Tak jsme se po dlouhém bloudění po naší vlasti dostali do Moravského krasu. Krásný kraj, plný překvapení, tajemného podzemí a kouzel. Vůbec není divu, že i zde zanechali čerti své stopy. Čertův most je jednou z nich.
Čertův most je asi 18 metrů vysoký skalní oblouk, který leží v Suchém žlebu v Moravském krasu, asi 500 metrů od Kateřinské jeskyně. Jde o »zmenšeninu« Pravčické brány v Českém Švýcarsku. Kdysi zde byla jeskyně, která byla vytvořena vodami tekoucími Suchým žlebem. Eroze vody a vnější vlivy způsobily, že z této jeskyně zbyl jen jeden velký a jeden malý skalní oblouk, které se tyčí nad žlebem. Jak píše vynikající znalec krasových jevů i jevů geologických Karel Absolon ve své knize Moravský kras, tato skalní klenba byla zejména v 19. století hojným cílem návštěvníků Moravského Švýcarska a až do zpřístupnění jeskyní byla po Macoše prakticky druhou největší atrakcí. Starohrabě Hugo František Salm, který se staral o povznesení turistiky v kraji, nechal již počátkem 19. století zbudovat naproti tomuto skalnímu mostu pavilónek, kam se mohli uchýlit návštěvníci před deštěm. Tuto úchvatnou scenérii nakreslil roku 1833 známý malíř. F. Richter, v roce 1875 namaloval Čertův most malíř E. Herold.
Most je tvořen devonským vápencem, jeho délka je 15 m a maximální výška 10 m. Tloušťka je 1,20 m. Přestože se jedná o jednu z nejkrásnějších partií v Moravském krasu, je Čertův most pro běžného návštěvníka téměř »neviditelný«. Lokalita je zarostlá lesem a náletovými dřevinami a z cesty je částečně vidět pouze mimo vegetační období. Poblíž Čertova mostu se nachází Čertova branka, která má svou známější jmenovkyni v Pustém žlebu a jeskyně Čertova okna. Nedaleko leží i jeskynní hrad Rytířská jeskyně. V okolí byly nalezeny kosti polárních sobů, bobrů a vlků, všechno pozůstatky z dob ledových, kterých je v Moravském krasu bezpočet.
K Čertovu mostu se váže pověst o Jurovi, který šel z hladu pytlačit, ale protože ho pán z hradu Blanseka přistihl při činu, musel mu Jura jako výkupné před jistou smrtí přinést z Čertova mostu mláďata divokých orlů, kteří tam v tu dobu hnízdili. Pán se chtěl pochlubit na loveckém klání cvičenými orly. Toto místo však mělo hroznou pověst a všichni Juru odrazovali od toho činu. Jurovi, chtěl-li si skutečně zachránit život, nic jiného nezbývalo. Ve vsi se vyprávělo, že právě ve skalách žije bába, která skály zná, jak své boty, a ta bude snad radu vědět. A tak se Jura za bábou vydal, i když nevěděl, čím jí zaplatit. Stará bába, sice ohyzdná jak zákon káže, mu dala křížek proti běsům a hůl, kterou měl zkrotit staré orly. Dala mu i rady, ať si nic jiného odtamtud z toho hnízda nebere, jen ty mladé orly. Jsou prý dva, ale ať raději vezme toho menšího, že by stejně zahynul, neboť orli vždy vychovají jenom jedno mládě, a to menší, slabší prý stejně zahubí. A za ty rady nechtěla nic jiného, než aby pamatoval na své rodiče a radami se řídil. Jura ji poslechl, a i když se kolem něho děly hrůzostrašné věci a orlí hnízdo bylo plné pokladů, vzal pouze jedno mládě orlů, které donesl hradnímu pánovi. Ten, když se dozvěděl o pokladech, jak byl lakotný a chamtivý a zlý, tak se na Čertův most vydal, ale tam bídně zahynul. Ano, čerti si právem vzali svou odměnu v podobě duše zlého pána, neboť si nic jiného nezasloužil. Zato Jura žil spokojeně s maminkou a ještě vnukům vyprávěl, co se mu přihodilo u Čertova mostu…
Václav Ziegler