Nad slovem zbabělost

V uších mně zní slova Donalda Trumpa na adresu evropských států: Zbabělci, budeme si to pamatovat. Proč jsou evropští lídři, obyvatelé Evropy, zbabělci? Protože se nedostatečně postavili za americko-izraelské dobrodružství v Íránu a odmítají napomoci tankerům uzamčeným v kapse Perského zálivu v době stále trvající války. Jde mj. o jejich doprovod Hormuzským průlivem vojenskými plavidly. Chvíli trvalo a nakonec většina evropských zemí podepsala dokument, jímž se přihlásila k nápomoci, ale, jak sdělila italská premiérka, až po skončení bojů.

Podotýkám, Česká republika, jež má na průjezdu tankerů zájem, onen dokument také podepsala, ač po listopadu nemáme už žádná plavidla. Jen Trumpem nenáviděné Španělsko bychom ani pak mezi signatáři nenašli, stejně jako naše revoltující jihovýchodní sousedy.To Španělsko mělo totiž jediné odvahu i za cenu přerušení obchodu s USA se proti této válce postavit a to se nesmí. Zmínění sousedé čekají pak na zatím Bruselem a Spojenými státy odsouhlasené dodávky z východu.

Chápu evropské země. Evropské lídry. Chápu i jejich strach. Pokud by poslechli Trumpa, pak by se vlastně připojili k jeho vojenské akci a tím by riskovali, že budou zapleteni i do odvetných akcí a dali zároveň v sázku životy svých námořníků a letců, kteří by tankery Hormuzským průlivem chtěli provést. Pokud by něco nepodepsali, mohli by se dočkat odvetných akcí. Trump totiž nezapomíná. To vše ve stejné době, kdy Spojené státy stáhly své vojenské lodě co nejdál od íránského pobřeží. Zlí jazykové říkají, že kvůli nebezpečí ztráty svých lodí a zabití svých námořníků. Americká veřejnost totiž, jak ukázaly poslední průzkumy, zdejší válku většinově nepodporuje a další a další mrtví Američané by mohli negativně ovlivnit podzimní volby v USA. Lepší variantou je tedy poslat na smrt evropské partnery, na nichž americkým voličům pramálo záleží.

Osobně si myslím, že zbabělé je zcela jiné počínání, i když prezidentem Trumpem je vydáváno za hrdinství. Ale abych byl konkrétní. 26. února skončila v Ománu jednání mezi delegacemi USA a Íránu údajně s přijatelným výsledkem. Delegáti si tam při rozloučení podali ruce, popřáli pěkný víkend, rozešli se, aby informovali své vlády o stavu jednání a sešli se znovu ve středu další týden ve Vídni. Tentokrát za účasti zástupců Mezinárodní agentury pro atomovou energii. Výsledek byl nadějný. A…

…místo toho v okamžiku, kdy nikdo v Íránu nepočítal s vojenským napadením a jeho vojenská letadla byla zaparkována na letištích, vedení státu v klidu jednalo o výsledku ománských rozhovorů. Proto se zřejmě shromáždilo na jednom místě a ajatolláhova rodina ve stejném domě spala, aniž tušila, že se ze spánku už neprobudí. Jenže Američané a Izraelci udělali podraz. Takový, jaký nebývá zvykem v dějinách. Podobný tomu, jaký nacisté udělali 22. června 1941. Vybombardovali mohutným úderem najednou všechna letiště východních okruhů Rudé armády a poškodili nejen zaparkované stroje, ale i rozjezdové dráhy a řídící věže. Byl to bezprecedentní pirátský čin. Proti duchu smlouvy o neútočení, jež byla podepsána v srpnu roku 1939. Poté se začal uskutečňovat plán Barbarossa.

Trump své letce nazval hrdiny. Jsou to však opravdu hrdinové? Spíš obyčejní zbabělci, kteří vědí, že zničené íránské letectvo není schopno zareagovat na jejich útoky. Stejní hrdinové jako admirál Frank ‚Mitch‘ Bradley, který před třemi měsíci nechal zastřelit dva topící se muže, které před tím potopilo americké vojenské letadlo, se zdůvodněním, že se jedná o pašeráky drog. To však nebylo, ani následně, potvrzeno. O povinnosti pomoci tonoucím, což je pravidlem v námořní plavbě, se nikdo ani nezmínil. Nebo jiný příklad tzv. hrdinství: Stal se v listopadu 2008 v blízkosti afghánského Kandaháru. Zde američtí letečtí hrdinové zabili třicet tři civilistů, vč. dvanácti dětí, kteří se účastnili svatebního obřadu. Nikdo odsouzen za tento čin nebyl. Možná, že však vyznamenán. Nevím. Další informace nebyly totiž zveřejněny a američtí vojáci nesmějí být v jiných státech souzeni, i kdyby se dopustili velmi vážného činu.

Jsem rád, že naše současná vláda s nasazením našich jednotek, ať již v blízkosti Hormuzského průlivu či na amerických základnách, z nichž vzlétají američtí letečtí hrdinové k dalším vražedným útokům, nepočítá. Konečně trochu světla v tom sebevražedném tunelu, v němž je současná Evropa.

A ještě jedno poučení na závěr: »…ve jménu demokracie… spojme se všichni. Bojujme za nový svět – za slušný svět, který dá lidem šanci pracovat – který dá mládí budoucnost a stáří jistotu. Slibem těchto věcí se k moci dostali surovci. Ale oni lžou! Tento slib neplní. Nikdy to neudělají!« (Charles Chaplin).

Jsem rád, že v tomto případě patříme mezi zbabělce a ne mezi hrdiny, kteří pirátským přepadem vyřadili obranu napadeného, vraždí, ničí a dělají si z toho zásluhy nejen před vlastními voliči, ale před celým světem.

Jaroslav Kojzar