Česko-německé vztahy a sudetští Němci

Otevřený dopis primátorce města Brna, Mgr. JUDr. Markétě Vaňkové

Vážená paní primátorko,

nejprve mi dovolte popřát Vám i Vašim nejbližším do nového roku hodně zdraví a osobní spokojenosti. Každý rok, který je před námi, bude vyžadovat hodně práce, osobní odvahy a především racionální rozvahy a tento dvacátý šestý není výjimkou. 

Já si nedovolím Vám radit ve věci, která je mimořádně složitá a citlivá. Mohu Vám jen nabídnout svůj pohled na věc a je pak jen na Vás, zda a jak jej vezmete na vědomí. 

Především se obávám, že časové vymezení česko-německých vztahů (myšleno na území naší vlasti) na období let 1938-1946 je příliš krátké k pochopení celého problému. Konec konců se o těchto vztazích zmiňuje již Kosmas a jako červená nit se prolínají celou naší historií. A historickou paměť v žádném případě nelze podceňovat, či na ni zapomínat. 

A pokud jde o dnešní snahy o vzájemné porozumění, pak jim musí předcházet racionální zhodnocení toho, co je příčina a co je následek. 

Hovoříte o tom, že se sudetští Němci již omluvili. 

Jenže ona skutečná omluva musí mít tři části – především lítost nad spáchanými skutky. A to znamená, že nejprve je nutno přesně popsat spáchané zlo. Druhou částí omluvy je lítost, tedy přiznání vlastního podílu na spáchaném zlu. A třetí částí je snaha o nápravu, která ovšem nemůže být naplněna tím, co je pachatel ochoten jako odškodnění poskytnout, ale pouze tím, co je oběť ochotna jako odškodnění přijmout. Všechno ostatní jsou jen bohapusté žvásty. 

A z hlediska paměti národa není vůbec důležité, jaké byly v této věci uzavírány mezistátní smlouvy. Jako právník sama velmi dobře víte, že mezi právem a spravedlností je často dost podstatný rozdíl. Jsem hluboce přesvědčen, že pozvání Sudetoněmeckého landsmašaftu by jednou mohlo být prvním krokem k takovému narovnání, avšak dnes vstupujete na most, který ještě nebyl postaven. 

Ještě jednou do nového roku přeji hodně zdraví, odvahy a rozvahy.

Petr Mrázek, předseda Vojenského spolku rehabilitovaných