Světového »lídra« Fialu zase nikam nepozvali

Vláda Petra Fialy se ráda chlubí svými úspěchy v zahraniční politice. Skutečný výkon vlády je však v tomto ohledu spíše tragický. Petr Fiala bývá ve skutečnosti všude vítán, aby mu však bylo následně sděleno, že se s ním ke stolu nepočítá. Servilní politika totiž nikdy jiné výsledky nepřinese, jak už se opakovaně premiér přesvědčil. Naposledy před několika dny, když nestál německému kancléři ani za pozvánku k jednání o budoucnosti Ukrajiny.

Premiér Petr Fiala – či spíše lépe řečeno jeho marketingový tým – se neustále snaží zdůrazňovat, jak nám předseda vlády získal respekt ve světové politice. Není tedy úplně jasné, co je tvrzením myšleno, ani jaký respekt jsme měli získat a před kým. Jistě, premiérovi Fialovi se podařilo na pár desítek minut setkat s prezidentem USA Joe Bidenem, zazářil ve světlech reflektorů, když vyrazil mezi prvními na Ukrajinu, v Bruselu ho pak vítají vždy se širokým úsměvem a roztaženou náručí. Jsou ale takové momenty dostatečné na to, abychom se mohli těšit tím, jak respektovaného světového lídra máme?

Když dáme stranou laciná gesta kolem Ukrajiny, kdy aktivity naší vlády k ukončení konfliktu nenapomohly ani za mák, když si odmyslíme, že prezident Biden se v době setkání s Petrem Fialou příliš »neorientoval« v čase ani prostoru, a když si uvědomíme, že v Bruselu je Petr Fiala vítán spíše jako správce území, než premiér suverénní země, zbydou nám jen momenty, které působí velmi rozpačitě, mnohdy až trapně. Česká diplomacie se totiž pod vedením nekompetentního Piráta Lipavského, dnes už kandidáta koalice Spolu, dopouští jednoho diplomatického přešlapu za druhým. Je jen štěstím naší vlády, že spřízněná liberální média tyto přešlapy nejenom přehlížejí, ale také že nemají skutečné odborníky, kteří by dokázali jemnou řeč diplomacie a gest řádně analyzovat.

Nemá opravdu cenu vyjmenovávat celou sérii trapasů, kterých se naše diplomacie pod vedením ministra Lipavského dopustila, a že ani země jako Nigérie či Katar nestojí o oficiální návštěvy našich představitelů. Výkon naší diplomacie je tak tragický, že i tradičně dobré vztahy se Slovenskem se za vlády Petra Fialy značně ochladily. Podobně není třeba řešit, proč premiér Fiala nestál Zelenskému ani za pozvánku do Bruselu na večeři, posléze pak ani prezidentu Macronovi. Ani není třeba moc přemýšlet, proč na skutečně důležité rozhovory o budoucnosti Ukrajiny německý kancléř Merz premiéra nepozval ani k on-line připojení. Diagnóza je totiž jasná. Naše země, natož pak premiér Fiala nejenom ve světě, ale ani v Evropě žádný respekt nemá. Podobně, jako ho před nikým neměl (a mít ani nemohl) podlézavý snaživec Hujer v kultovním filmu »Marečku, podejte mi pero«.

Zahraniční politika je tvrdá aréna, kde každý stát bojuje předně za své zájmy. Premiér, který nechce být konfliktní, a proto neustále servilně ustupuje, ten se nedočká ničeho jiného, než odsunu na druhou kolej. Premiér Fiala se o tom přesvědčil opakovaně. Co mu bylo platné, že vyrazil na Ukrajinu jako první, že se mohl přetrhnout s muniční iniciativou, že jeho vláda vpustila na naše území statisíce neevidovaných uprchlíků z Ukrajiny, že v Bruselu dělá, co na očích eurobyrokratů vidí. Když se o osudu Ukrajiny jedná skutečně na nejvyšší úrovni, nikdo si na něj ani nevzpomene. Proč také. Lokajů se na názor nikdo ptát nepotřebuje, těm se jen výsledek jednání oznámí.

Josef Nerušil, předseda SPD Praha, kandidát SPD do Poslanecké sněmovny