Emil Kulfánek ke kauze »Pečkárna«: Někdo se snaží historii tendenčně a neobjektivně zúžit

Není to tak dávno, co byla na ČT1 zveřejněna reportáž o tom, že Ministerstvo průmyslu a obchodu ČR předává sedm místností v suterénu Petschkova paláce, kde se nachází expozice českého odboje a kde za okupace sídlila pražská Řídící úřadovna Gestapa. Tuto expozici spravuje místopředseda Českého svazu bojovníků za svobodu (ČSBS) Emil Kulfánek, a tak jsme ho v této souvislosti požádali o rozhovor. »Pro Němce jsou informace o událostech, které předcházely německé nacistické okupaci, velkým objevem. To má velký význam i pro naše sousedy, s nimiž nás pojí dlouhá společná historie. Paradoxně je právě tato skutečnost předmětem kritiky! ‚Někdo‘ by chtěl vše zcela tendenčně a neobjektivně zúžit,« uvedl Kulfánek pro iportaL24.cz.

Pane Kulfánku, proč k převodu dochází?

Děje se tak na základě memoranda, které v září 2025 společně uzavřeli tehdejší ministr průmyslu a obchodu Lukáš Vlček a tehdejší ministryně obrany Jana Černochová.

Byl jste informován o tomto významném memorandu, které se týká vaší expozice, a o záměru ministerstva průmyslu a obchodu předat sedm místností v suterénu Petschkova paláce, v nichž se nachází expozice Památník »Pečkárna«, ministerstvu obrany?

Ne, dozvěděl jsem se to stejně jako všichni ostatní diváci České televize, a to v pátek 26. září 2025 v pořadu Události, vysílaném od 19.00 hodin na televizním kanálu ČT24.

Nikdo z ministerstva průmyslu a obchodu vás neinformoval?

Ne, do konce roku 2025 mi z ministerstva průmyslu a obchodu nikdo nic nesdělil.

Proč si myslíte, že se Česká televize o převod sedmi místností v suterénu Petschkova paláce do péče ministerstva obrany a Vojenského historického ústavu Praha tak často zajímá v negativním kontextu?

To opravdu netuším. Činnost Památníku »Pečkárna« – tedy mzdy a vybavení – není hrazena z veřejných financí, což se o České televizi říci nedá. To ostatně vědí všichni. Nikdo však neví, že za veškerou práci, kterou odvádíme, nejsme státem honorováni a že k překvapení všech návštěvníků nevybíráme vstupné.

Říkáte, že je expozice úspěšná. Z reportáží České televize může divák nabýt dojmu, že tomu je právě naopak, že je zastaralá, a proto je třeba ji zrušit a vybudovat novou, modernější expozici.

Celý Petschkův palác je historickou památkou. Totéž platí i pro prostory v suterénu, v nichž věznění Češi prožívali velmi těžké chvíle. Současný stav v podstatě odpovídá tomu, jak prostory vypadaly za německé nacistické okupace. Tak je po válce vybudovali lidé, kteří zde sami trpěli.

Umístit do těchto prostor panely a monitory a jinak je osvětlit by bylo nejen neautentické a nevěrohodné, ale také by to odvádělo pozornost návštěvníků od historické atmosféry tehdejší doby a od vnímání psychologického nátlaku, jemuž byli vězni vystaveni vedle fyzického násilí.

Jsem správcem Památníku »Pečkárna« v suterénu Petschkova paláce od roku 2007. Tehdy byla expozice umístěna v pěti místnostech a provozována pod názvem »Památník 2. odboje«. Návštěvnost se pohybovala přibližně mezi jednou a dvěma návštěvnickými skupinami měsíčně.

V roce 2011 navštívila Památník tehdejší náměstkyně ministra průmyslu a obchodu, kterou jsem doprovázel. Po prohlídce expozice zajistila, aby Památníku byly v suterénu poskytnuty další dvě místnosti jako náhrada za místnost mučírny Gestapa, která se nachází v prvním poschodí, a za místnost zvanou »čtyřstovka« ve čtvrtém poschodí Petschkova paláce. Po rozšíření expozice na celkem sedm místností jsme Památník přejmenovali na Památník »Pečkárna«.

Proč Památník »Pečkárna«? Proč jste neponechali název »Památník 2. odboje«?

Název »Památník 2. odboje« nevypovídá nic o sídle Gestapa. Poměrně velká skupina zájemců o prohlídku Památníku se domnívala, že jde o prohlídku celého Petschkova paláce.

Nějakou dobu po obsazení Čech a Moravy německým nacistickým vojskem se v bývalém bankovním domě »Julius Petschek a spol.« usídlila Řídící úřadovna Gestapa pro oblast Čech a služebna Gestapa pro oblast takzvané Velké Prahy. Pražané pak začali Petschkův palác označovat výrazem »Pečkárna«.

Tento výraz jsem slýchal od bývalých československých politických vězňů německých nacistických věznic, káznic a koncentračních táborů, kteří v době, kdy jsem Památník v roce 2007 přebíral, působili jako jeho průvodci. Vzpomněl jsem si na něj v roce 2011, když jsme expozici rozšiřovali o další dvě místnosti, tedy na celkových sedm. Název Památníku jsme proto změnili na Památník »Pečkárna«, pod kterým je dnes znám nejen v České republice, ale i v zahraničí.

Na průvodcovské činnosti v Památníku se od roku 2011 postupně podílelo až 15 průvodců včetně mě. V současné době Památníkem provází pět průvodců a jedna průvodkyně.

Z toho, co se nyní prezentuje v médiích, vlastně není jasné, jak všechno začalo a jak je provoz financován. Divák proto nabývá dojmu, že státní expozice je špatně řízena a nevypovídá o době nacistické okupace.

Na tuto otázku jsem částečně odpovídal již v jedné ze svých předešlých odpovědí.

Informace o vzniku Památníku v prvních letech po druhé světové válce pocházejí z ústních podání a byly písemně zaznamenávány v ročních výkazových dokumentech Svazu bojovníků za svobodu, a to do roku 1951. Poté se objevovaly v dokumentech Československého svazu protifašistických bojovníků.

První písemné archivní materiály pocházejí z rekonstrukce Památníku v roce 1985, další z roku 1990 a nakonec, jak už jsem uvedl, také z roku 2011. Rekonstrukce Památníku v roce 1985 byla nepochybně prováděna se státní podporou.

Rekonstrukce v roce 1990 byla financována ze zdrojů Českého svazu bojovníků za svobodu s přispěním federálního vedení Československého svazu protifašistických bojovníků.

A financování rekonstrukce v roce 2011 se dělo zčásti z prostředků Českého svazu bojovníků za svobodu, zčásti díky řemeslné podpoře Ministerstva průmyslu a obchodu ČR a také díky dobrovolné práci průvodců Památníku »Pečkárna«. Něco podobného bych chtěl vidět také u našich kritiků v institucích, v nichž působí.

Čím je tedy »stará« expozice vlastně přitažlivá? Nebylo by přece jen lepší ji zmodernizovat?

Ani já, ani nikdo z průvodců Památníku jsme nikdy nebyli proti tomu, aby byla expozice modernizována!

Proti tomu nebylo ani žádné vedení Českého svazu bojovníků za svobodu. Památník navštívila také řada historiků, kteří se k této problematice vyjadřovali naprosto rozdílně.

Jedna skupina historiků tvrdila, že Památník je nutné zachovat v jeho současné podobě právě kvůli jeho autentičnosti. Chválili nás za to, že tuto autentičnost chráníme. Říkali: »V žádném případě nedopusťte, aby byl Památník jakkoli modernizován.«

Jiná skupina historiků naopak tvrdila, že Památník je zastaralý a je třeba jej modernizovat, zejména digitalizovat. Na otázku »Co se má na těch obrazovkách zobrazovat – jak vyšetřovatelé SS mlátí vězně, až z nich teče krev?«, však neodpovídali.

V čem tedy spočívá autentičnost expozice a o čem vlastně vypovídá?

Autentičnost expozice spočívá v tom, že se nachází v prostorách, které Gestapo skutečně používalo jako čekárnu pro vězně ve vyšetřovací vazbě před výslechy.

Podívejme se na otázku úspěšnosti.

Úspěšnost expozice Památníku »Pečkárna« spočívá v tom, že má dlouholetou tradici a není tendenční. Obrací se nejen k občanům naší republiky, ale také k zahraničním návštěvníkům. Pro Němce jsou informace o událostech, které předcházely německé nacistické okupaci, velkým objevem. To má velký význam i pro naše sousedy, s nimiž nás pojí dlouhá společná historie. Paradoxně je právě tato skutečnost předmětem kritiky! »Někdo« by chtěl vše zcela tendenčně a neobjektivně zúžit.

Kdyby expozice nebyla úspěšná, počet návštěvníků by nerostl, ale naopak by klesal. To vše se děje bez pomoci těch, kteří by nám měli být nápomocni.

Mám na mysli mimo jiné i sdělovací prostředky. Celá situace dospívá až do absurdní roviny.

Za poslední čtyři sledované roky se počet návštěvníků každoročně zvýšil o 200 až 300. Celkově Památník navštíví přibližně 11 tisíc lidí. Přicházejí nejen z České republiky, ale také ze Slovenska, Německa, USA, Řecka, Velké Británie, Brazílie, Španělska, Portugalska, Nizozemska a dalších zemí. Naše výsledky by byly ještě lepší, kdybychom měli podmínky srovnatelné s ostatními historickými a muzejními institucemi.

Také Česká televize a zahraniční televizní a filmové společnosti, například z Německa nebo Velké Británie, natáčely v prostorách Památníku »Pečkárna« různé dokumenty a části filmů. Přitom oceňovaly péči průvodců o toto pamětní místo, které vytvořili členové odbojářských spolků sdružených v Českém svazu bojovníků za svobodu.

Petr Kojzar

FOTO – Ioannis Sideropulos a archiv