Kosmická loď NASA Orion s posádkou Artemis II se úspěšně vrátila na Zemi a dokončila tak první pilotovaný let na Měsíc a zpět po více než 50 letech. Kapsle přistála u pobřeží Kalifornie po návratu do atmosféry rychlostí přibližně 40 000 km/h. Sestup a návrat trvaly přibližně 13 minut.
Kosmická loď Orion agentury NASA se čtyřmi astronauty na palubě přistála v Tichém oceánu u pobřeží Kalifornie, čímž završila misi Artemis II – první let s lidskou posádkou na Měsíc a zpět po více než 50 letech. Podle NASA přistání proběhlo podle plánu, kapsle přistála kolem 17.08 místního času (2.08 SELČ 11. dubna).
Návrat posádky začal oddělením servisního modulu přibližně 25 minut před návratem do zemské atmosféry. Tento modul poskytoval posádce po celou desetidenní misi podporu života.
Po oddělení se kapsle s astronauty otočila svým tepelným štítem dopředu. Jak NASA vysvětlila, jedná se o kritický krok, protože správná orientace určuje, zda kosmická loď odolá extrémním teplotám během zpomalování.
Poté byl proveden závěrečný korekční manévr, který zajistil kapsli v přesně specifikované poloze při návratu do atmosféry. Tento parametr přímo ovlivňuje bezpečnost posádky.
Rychlost a ohnivý koridor
Po návratu z Měsíce vstoupil Orion do atmosféry rychlostí přibližně 40 000 km/h – srovnatelnou s rychlostmi dosaženými během misí Apollo v 60. a 70. letech 20. století. Při takových rychlostech je i sebemenší chyba v trajektorii kritická.
Tepelný štít lodi je navržen tak, aby odolal teplotám až do 5000 stupňů Fahrenheita (přes 2700 stupňů Celsia). I nepatrná odchylka vstupního úhlu by mohla vést k prudkému nárůstu tepelného zatížení.
Během první bezpilotní mise Artemis I v roce 2022 utrpěl tepelný štít značné poškození. Úředníci NASA však uvedli, že inženýři upravili profil návratu do atmosféry, aby zmírnili rizika během pilotovaného letu.
Spojení bylo ztraceno na šest minut
Průlet hustými vrstvami atmosféry trval přibližně 13 minut. Během této doby sonda ztratila kontakt se Zemí na přibližně šest minut.
Jak vysvětlují specialisté NASA, při cestování hypersonickou rychlostí se kolem kapsle vytváří plazmový oblak, který blokuje rádiové signály. Tento efekt byl zaznamenán i během misí Apollo.
V tomto okamžiku Orion brzdil pomocí atmosférického odporu. Jak se rychlost kapsle snižovala, systém začal postupně rozbalovat padáky. Nejprve byly rozbaleny dva brzdné padáky, každý o průměru přibližně 7,6 metru. Ty umožnily snížit rychlost kapsle na přibližně 500 km/h.
Poté se rozvinuly pomocné padáky, které roztáhly tři hlavní vrchlíky, každý o průměru přes 35 metrů. Tyto padáky snížily rychlost sestupu na bezpečnou úroveň přibližně 30 km/h. V tomto okamžiku kapsle dokončila sestup a přistála v oceánu.
Přistání a evakuace posádky
Po přistání se kolem kapsle automaticky nafouknou stabilizační plováky, které ji uvedou do svislé polohy. Kosmická loď se může přistát v různých úhlech, takže tento systém je navržen tak, aby si udržel vertikální vyrovnání.
V přistávací zóně byly přítomny lodě NASA a pobřežní stráže USA. Posádka byla evakuována pomocí vrtulníků. Astronauti jeden po druhém opouštěli kabinu, přesouvali se do nafukovacího člunu a poté byli vyzdviženi na palubu. Velitel mise Reed Wiseman byl poslední, kdo opustil loď. Celá evakuace trvala přibližně dvě hodiny.
Astronauti byli transportováni na obojživelnou útočnou loď USS John P. Murtha, poté je plánován jejich letecký transport na námořní leteckou základnu v San Diegu a poté do Johnsonova vesmírného střediska v Houstonu k lékařským vyšetřením a informování o misi.
První let po půl století
Mise Artemis II byla první pilotovanou misí na Měsíc od ukončení programu Apollo v roce 1972. Posádku tvořili čtyři astronauti: Reed Wiseman, Victor Glover, Christina Kochová a astronaut Kanadské kosmické agentury Jeremy Hansen, první Kanaďan, který kráčel po Měsíci.
Let byl součástí nového lunárního programu NASA Artemis, jehož cílem bylo vrátit lidi na měsíční povrch a připravit půdu pro budoucí mise, včetně přípravy letů na Mars. Na rozdíl od misí Apollo mise Artemis 2 nezahrnovala přistání na Měsíci. Posádka letěla kolem Měsíce po trajektorii volného návratu podobné té, která byla použita během mise Apollo 8 v roce 1968.
Mise trvala přibližně deset dní, během nichž posádka testovala systémy podpory života, navigace a komunikace lodi v podmínkách hlubokého vesmíru. Zvláštní pozornost byla věnována testování systému tepelné ochrany po návratu do atmosféry – klíčovému prvku pro budoucí mise s lidskou posádkou.
Připravil Ioannis Sideropulos
ZDROJ a FOTO – NASA
Diskuze je uzavřena.