlišná. Výzkum vedl profesor Jean Pieters z Biozentra Univerzity v Basileji. Jeho tým využil širokou škálu experimentálních metod, aby mohl tyto proteiny zkoumat v jejich přirozeném stavu. Výsledky ukázaly, že koroninové proteiny zřejmě nejsou pro celkovou organizaci aktinového cytoskeletu nezbytné.

»V průběhu let se mé laboratoři nepodařilo najít důkazy o přímé roli koroninových proteinů ve vazbě aktinu a jeho modulaci v široké škále modelových systémů. I buňky, kterým koroniny chybějí, nadále normálně organizují a přestavují své aktinové sítě. Absence důkazů samozřejmě není důkazem absence,« vysvětluje Pieters.
Laboratorní metody mohou měnit zkoumané proteiny
Výzkumníci zároveň přišli s možným vysvětlením, proč starší studie docházely k odlišným závěrům. Při pozorování proteinů uvnitř živých buněk vědci často používají takzvané molekulární značky, které jim umožňují sledovat jejich pohyb a umístění. Přestože jde o běžně využívaný nástroj, může někdy zasahovat do vlastností samotného zkoumaného proteinu.
»Tyto značky jsou mimořádně užitečné a předpokládá se, že nemají na funkci proteinů žádný škodlivý vliv. Zjistili jsme však, že označování koroninových proteinů může způsobit ztrátu jejich funkce a výrazně změnit jejich umístění v buňce,« uvádí Roko Gvozdenica, hlavní autor studie.
To podle vědců otevírá možnost, že některé dřívější důkazy o spojení koroninů s aktinem nebyly výsledkem přirozeného chování těchto proteinů, ale spíše experimentálních artefaktů, tedy zkreslení způsobených samotným postupem výzkumu. Tým navíc zjistil, že řada protilátek používaných k detekci koroninů není dostatečně specifická. Výsledky tak upozorňují na širší problém spolehlivosti některých nástrojů využívaných v biomedicínském výzkumu.
Koroniny mají význam také pro imunitní systém
Nová zjištění současně poukazují na další důležitou funkci koroninových proteinů. Mohou se podílet na komunikaci mezi buňkami prostřednictvím chemických signálů.
»V průběhu let jsme přinášeli důkazy o tom, že koroniny se podílejí na buněčné signalizaci. Například v imunitním systému se ukázalo, že jejich zapojení do těchto signálních procesů je nezbytné pro udržení normálního počtu T-lymfocytů. Ty jsou přitom důležité pro ochranu organismu před infekcemi i rakovinou,« zdůrazňuje Pieters.
Vědci zároveň upozorňují, že jejich výsledky zcela nevylučují souvislost mezi koroninovými proteiny a cytoskeletem. Koroniny mohou stále ovlivňovat jeho organizaci, ať už přímo, nebo nepřímo prostřednictvím buněčné signalizace.
Studie tak otevírá nové možnosti výzkumu toho, jak tyto proteiny pomáhají buňkám komunikovat, přežívat a udržovat správný počet buněk v organismu. Zároveň připomíná, že i dlouhodobě přijímané vědecké poznatky je nutné průběžně ověřovat a že samotné výzkumné nástroje mohou někdy ovlivnit to, co se vědci snaží pozorovat.
Ioannis Sideropulos
ZDROJ – Studie: Přehodnocení rolí koroninových proteinů jako aktinových efektorů a v signalizaci, autoři Roko Gvozdenica Šipić, Haiyan Zhang, Andrii Kharin, Jerneja Koren, Viviana D’Otolo, Yuko Nariai, Takeshi Urano, Pawel Pelczar, Klemens Fröhlich, Kunmann, Alexander Tozulahnyu Ndinyanka Fabrice, Alexey Baldin a Jean Pieters. Publikováno v časopise PLOS Biology.

