Levice by se mohla sjednocovat kolem prezidentského kandidáta, domnívá se Luděk Svoboda (SOCDEM)

Je potřeba »vygenerovat levicovou osobnost, která by mohla být kandidátem na prezidenta a kolem níž se celé hnutí začne sjednocovat«. Tak mluví o perspektivách levice a jejím potenciálním spojování tiskový mluvčí Sociální demokracie (SOCDEM) Luděk Svoboda, který je zároveň pro nadcházející komunální volby lídrem takové levicové kandidátky na Kladně.

Byl jste lídrem Mladých sociálních demokratů, tak se nemohu na úvod nezeptat. Vzhledem k tomu, že se mladí lidé do politiky v dnešní době příliš nehrnou, co bylo motivací pro vás, že jste zvolil přesně opačnou cestu? A proč právě Sociální demokracie?

U nás doma se politika vždycky řešila. Nutno říci, že ne z pohledu, jak to vidím já, ale o tom je právě ta diskuse. Můj táta je člen ODS, takže my se neshodneme ve většině věcí, byť i přes různé názory dá se vždycky najít společná linka. Ale moji prarodiče smýšleli levicově. Babička vždycky volila sociální demokracii, takže možná právě tam byl můj vzor. Spíš to ovšem vycházelo ze skutečnosti, že jsem byl motivovaný politiku sledovat, vytvářet si vlastní názor a o politiku se aktivně zajímat.

Když nad tím zpětně přemýšlím, všechno začalo na nižším stupni gymnázia, tedy před osmi lety. Tehdy byl prezidentem Miloš Zeman. Půjčil jsem si jeho knížku a začetl se do ní. Přece jenom Miloš Zeman byla v té době nějaká ikona. Člověk, který má autoritu. A psal o sociální demokracii.

Moc jsem o ní tehdy nevěděl, respektive o tom, co si strana myslí a co říká. Postupně jsem se k ní propracoval, paradoxně přes Miloše Zemana. A zjistil jsem, že je to pohled na svět, jak ho vnímám já, a že jde o hodnoty, které sdílím. Trvalo mi ale delší dobu, než jsem se přidal jako člen. Dlouho jsem to sledoval, sympatizoval jsem, a když mi bylo 18, tak jsem sociální demokracii i volil. Pak jsem podal přihlášku, ale v tom tehdejším byrokratickém aparátu to chvilku trvalo, než se zpracovala. Dnes je to daleko pružnější. Potkal jsem řadu mladých sociálních demokratů na různých simulacích, jejichž smyslem je, aby si studenti ozkoušeli, jak funguje politika. A právě mladí sociální demokraté mi řekli: »No tak vstup!« A já jsem si říkal – kdy jindy vstoupit než teď, když je sociální demokracie tam, kde je. Bylo to po volbách v roce 2021, kdy levice vypadla ze Sněmovny a já se rozhodl, že je na čase jí pomoci. Vstoupil jsem do strany a hned se začal angažovat.

To je zvláštní, protože většinou to bývá tak, že lidi se naopak připojují k tomu, kdo je na vrcholu a frčí, jak se tak říká…

Jasně, ale já věřím v tradiční strany, respektive takové, které hájí nějaké jasné ideje. Nevěřím v marketingové projekty, ať už je to ANO, nebo ANO pro lepší lidi, což se rovná STAN. Bezobsažné projekty podle toho, jak to zrovna vyjde v průzkumech. A v tu dobu bylo na vrcholu SPOLU, což byli reprezentanti úplně jiné politiky, než já chci realizovat. Já věřím ve svobodu, spravedlnost, solidaritu, a to pro mě představuje sociální demokracie.

A proč to podle vás v roce 2021 dopadlo, jak dopadlo?

Bývá to asi osud zajeté strany, co dlouho funguje. Nese si s sebou různé vnitřní spory a problémy lidí, kteří se na tu partaj navážou a nejsou schopní potlačit vlastní ego. Přišla i řada špatných rozhodnutí v rámci volební kampaně v roce 2021, ale roli sehrálo působení ve vládě.

Za mě byla vláda v letech 2017 až 2021 velice úspěšná a prosadila spoustu z programu sociální demokracie, mimo jiné díky našim ministrům Janě Maláčové a Luboši Zaorálkovi. Ale zkrátka přišel čas, kdy jsme měli říct »dost, my končíme«, a ne si klást řadu – v uvozovkách – nepřekročitelných červených linií, které se stejně překročily a šlo se dál a dělalo se jakoby nic. Honza Hamáček tehdy nebyl schopen rozhodného kroku. Například v momentě, kdy nás jako sociální demokraty totálně obešli se zrušením superhrubé mzdy a totálně podkopali příjmy státního rozpočtu. Tehdy ANO hlasovalo společně s SPD a ODS, a tato pravicová hlasovací koalice obešla sociální demokracii jako vládnoucí stranu.

Tak to byl jeden z momentů, kdy měla strana říct: »Teď končíme!«. A myslím si, že bychom v té době byli pro voliče daleko uvěřitelnější.

Levice nyní chybí ve Sněmovně už dvě funkční období. Co především by bylo jinak, kdyby platil pravý opak?

Bavme se o tom, co je nejaktuálnější. To jsou pracovně právní podmínky. Tou první je švarcsystém. To je věc, která se v této formě započala řešit za Fialovy vlády a teď se to přesunulo na tu Babišovu, kdy zkrátka nová změna legislativy znamená, že statisíce lidí se ocitnou mimo zákoník práce, mimo veškerou ochranu, kterou poskytuje. Ať už jde o nemocenskou, výpovědní lhůtu, podporu v nezaměstnanosti, ale i další pracovně právní ochranu. A to je věc, kterou by sociální demokracie nikdy nepřipustila. Nehledě na to, že jde zase o stamiliardy, o které přijde státní rozpočet, a zároveň je to způsob, jak zhoršit postavení pracujících lidí.

Druhou věcí je, že se vůbec připustila debata o znovuzavedení karenční doby, tedy neproplácení prvních tří dnů nemocenské. To byla věc, kterou v roce 2019 dokázala zrušit sociální demokracie a zpátky vrátit nemocenskou od prvního dne nemoci. Navíc je to něco, co státu nepomůže, ale jenom ušetří podnikatelům, velkým firmám a korporacím.

A třetí bod je podpora v nezaměstnanosti, která se má snižovat. Chápu, že je tady takový narativ »kdo nepracuje, ať nejí« a že »všichni, kdo jsou nezaměstnaní, tak pobírají dávky a jsou to příživníci«. Jenže naprostá většina z nich jsou lidi, kteří přišli o práci a hledají si novou. Musejí platit nájem, účty za energie, za jídlo, živit děti a to, že jsou bez práce, neznamená, že tyto účty najednou zmizí. A druhá věc: ono to pomáhá těm zaměstnancům, protože když jste v zaměstnání, tak se nebudete bát říci třeba o zvýšení mzdy, o víc dovolené, o lepší pracovní podmínky, když víte, že i kdyby vás ten zaměstnavatel protizákonně vyhodil, tak máte tu podporu v nezaměstnanosti, o kterou se můžete opřít. Ale když ji mít nebudete, tak se budete v práci bát, ocitnete se pod daleko větším tlakem a vyjednávací pozice příslušné firmy, korporace, zkrátka toho zaměstnavatele bude proti vám daleko vyšší. A důsledek může být i ten, že mzdy neporostou tak rychle.

Je to asi dva roky, kdy jsem dělal rozhovor s tiskovým mluvčím jiné strany. Jmenoval se Roman Roun a dnes je předsedou KSČM. Ale směřuji jinam – tehdy jsem se ho ptal, zda svá vyjádření konzultuje s tehdejší předsedkyní Kateřinou Konečnou. Totéž mě bude zajímat ve vašem případě. Když dáváte vyjádření do médií, máte volnost, nebo se vždy radíte?

Oddělil bych dvě věci, co dělám. Vystupuji v určité pozici jako politik a v určité jako tiskový mluvčí. Pokud řeším kladenskou kandidátku, platí první varianta a mluvím sám za sebe. A pokud vystupuji za stranu, tak říkám to, co si myslí strana. A strana si myslí to, co rozhodnou vrcholné orgány. Tedy sjezd a v mezičase mezi sjezdy nejvyšší orgán, což je předsednictvo, případně operativní orgán grémium a statutár, tedy předseda Jiří Nedvěd. To znamená, že bych určitě nikdy neřekl něco, co jde proti tomu, co říká strana. A s Jiřím Nedvědem jsem v pravidelném každodenním kontaktu. Jinak ta práce ani dělat nejde. To je celá podstata. A pokud bych si myslel něco jiného než Jiří Nedvěd a měl bych problém to říct, pak bych se spíš ptal, jestli jsem ve správné straně a na správném pracovním místě. Já jsem naopak rád, že ty věci vidím dost podobně jako Jirka, a proto nemám problém za stranu mluvit, konkrétní věci s předsedou konzultovat, ale obecně znám jeho pohled a tím, že jsme naladěni na podobné vlně, tak zhruba vím, co očekávat, a když přijde nějaká nečekaná otázka, na kterou je potřeba teď hned odpovědět, pak vím, co říct. Protože i to je součást práce tiskového mluvčího: být na takové »krizovky« připravený.

Padla řeč na vaši kladenskou kandidátku. Jak byste ji představil a jak složitě či naopak jednoduše vznikala?

Už samotný název vypovídá, o co nám jde. Jmenujeme se »Za Kladno, které si můžeme dovolit«. Naším cílem je, aby se život pro Kladeňáky stal snesitelnějším, aby si ho mohli dovolit, aby dokázali zaplatit účty za bydlení, za dopravu, za péči o seniory, za vodu, za energie. Zkrátka, aby se lidem v tom městě dobře žilo.

A jak naše kandidátka vznikala? Jednání nebyla jednoduchá, trvala dlouho a ve hře bylo více variant. Já jsem si od začátku přál spolupracovat na levici a těší mě, že to dopadlo. Jsem rád, že jsme se dali dohromady právě s KSČM, ale například na 11. místě máme Jirku Štega, který několikrát kandidoval za stranu Levice, byť jako nestraník. Shromáždili jsme i řadu nezávislých kandidátů a výsledkem je, že se dal dohromady dobrý tým 33 lidí. Kandidátka je plná, což říkám i proto, že například SPD nebyla schopna sestavit plnou kandidátku, ale jenom 30 lidí z 33. A oni mimochodem nevedou ani žádnou kampaň.

A co vy a vaše kampaň?

Je to těžké, když máme rozpočet, řekl bych, tak o dvě nuly, takže asi stokrát, menší než strany, co jsou ve vedení města. A opravdu nakládáme s málem a o to víc je důležité zapojení každého člověka, každého kandidáta a každého podporovatele, ať už jde o přesvědčování svého okolí, roznos letáků nebo jakoukoliv jinou politickou práci při propagaci kandidátky.

Jaké jsou tedy vaše programové priority?

Řešíme to, co běžné lidi trápí. Ať už studenty, pracující nebo seniory. Protože já jsem člověk, co dojíždí prakticky dennodenně do Prahy a vidím tu realitu, kdy stejná cesta, ať už časově nebo z hlediska kilometrů, je čtyřikrát dražší pro Kladeňáky než pro Pražáky. Z Kladna do Prahy je to zhruba stejně daleko jako z jednoho konce Prahy na druhý, ale Pražáci dají ročně 3650 za lítačku, Kladeňáci zaplatí 14 126 Kč. A to není fér! Rozumím, že to není věc, kterou lusknutím prstů změníme z pozice Kladna, ale někde se začít musí. Hledat partnery v okolních městech a obcích, kterých se to taktéž týká, a společně vyjednat s Prahou a se Středočeským krajem zlevnění tarifů, aby si lidi zkrátka mohli dovolit jezdit do práce, do školy, za kulturou nebo za lékařem. Protože mi přijde absurdní, že se dneska bavíme o tom, že se má doprava naopak zdražovat o další desítky procent, už při tak vysokých životních nákladech, které v současnosti ve společnosti lidi platí.

Zrovna když jsem teď jel na náš rozhovor tramvají, tak mi nějaký pán říkal: »Tady je problém s parkováním.« Na Kladně mi lidé tvrdí totéž. Jenže já si myslím, že už moc není kde vybudovat další parkovací místa. V tom případě hledejme způsoby, jak lidem nabídnout alternativu! A tou, která je ekologická i ekonomická, může být právě dostupná, kvalitní a příjemná hromadná doprava. To je priorita, kterou jsem si já osobně vzal jako svoji hlavní. Kromě toho, že chceme na Kladně zavést MHD zdarma. Funguje to v Benešově, Litoměřicích, Lovosicích, Klatovech, Frýdku-Místku, ale i v zahraničí, v Tallinnu, v dalších městech v Belgii, ve Francii… A za mě je to cesta, kudy máme jít: veřejné služby rozšiřovat, ne jen osekávat a privatizovat.

To samé u bydlení. Kladno místo toho, aby se jako město o svůj bytový fond staralo, byty rozprodává a tím pádem ztěžuje svoji pozici na trhu bydlení, aby ho mohlo efektivně ovlivňovat. My naopak chceme, aby se byty rozprodávat přestaly, aby se v nich udrželo dostupné nájemné a aby začala nová veřejná výstavba. Na Kladně se sice staví, ale garsonka začíná na 5 milionech. A já se ptám, kdo si to může dovolit? Já ne.

A další body…?

Dalším bodem programu je teplo a voda. Na Kladně je nejdražší voda v republice, a co se tepla týče, tak nevíme, jak na tom bude zdroj tepla v souvislosti s emisními povolenkami. Jestli se bude vůbec vyplácet jeho provoz a jestli budeme zvládat udržet dostupné teplo pro Kladeňáky a hlavně tu vodu, která se privatizovala za dob ODS. Výsledkem je drahá a nekvalitní voda a desítky, možná stovky miliard, které odtékají do zahraničí, konkrétně do Francie, protože Veolia je francouzská firma.

Pak máme v programu péči o důchodce. Dneska někteří čekají sedm let, aby se dostali vůbec do důchoďáku, přitom to je až ta poslední možnost. Tady se máme bavit o dostupné péči v domácnostech, tedy nějaká domácí péče, terénní služby – a není to jenom o těch seniorech. Je to především o rodinách pečujících o malé děti a zároveň o prarodiče. Mám na mysli střední generaci, která se zkrátka stará o všechny a má problém to utáhnout. Jestli chtějí jet třeba někam na výlet, tak by měli mít možnost, že se někdo postará o staršího člověka, o něhož pečují. A tohle Kladno nenabízí!

A když jsem zmínil děti, jak je možné, že v projektu »Obědy do škol« nejsou zapojeny všechny školy a jak se vůbec může stát, že dítě skončí bez oběda? To je také jedna z priorit, co chceme řešit. Vedle toho prosazujeme aspoň jeden kroužek zdarma pro každé dítě, protože žádné by nemělo být vyloučeno z kolektivu s možností se účastnit nějaké té socializace, jenom na základě toho, kolik vydělávají jeho rodiče.

A ta poslední věc, respektive šestá priorita, v našem programu je »město příjemné« – co se veřejného prostoru týče i dostatku zeleně. Viděli jsme teď v létě, jaké bylo vedro. Takže: zeleň, která vytváří stín, rozumné hospodaření s dešťovou vodou, odstranění zbytečných bariér a také chodníky, na kterých se člověk nepřerazí, ale bude tam moct projet i s kočárkem nebo na vozíku.

To jsem ve zkratce shrnul priority za lepší život Na Kladně, s nimiž kandidujeme.

Je úzká spolupráce na levici, pro kterou jste se rozhodli na Kladně, i cestou směrem ke krajským volbám v roce 2028?

Já v to věřím. Krajské volby před dvěma lety ukázaly, že tam, kde Sociální demokracie s KSČM spolupracovala, což bylo v Ústeckém kraji, úspěch přišel. Ano, například na Vysočině jsme uspěli sami, nicméně si myslím, že pro politiku je nezbytné utvářet nějakou širší levicovou alianci, která musí vzniknout. Já jsem rád, že Kladno není jediné, kde jde levice společně. Vím, že kandidujeme na řadě míst s KSČM, případně s nějakými dalšími, menšími stranami. Například v Hradci je společná kandidátka s KSČM, v Jihlavě jsme zase s Levicí, v Českých Budějovicích se dala dohromady ještě širší kandidátka PRO BUDĚJCE, kterou vede za KSČM Richard Štěpán a sociální demokraté tam jsou na druhém místě. Takhle to je v řadě dalších míst po celé republice a já se domnívám, že to může být takový první krůček.

Především si naše partnerství otestujeme. A já musím říci, že u nás funguje spolupráce velice dobře. Jsem strašně rád za ty partnery, které tam v komunistech máme. Jsou to fajn lidi, s nimiž se mi dobře pracuje a dělá kampaň a věřím, že za dva roky se to promítne právě do krajských voleb, ale nedokážu říct, jak přesně ta spolupráce bude vypadat, probíhat a jaký bude nosný název. Myslím, že to nikdo nedokáže říct, nejsme jasnovidci. Jak se situace vyvine, to záleží na konkrétních jednáních, která se povedou, a já hlavně věřím, že se povedou. A že se nestane to, aby propadly hlasy, protože ve středních Čechách se sociální demokracie před dvěma lety do zastupitelstva nedostala. Je škoda, že ke spojenectví nedošlo už tehdy, a doufám, že se to nebude v příštích volbách opakovat.

Ovšem v roce 2028 nás čekají nejen krajské, ale i prezidentské volby a já si myslím, že právě tím se musí začít. Vygenerovat levicovou osobnost, která by mohla být kandidátem na prezidenta a kolem níž se celé hnutí začne sjednocovat. Úplně ideálně někdo, kdo není vyloženě přímo spjatý s žádnou ze stran. Nedokážu teď říct, kdo přesně by to měl být. Nějaké nápady v hlavě mám, ale jde o to, aby do toho ty osoby chtěly jít. Celé se to pak promítne právě do krajských voleb a pak nás v supervolebním roce 2029 čekají evropské volby a na ně hned navazující parlamentní. Když zmíním ještě volby do třetiny Senátu rok předtím, máme před sebou řadu pěti po sobě jdoucích voleb, které musíme vnímat jako kontinuální dlouhotrvající kampaň s jednotícím prvkem a jasným cílem, což je návrat levice do parlamentu.

Petr Kojzar