Pro paní Černochovou, naší ministryni války, muselo být velkým překvapením, když nám švédští partneři v podstatě zadarmo nabídli věnovat zapůjčené Grippeny. Jistě jí návrh zaskočil. Slíbila totiž svým americkým přátelům, že od nich odkoupí novější či nejnovější letadla. Ostatně proto tak úporně brání rychlé dodržení závazku dvou procent HDP na armádu.
Švédský návrh ovšem znamená jistý »škrt přes rozpočet« a připočteme-li k tomu, že někdo za tento kšeft dostane zřejmě všimné, musí to naštvat. Nevím kdo, ale prý to bývá zvykem a počítají s tím údajně i zákony. Proto se pan Polčák zřejmě tak domáhal svého podílu na »akci Vrbětice«.
Ony dvě procenta jsou docela slušné peníze. Prý za ně armáda nakoupí nové zbraně a zbraňové systémy. Ty staré dodá, proslýchá se, na Ukrajinu, protože tam jsou údajně potřebnější než ve skladech. Proč by jinak nakupovala zbraně útočné, jak jsem se dočetl na jednom serveru. NATO je přece obranný pakt. Nebo se mýlím? I v Kábulu jsme přece bojovali za Prahu, to, myslím, řekl i náš prezident. Možná, že to však všechno bylo a bude jinak. Že námi zakoupené nové zbraně se posunou na východ a nám zatím stačí ty staré. Co bychom neudělali pro naše přátele!
Chápu tedy rozmrzelost paní Černochové. Musí být švédským návrhem velmi zklamána. Těžko se totiž odmítá, i když, proč by se nemohl odmítnout? A zdůvodníme to třeba tím, že neseme největší tíhu obrany celé Evropy na svých bedrech? Nabídli jsme nejlepší podmínky ukrajinským utečencům a i jinak naše současná vláda vzorově podporuje NATO. Do boje o prezidentský úřad dokonce popostrčí jeho bývalého náčelníka náčelníků. Proto musíme mít ty nejlepší zbraně a to dokonce takové, které jsou útočného charakteru. Co když totiž vypovíme někomu na východě válku? A jako první na vrcholu hory Narodnoj, nejvyšší na Urale, vyvěsíme unijní vlajku?
Chápu, že snem paní ministryně oblečené ve vojenské uniformě může být přijmout hlášení náčelníka generálního štábu pod jejím vrcholem a pak se rozhlédnout odtud směrem východním a říci pro tisk památnou větu: »Tady po druhé budou vládnout naše legie. Kupředu až na Sachalin!« A za hudby hrající tentokrát Radeckého pochod, ale jinak jako tomu bylo v Darney, tedy ve slavnostních uniformách se čeští vojáci vyzbrojení v tomto případě americkými zbraněmi vydají na svou novou anabázi.
Jen nevím, kdo si nákupem oněch amerických moderních zbraní rozšíří svůj domácí rozpočet. Že by se taková transakce dělala úplně zdarma, neodpovídá duchu globalizovanému liberalismu (dříve kapitalismu). Se zájmem proto čekám, zda nabídka Švédů bude přijata či odmítnuta. Bude-li odmítnuta, pak ve hře je především onen domácí rozpočet.
Jaroslav Kojzar