V pondělí v době tiskové konference, na níž byla ohlášena volební spolupráce hnutí STAČILO! a SOCDEM, došlo ke strkanici v průjezdu budovy ústředního sekretariátu KSČM. Jistý aktivista, jenž se dlouhodobě snaží narušovat akce STAČILO!, se snažil vniknout do budovy, kde se tisková konference konala. Přitom velmi vulgárně urážel vrátnou a všechny ty, kteří chtěli, aby průjezd na dvůr sekretariátu opustil. Odmítal odejít a tak byl nakonec vyveden – prý neurvale – jedním z volebních kandidátů, který byl právě incidentu přítomen. Stalo se tak proto, že v té chvíli nebyli přítomni policisté. Jinak by musela zasáhnout státní policie a aktivistu vyvést.
Na místě byly televizní štáby, novináři mainstreamového tisku, kteří se chytili příležitosti. Každý incident podobného typu týkající se STAČILO!, resp. komunistů, jim získává body a jistě přinese patřičnou odměnu. Těžko by totiž bylo možné uvěřit, že se novinář vnitřně ztotožní s provokatérem. I tomu, že incident nebyl předem avizován. A co kdyby při onom vytlačování zmíněného aktivisty došlo k jeho zranění? To už by, pokud by to přítomní žurnalisté zachytili, vyneslo víc než odměnu. I volební výsledek STAČILO! by to mohlo ovlivnit. A onen aktivista? Ten není důležitý, jen ona reakce a její případné důsledky. Proto jsme už večer v diskusním pořadu na stanici CNN Prima NEWS mohli uvidět několikavteřinový šot ze zmíněného vytlačování.
Pokus o vytvoření dalšího hrdiny, který případně bude zalit krví – ach, ti hrůzní komunisti – však nevyšel. Strkanice se obešla bez krve. Kdyby ovšem, dejme tomu ve Spojených státech, někdo tak vnikl bez pozvání na pozemek nějaké instituce a nechtěl ho opustit, mohlo by se stát, že ho prostě ochranka zastřelí. Ještě štěstí, že nejsme v USA. Tak je z aktivismu a kamerového předvádění opakovaného na různých místech a při různých příležitostech, jako v případě tohoto muže, možné docela slušně vyžít.
Sen těch, kteří onoho muže poslali, protože se nechce věřit, že jeho hraný aktivismus pochází jen z jeho hlavy, se rozplynul. Zbyl jen šot ze strkanice, což je skoro málo. To milovník české herečky Joseph, dvojnásobný doktor, ve své době byl jiný kabrňák. Jeho aktivista se jmenoval Horst Wessel a rozbíjel komunistické a sociálnědemokratické schůze a shromáždění v Berlíně a Vídni. Nakonec dopadl špatně. Dva údajně komunističtí násilníci ho zastřelili ještě před nástupem Hitlera k moci. Před smrtí prý zkomponoval svou píseň. Potvrdit autorství nemohl. Někde v jeho pozůstalosti ji vyhrabal náš známý Joseph nebo jeho lidé. Píseň se pak stala hymnou NSDAP jako Horst Wessel Lied.
To ale bylo. I ona doba vzala za své. Zbraň se používá proti skutečným vůdcům. Na ostatní stačí klacek či baseballová pálka. Jenže onen aktivista z ulice Politických vězňů neměl hudební nadání a vyhazující kandidát měl naopak tolik slušnosti, že mu nedal ani za ucho. Bude se tedy muset zřejmě najít jiný hrdina a jiná příležitost pro účelovou provokaci.
Jiří Vábr