Když zaměstnanci České televize a Českého rozhlasu vystupují s iniciativou na obranu »nezávislosti« a »veřejné služby«, stojí za to si připomenout, že podobná slova už v českém prostoru jednou rezonovala. Také tehdy šlo o iniciativy, závazky vůči veřejnosti a obranu hodnot. A stejně jako dnes i tehdy se za velkými slovy skrývaly velmi konkrétní zájmy.
Deklarace, že »média veřejné služby patří vám«, působí líbivě. Jenže bývalý ministr zahraničí Karel Schwarzenberg kdysi poznamenal něco mnohem výstižnějšího: že Česká televize ve skutečnosti patří jejím zaměstnancům. A právě tohle je možná klíč k pochopení současné kampaně. Není to jen boj o nezávislost – je to také boj o zachování vlastního institucionálního komfortu, financování a vlivu.
Iniciativa s názvem »Pro Vás. Ne pro politiky« varuje před »vládní kontrolou«. Zároveň ale mlčí o jiných formách kontroly a závislosti. Například o tom, kolik prostředků dlouhodobě odtéká do soukromých právních kanceláří, které vymáhají koncesionářské poplatky. Kolik stojí tento systém, kdo na něm vydělává a jaké má sociální dopady? Kolik exekucí – včetně těch absurdních, vedených proti lidem na hraně chudoby, nebo dokonce nezletilým – vzniklo právě kvůli těmto poplatkům? I to je přece součást »veřejné služby«.
Zvláštní je i mlčení k otázce zahraničního vlivu. Zatímco se hlasitě varuje před státem, téměř nikdo se neptá na jiné hráče v pozadí. Například na to, jakou roli hraje vlastnictví kritické infrastruktury, přes kterou se vysílání šíří. České Radiokomunikace, které vystupují de facto jako monopol na pokrytí pozemního vysílání v České republice, jsou dnes v rukou zahraničního kapitálu – konkrétně britského investičního fondu. Jaký má tento vlastník vliv na cenu a podmínky šíření signálu? A jak to zapadá do představy o »suverénní« veřejné službě, která má být z povahy věci nezávislá?
Argument o destabilizaci médií veřejné služby má svou jistou váhu. Každá změna financování s sebou nese rizika. Jenže stabilita sama o sobě není hodnota, pokud zakrývá neefektivitu, netransparentnost nebo dokonce nespravedlnost. Návrat k dřívějším modelům financování může být krok zpět – ale stejně tak může být problémem setrvávání v systému, který produkuje dluhové pasti a posiluje privilegované postavení úzké skupiny aktérů.
Celá debata by si zasloužila méně sloganů a více nepříjemných otázek. Nejen na politiky, ale i na samotná veřejnoprávní média a jejich zaměstnance. Pokud mají skutečně sloužit veřejnosti, pak by měla obstát i pod kritickým pohledem – nejen se zaštiťovat její obranou.
Protože »pro vás« neznamená »bez otázek«!
Jan Klán
Žvástal Svěrák na té akci na Letné vykřikoval, že je od Babišovy vlády drzost zarazit České televizi, aby se nám hrabala v kapsách a hodovala z našich peněz z poplatků. Svěrák to, že se to zrušení poplatků chystá evidentně těžko snáší. Bojím se, aby Svěráka nekleplo z toho, že mu seberou peníze pocházející z našich kapes a z televizních poplatků.