V roce 1917 proběhla v Rusku Říjnová revoluce. 7. listopad byl dlouho státním svátkem s přehlídkami a demonstracemi.
Někteří tomuto dni stále říkají Velká říjnová socialistická revoluce, jiní Říjnová revoluce anebo i začátek rozpadu ruského státu. Zajímavý fakt: po první desetiletí sami bolševici tento den v běžné řeči označovali za nic menšího než převrat, pak »bolševickou revoluci«. V důsledku přechodu mladé sovětské republiky z juliánského na gregoriánský kalendář došlo ke změně moci v Rusku začátkem listopadu 1917. V Sovětském Rusku – SSSR se tak 7. listopad začal slavit jako Den říjnové revoluce. Díky tomu se měsíc říjen začal objevovat v názvech měst, okresů, obcí, ulic, kulturních institucí, »továren, novin, parníků« atd. Dokonce i sportovní týmy, vzdálené od společensko-politického napětí, dostaly název »říjen«.
Historický vývoj
První ruská revoluce v letech 1905-1907, kdy se založily první revoluční sověty-rady, odhalila řadu problémů v Ruském impériu. Hospodářský vzestup v letech 1910-1913 však vzbudil důvěru v úspěch a nadšení vyvolané začátkem zdánlivě vítězné války v roce 1914 mnohé zaslepilo vůči existujícím problémům. Ne však Bolševiky, kteří byli proti zatažení země do imperialistické války a byli rozhodně proti válce samotné.
V únoru 1917 začala další revoluce – první převrat: car Mikuláš II. vynuceně abdikoval a předal moc prozatímní vládě. Na bedra nové vlády dopadlo kolosální břemeno odpovědnosti. Během šesti měsíců u moci země zažila přibližně pět vážných politických krizí. Ty byly způsobeny následujícími problémy:
Otázka míru. Obyvatelstvo impéria si přálo rychlé ukončení války, zatímco »Prozatímní vláda« vyhlásila válku až do hořkého konce a těsnou spolupráci s Dohodou. Mezitím v létě 1917 došlo na frontě k další velké porážce. Vojáci nechtěli bojovat, bouřili se, zakládali vojenské sověty a houfně se vraceli domů!
Pozemková otázka. Rolníci doufali, že nová vláda půdu přerozdělí, ale k tomu nikdy nedošlo. Částečně to bylo způsobeno válkou, protože prozatímní vláda chápala, že radikální reformy jsou za takových podmínek nemožné.
Co se stalo 7. listopadu
Třísetletá dynastie Romanovců padla v únoru téhož roku, 1917, v důsledku buržoazní revoluce. Liberální vláda ústavních demokratů, která se dostala k moci, prohlásila Rusko za republiku, ale zahlcena socio-ekonomickými problémy a vleklým zapojením země do první světové války se na podzim ukázala jako neschopná řídit stát. Bolševická strana v čele s Leninem si získala popularitu v podstatě ve všech společenských vrstvách, tj. i u části aristokracie, generálů a státní byrokracie, díky sloganům za mír, skutečnou pozemkovou reformu a společensko-ekonomické reformy.
Této politice rozuměla většina obyvatelstva. Leninovi sociální demokrati-bolševici se během několika měsíců rozrostli ze zakonspirovaných skupin teoretiků, profesionálních revolucionářů, ilegálních odborářů, představitelů vojenských sovětů-rad, v hlasatele lidu – praktiky, které ruský lid podporoval. A nejen ruský lid, ale i velká část národů Ruského impéria, ale i různých politických subjektů v zahraničí. Říjnové revoluce se na místech práce (dřevorubci, dělníci) zúčastnili i Číňané. Leninovy slavné dekrety o zemi a míru se staly srozumitelnějšími než vlastenecká hesla o »válce do vítězného konce« s Německem, která tehdy hlásaly pravicové a středové strany v čele s Kerenským (sociální demokrat).
7. listopadu (25. října starého kalendáře) došlo v Rusku v podstatě k nenásilné a podle mnoha současníků zcela pokojné změně moci. Následná intervence více než 14 státu proti revolučnímu Rusku a občanská válka, které začaly na jaře roku 1918, se proto Říjnové revoluci nedají přičítat.
Neexistují žádné filmové záběry z dobytí Zimního paláce, částečně proto, že Vojenský revoluční výbor v těchto dnech natáčení zakázal. Rekonstrukce pro Eisensteinův film »Říjen« je jedním z nejznámějších záběrů (Ejzenštějnovy slavné filmové relace události, které jsou dodnes dostupné-díky kinematografickému mistrovství, se slavnou scénou útoku na Zimní palác v Petrohradu patří k revolučním mýtům.
Říjnová revoluce roku 1917 zahájila zásadní změnu ruského politického systému, dala základy k vytvoření novodobého ruského sovětského státu. Stejně tak prováděnými rozsáhlými reformami jako elektrifikace, revoluce ve školství a kultuře zásadním způsobem změnila staletý tradiční způsob života národů žijících v zemi. V důsledku toho se začal měnit i světový politický a sociální systém. I v kapitalistickém systému občané začali mít zásadní občanská práva, zlepšily se sociální podmínky a zabezpečení pracujících. Pojem osmihodinová pracovní doba přestal být fantastickým! Vznikly státy, jejichž vnitřní politika byla založena na zájmu o zlepšení života mas. Revoluce signalizovala celému kapitalistickému světu potřebu nevratných změn v sociální sféře. Kapitál a tradiční politické strany se poněkud přizpůsobily k novým reáliím. Strach z revolucí a nepokojů se stal historicky (a dočasně) prostředkem k novému sociálnímu a »demokratickému« cítění ve světě. Začaly se uplatňovat nevídané demokratické a sociální reformy, které podnítily nový rozvoj ve světě. Říjnová revoluce měla zásadní vliv na postavení ženy ve společnosti. Ženy neměly tehdy mj. ani volební právo! Říjnová revoluce měla svůj vliv i na vznik Československa – klikatými cestami politiky »Dohody« a osobního přínosu amerického prezidenta Wilsona… To mimo známé československé protagonisty, zakladatele ČSR.
Den říjnové revoluce v SSSR – světová proletářská nebo velká socialistická?
V Sovětském svazu bylo vynaloženo veškeré úsilí k různým formám oslavy Dne říjnové revoluce – od stranických a akademických institucí až po dětskou literaturu.
Již v roce 1918 byl 7. listopad prohlášen za hlavní státní svátek mladé sovětské republiky – SSSR a za den volna. Nebyl však nazýván Dnem říjnové revoluce, ale Dnem proletářské revoluce. V prvních letech sovětské moci byla víra ve schopnost proletariátu nastolit svou vládu nejen nad jednou šestinou zemského povrchu, ale po celém světě, stále silná. Proto obzvláště horliví zastánci hegemonie dělnické třídy nazývali svátek Dnem »světové proletářské revoluce«. Po prvním desetiletí víra v moc a schopnosti proletariátu výrazně poklesla i mezi jeho nejhorlivějšími zastánci. V usnesení Všeruského ústředního výkonného výboru z 26. října 1927, tedy k desátému výročí svržení carské autokracie, byl 7. listopad označován pouze jako »Den říjnové revoluce«. Ano, představte si to – s malým písmenem. Vzdálenost od velkého písmene k uznání bolševického převratu ze strany úřadů však není velká. Blížící se desetileté výročí však dalo pracujícímu lidu další den volna – následující den byl přidán na seznam »rudých dat« 7. listopad. Po dalších šedesát a půl roku se samotný Den říjnové revoluce již nevykládal jako datum bolševického převratu na jedné šestině zemského povrchu.
To ale nebyly všechny změny, které ovlivnily hlavní státní svátek země. Uvnitř sovětské elity probíhal vážný vnitrostranický boj. Zřejmě aby se předešlo dezinterpretacím událostí onoho dne, Stalin k desátému výročí této události oficiálně zavedl termín »Velká říjnová socialistická revoluce«. Tento termín, známý mnohým od přijetí Ústavy SSSR v roce 1936 (»Ústava vítězného socialismu«), nakonec nahradil koncept »světové proletářské revoluce«.
Epilog
V současné době si tuto historickou událost, která ve svém dopadu ovlivnila život nás všech (ať chceme, nebo nechceme!), mnozí nechtějí připomínat. Oligarchové se stále obávají revolucí. Naposled Trump, po vítězství nového starosty-socialisty Zohrana Mamadaniho: V projevu v Miami, den po Mamadaniho jasném vítězství, Trump dodal, že toto floridské město »se brzy stane útočištěm pro ty, kteří v New Yorku opouštějí komunismus«.
Tak ještě dnes pojem komunismus některým lidem hrozně »straší« v hlavě.
Ioannis Sideropulos