Červený koberec, slavnostní průlety letadel a recepce naplánovaná do posledního detailu: Příjezd Si Ťin-pchinga do Washingtonu měl všechny znaky setkání historických rozměrů.
Americký prezident Donald Trump se o to postaral, když učinil vzácný krok a poprvé od roku 1962 osobně přivítal svého čínského protějška, aby, jak řekla Melania Trumpová, ukázal »výjimečný vztah«, který mezi sebou mají.
Po příletu do Spojených států čínskou hlavu státu přivítal prezident Trump a americké stíhačky. Na letišti na letecké základně Andrews poblíž Washingtonu stála řada stíhaček F-16 a F-22. Později nad hlavou proletěly bombardéry B-1 a nejméně jedna další stíhačka. Její řev přehlušil americkou hymnu, což způsobilo, že se Trump nelibě zašklebil. Přítomnost stíhaček na ceremoniálu mohla být mimo jiné nenápadným náznakem pro čínské úřady, že je čas vrátit komponenty nejnovější stíhačky páté generace F-35. Ty byly letos na jaře odeslány z Austrálie do Spojených států na opravu, ale nedorozuměním skončily v Hongkongu, který je čínským územím. Zástupci Pentagonu jednají s Číňany o vrácení komponentů, ale Peking se zdráhá je předat. Americká armáda se obává, že je čínští specialisté pečlivě zkoumají ve snaze odhalit nějaká technologická tajemství.
Za impozantním obrazem summitu Trump–Si se však skrývá mnohem složitější realita.
Dvě nejmocnější mocnosti planety se setkávají v období hluboké strategické rivality, kdy obchod, bezpečnost a především umělá inteligence formují nové pole globální konfrontace.
Otázkou není jen to, na čem se Trump a Si shodnou – ale zda v době, kdy technologie nebývalým tempem mění rovnováhu sil, Washington a Peking dokážou ještě najít společnou řeč, než jejich rivalita překročí veškerý diplomatický smysl.
Okázalé přijetí! Okázalé a přepychové přijetí, které prezident Donald Trump poskytl čínskému vůdci Si Ťin-pchingovi, vytvořilo dojem, že se blíží okamžik globálního významu.
Trump se neobvyklým krokem vydal na společnou základnu Andrews, aby přivítal Si Ťin-pchinga u schodů k jeho letadlu, kde ve středu předseda Si dorazil na dvoudenní pobyt. Oba vůdci si předtím, než se bok po boku prošli po červeném koberci, povídali se svými manželkami.
Mapování směru planety
Přesto snímky naznačují, že se dva velcí vůdci nejmocnějších národů světa setkávají, aby mapovali směr planety. Načasování by stěží mohlo být příznivější, protože USA a Čína postupují na nové technologické frontě, uprostřed varování lídrů v oboru, že by se umělá inteligence brzy mohla vymknout kontrole.
Ale velkolepost může být klamná.
Summit bez dohody
Návštěvu Si Ťin-pchinga nelze srovnávat se summity Brežněv–Nixon, kdy se na několik desetiletí stabilizovala situace ve světě a dodnes pokračuje vesmírná spolupráce. Rovněž mezi prezidentem Ronaldem Reaganem a sovětským vůdcem Michailem Gorbačovem byly uzavřeny dohody, které nasměrovaly studenou válku na cestu k hladké deeskalaci a kardinálním změnám ve východním bloku.
Pro začátek se dnes očekává, že summit skončí bez nějaké dohody na ochranu lidstva na úrovni škrtů v jaderných zbraních jako v 80. letech.
Nicméně později by takové kroky mohly zahrnovat reflexi a nasměrování rozvoje umělé inteligence pro obecné blaho lidstva nebo vzájemnou transparentnost USA a Číny ohledně jejich technologického průmyslu, zaměřenou na posílení vzájemné důvěry a bezpečnosti.
Stále existuje možnost, že by summit mohl být překvapením – i když by to vyžadovalo změnu tradičních čínských diplomatických kodexů, které vyžadují propracovanou přípravnou diplomacii před schůzkou, aby byly očekávané výsledky již stanoveny před setkáním, uvádí CNN.
V praxi by dobrý výsledek měl vliv na prodloužení bilaterálního obchodního příměří oznámeného ve středu večer a nové úsilí o stabilizaci vztahů mezi Washingtonem a Pekingem, ale rovněž menší iniciativy v oblasti umělé inteligence, kontrolu obchodu s fentanylem a vyhýbání se vojenským konfliktům.
Nízká očekávání
Proč jsou očekávání tak nízká, zvláště když zbytek světa sleduje, jak Spojené státy a Čína soupeří o nadvládu v závodech ve zbrojení v oblasti umělé inteligence?
Otázka umělé inteligence je pro rozkol mezi těmito dvěma rivaly obzvláště charakteristická. Každá strana věří, že může zvítězit. A obě chápou, co je v jejich souboji supervelmocí v sázce. »Kdo vyhraje v umělé inteligenci, vyhraje,« tak to vyjádřil Trump.
Obě strany se nakonec brání jakýmkoli smysluplným omezením v oblasti AI, která jsou životně důležitá pro podporu hospodářského růstu.
Mnoho analytiků se domnívá, že Čína v závodu umělé inteligence zaostává a nesouhlasila by s recipročním zpomalením rozvoje tohoto odvětví.
Obvykle Čína vnímá jakýkoli pokus o omezení svého technologického vzestupu jako součást západní strategie, jejímž cílem je zbavit ji globální moci, o které se domnívá, že na ni má nárok.
Různá politická strategie
Nesoulad v osobnostech mezi improvizačním Trumpem a metodickým Si Ťin-pchingem také nepředepisuje spontánní rozhodování.
Politické systémy Spojených států a Číny jsou tak odlišné – a stále více zaměřené na konfrontaci toho druhého – že mezi nimi existuje jen málo společné řeči.
Obě strany se chtějí vyhnout velkým krizím, ale ani jedna z nich nemá vliv na to, aby si od té druhé vynutila ústupky.
Trumpovy prudce klesající výsledky v průzkumech veřejného mínění uprostřed války s Íránem mohou oslabovat jeho mezinárodní vliv.
Loni Trump zjistil, že čínské hrozby omezením vývozu vzácných zemin do Spojených států se staly zčásti realitou, což mělo okamžitý dopad ve vysokotechnologické výrobě a v podstatě zastavilo obchodní ofenzivu USA.
Meze Trumpovy summitové diplomacie
Abychom byli k Trumpovi spravedliví, většina mezinárodních summitů přináší méně, než se slibuje. A setkání mezi americkými a čínskými vůdci vyvolávají nelichotivá srovnání s přelomovými setkáními prezidenta Richarda Nixona a čínského předsedy Mao Ce-tunga v 70. letech.
Přesto se zdá, že prezidenta často více zajímá podívaná ze summitů světových lídrů než jejich obsah – což je jeden z důvodů, proč setkání se Si Ťin-pchingem tento týden nemusí přinést téměř žádné konkrétní výsledky.
Jeho setkání se severokorejským vůdcem Kim Čong-unem během jeho prvního funkčního období, stejně jako setkání s prezidentem Vladimirem Putinem na Aljašce loni, nepřinesla nic jiného než fotografie Trumpa s vůdci konkurujícími Spojeným státům.
Osobní diplomacie
Vyhlídku na Si Ťin-pchingovu návštěvu si užívá Trump už měsíce a bude chtít alespoň vrátit symboliku červeného koberce, kterou vnímal jako projev velké osobní úcty, jako když v květnu cestoval do Pekingu. Trump zdaleka není prvním prezidentem, který věří, že blízké osobní vztahy se zahraničními vůdci hrají někdy klíčovou roli v mezinárodních záležitostech.
V dobách krize by takové vazby mohly být skutečně důležité.
Lyle Goldstein, vedoucí pracovník a ředitel Asijského programu v think-tanku Defense Priorities, uvedl, že schůzky byly »pozitivní věcí« a že osobní diplomacie mezi Si Ťin-pchingem a Trumpem pomohla stabilizovat vztahy a snížit vojenské napětí, včetně napětí ohledně Tchaj-wanu.
Trump však posunul víru ve svůj vlastní nenahraditelný význam na novou úroveň. Například na volebních shromážděních v roce 2024 se často chlubil svým »skvělým vztahem« se Si Ťin-pchingem způsobem, který se zdál být vzdálený od hlavních obav voličů. V Pekingu opět vyjádřil nadšení pro tento vztah. »Je mi ctí být vaším přítelem,« řekl Trump svému hostiteli. »Jsou tací, kteří říkají, že je to největší summit všech dob.«
Trumpovo odhodlání chránit to, co považuje za osobní vazby na jiné vůdce, ho někdy vede k tomu, že si pro ně hledá výmluvy. Například v červenci novinářům řekl, že »i my jim děláme věci; není to jednosměrná ulice«, když byl dotázán na obvinění z čínského vměšování do voleb v roce 2020.
Tento měsíc prezident také bagatelizoval obvinění, že Peking poskytl Íránu satelitní snímky základny v Jordánsku před útokem na americké jednotky. Čína popřela zprávu Wall Street Journal, která citovala nejmenované americké úředníky.
Dlouhodobá strategie
Čínský vůdce zřídka oplácí osobní vřelost vůči Trumpovi a všemi způsoby ukázal, že sleduje dlouhodobou diplomatickou strategii, která bude pokračovat dlouho poté, co 47. prezident opustí úřad.
Bývalí úředníci uvedli, že Si Ťin-pching je ochotnější účastnit se neplánovaných soukromých diskusí než jeho drsný předchůdce Chu Ťin-tchao.
Zůstává však omezen protokoly Komunistické strany Číny a zdrženlivými diplomatickými tradicemi.
Ioannis Sideropulos
FOTO – Bílý dům, KOLÁŽ – AI