Připomenutí sedmnáctého listopadu se uskuteční v pondělí na mnoha místech, přičemž jedním z nich bude tradičně prostor Ruzyňských kasáren. O tom, že pietní akce má mít jinou podobu než například v minulém roce, jsme hovořili s předsedou Českého svazu bojovníků za svobodu (ČSBS) Jaroslavem Vodičkou. Ten však hovořil i o řadě historických souvislostí. »Je úmyslem současné vládní garnitury zapomínat na rok 1939 a vtloukat lidem do hlavy jen rok 1989,« uvedl Vodička pro iportaL24.cz.
Jak budou vypadat letošní oslavy 17. listopadu v podání Českého svazu bojovníků za svobodu?
Tam je potřeba v prvé řadě zmínit pietní akt, který se koná ve 12.00 v Ruzyňských kasárnách. Památné shromáždění 17. listopadu v Ruzyni je po celá desetiletí pořádáno Českým svazem bojovníků za svobodu a celou řadou vlasteneckých organizací na místě popravy českých studentů a vedoucích představitelů Obrany národa německými nacisty.
Ministerstvo obrany v letošním roce konečně přebírá roli hlavního organizátora a pořádá otevřenou památní akci, které se rádi zúčastníme spolu s ostatními vlasteneckými organizacemi. Bude to veřejný pietní ceremoniál určený k uctění památky obětí nesvobody a připomenutí historických událostí spojených s rokem 1939 a 1989. Účast zástupců veřejnosti je vítána.
Rovněž Vojenský historický ústav Praha současně v rámci doprovodného programu pořádá komentované prohlídky jízdárny, a to ve dvou termínech – od 10.00 a od 14.00 hod.
Taková symbióza s ministerstvem obrany ale dříve nebývala?
Ministerstvo narušilo obecně celonárodní pietní tradici, když bez objektivních příčin začalo samo pořádat původně naše společné akce – byli jsme vždy spoluorganizátory, včetně pietních akcí 17. listopadu, přičemž resort obrany nás ani nezval. Proto jsme nakonec dělali tuto akci duplicitně, v našem případě s větší účastí.
Například loni jsme ji zorganizovali, ale oni nás ani nepustili do objektu kasáren, abychom položili věnce k pietnímu místu, a tak jsme je položili před branami. Dovnitř dovolila ministryně obrany Jana Černochová vstup pouze členům parlamentu, které tehdy reprezentovali předseda SPD Tomio Okamura a tehdejší poslanec Jiří Kobza. A to bylo všechno! Ostatní společenské organizace a občany prostě nepustili ani jen pro prosté položení květinových darů u pomníku umučených a zastřelených studentů.
Co pro vás osobně 17. listopad znamená?
Pro mě osobně je 17. listopad velice významné datum. My – ČSBS, jsme se kolem přívlastku »17. listopad« a jeho významu hodně angažovali. Začala to už bývalá předsedkyně Anděla Dvořáková s tím, že 17. listopad byl v kalendáři pouze jako Den boje za svobodu a demokracii a spolu s ní jsme začali usilovat, aby tam stálo také: »Mezinárodní den studenstva«. Protože se domníváme, že Mezinárodní den studentstva, jenž vznikl za války na popud našich studentů, kteří zahynuli v souvislosti s nacistickými represemi, je velmi významná událost a neměla by v kalendáři chybět ani nějakým nedopatřením byrokratů. Mezinárodní den studenstva je objektivně na prvním místě a až pak Den boje za svobodu a demokracii.
Proč?
Protože je to nejen národní, ale i světová historická záležitost. Taková, kterou jsme si nevymysleli my. Mezinárodní den studentstva byl vyhlášen Angličany, konkrétně Mezinárodní unií studentstva se sídlem v Londýně v roce 1941. Vše na počest československých studentů. A dodnes se slaví jako projev solidarity studentů po celém světě.
O roce 1989 se mluví jako na běžícím páse, o událostech z listopadu 1939 však nikoli. Připomněl byste, co se tehdy stalo?
Sedmnáctý listopad 1939 patří k nejtemnějším i nejodvážnějším kapitolám českých dějin. Po uzavření českých vysokých škol nacisty se tento den stal symbolem studentské odvahy a odporu proti totalitě.
Události začaly o několik dní dříve — 28. října 1939, při demonstracích k výročí vzniku Československa. Protesty proti okupaci skončily střelbou, při níž byl smrtelně zraněn student medicíny Jan Opletal. Jeho pohřeb 15. listopadu se proměnil ve velkou protinacistickou manifestaci. O dva dny později, 17. listopadu 1939, nacisté odpověděli brutálně: popravili devět studentských představitelů a uzavřeli všechny české vysoké školy.
Tento den se stal trvalou připomínkou toho, že vzdělání a svoboda slova nejsou samozřejmostí.
A jak si vysvětlujete to, co jsem již naznačil v předchozí otázce – že se dnes rok 1939 upozaďuje na úkor Listopadu 1989?
Tam nemohu dát jinou odpověď, než že je úmyslem současné vládní garnitury zapomínat na rok 1939 a vtloukat lidem do hlavy jen rok 1989. Přitom je mezi těmi daty obrovský rozdíl. Tam jde o celou historii studenstva! V roce 1939 byli nejen ti mrtví, ale více než tisíc studentů bylo odvlečeno do koncentračních táborů. Poslední se vrátili v roce 1943 po velkém úsilí jak rodičů, tak i některých představitelů protektorátního aparátu. Čeští studenti byli totiž v rukou Hitlera a okupačního německého aparátu garanční zajatci!
My jsme ještě donedávna měli v našich řadách doktora Vojmíra Srdečného. Vojmír Dalibor Srdečný (6. října 1919 – 14. srpna 2019) byl odvlečený během nacistických represí proti studentům do koncentračního tábora Sachsenhausen-Oranienburg. Bratr Vojmír žil do 99 let a byl posledním českým pamětníkem tohoto tábora a posledním přeživším uvězněným studentem z nacistických razií 17. listopadu 1939 a byl do svých posledních chvil mj. aktivním průkopníkem paraolympijského sportu.
Český svaz bojovníků za svobodu má za sebou těžké období, kdy byl hodně upozaďován. Proč?
To vše byl částečně zámysl paní ministryně, ale nejen její. Jana Černochová se rozhodla, že Český svaz bojovníků za svobodu umlčí a vymaže z mapy světa tím způsobem, že nám zrušila smlouvu o spolupráci s ministerstvem obrany, zakázala vojákům nést naše věnce na pietních aktech a hlavně nám sebrala většinu akcí, které jsme historicky iniciovali a pořádali od dob osvobození Československa. Dokonce některé z nich už ani nepořádali, například pietu na Ďáblickém hřbitově nebo u pomníku polské armády. Nemluvě o opomíjení faktu, že v Strašnickém krematoriu je uchráněn popel zastřelených českých vlastenců německými nacisty jak z Ruzyně, tak i z Kobyliské střelnice. Právě Kobyliské střelnice se týká totéž, o čem jsem již mluvil – tady však pořádáme pietu duplikátně. Nevím, co jsme paní ministryni udělali, nebo co jsem jí provedl osobně. Nejsem si ničeho vědom…
Historicky byl Český svaz bojovníků za svobodu pro československý stát prostředkem tzv. měkké diplomacie. Dodnes máme dobré vztahy s desítkami organizací jak v naší vlasti, ve Slovenské republice a také v desítkách dalších zemí ve světě.
Tak po celá desetiletí naše činnost byla ku prospěchu nejen našeho státu, ale i občanů, kteří o tom neměli a nemají ani potuchy. Naše činnost je mezinárodně pozitivně uznávána. Obdrželi jsme také celou řadu mezinárodních uznání a vyznamenání. I z těch států, které jsou denně citovány. Proto vynulování opravdu symbolického financování a systematická dehonestace našeho svazu nikomu nic dobrého nepřinesly a nepřinesou. Nemohou se prezentovat za odbojáře ti, kdo s odbojem neměli nic společného a ve válce v podstatě neutrpěli… A navíc, když si historické události vykládají, jak aktuálně potřebují. Tím zošklivili dějiny naší mládeži. Je to známý fakt, ale nikdo nechce řešit tu příčinu. Malá země, jako je Česká republika, si toto nemůže dovolit.
Čili se dá říci, že změnu ve vedení resortu obrany jako Český svaz bojovníků za svobodu vítáte?
Určitě ji budeme vítat, protože věříme, že už to horší být nemůže. Kdokoli tam teď nahradí paní Černochovou, bude mít objektivně za úkol to, co jsem uvedl výše – podpořit mezinárodně uznávaný odbojářský svaz – kterým je historický Český svaz bojovníků za svobodu, a dát mu tu roli, kterou náš stát v rámci měkké síly potřebuje. Z naší strany poskytneme veškerou podporu a dáme k dispozici naše kontakty a informace. Ten, kdo si uvědomí tyto souvislosti, bude nejen úspěšný, ale zazáří jako opravdová hvězda!
Petr Kojzar
FOTO – Ioannis Sideropulos a archiv ČSBS
Diskuze je uzavřena.