V podcastu Bruselský diktát v květnu označil prezident Petr Pavel za »nepřekročitelnou hranici« pro jmenování ministra zpochybňování členství České republiky v NATO a EU. Rozezlil tím představitele SPD a STAČILO!, kteří právě zmíněné mezinárodní bloky kritizují.
Pavlovi se nedivím, má předepsané nějaké noty a po jakékoli falešně zahrané tónině by podstatná část jeho obecenstva odešla z koncertní síně a nadřízení by si ho povolali na kobereček. Potud je vše v cajku, nicméně jednu zásadní otázku to vyvolává: Kdyby SPD a STAČILO! utrhlo ve volbách většinu a »spolu« sestavilo vládu kritickou ke členství České republiky v NATO a EU, znamenalo by to, že bychom vládu neměli, resp. že Pavel by takovou vládu nejmenoval?
Tato povolební varianta se sice rovná téměř nulové naději, avšak jde o princip, tudíž ta naděje mě nezajímá, takto v této mé úvaze nehraje žádnou roli. Více se zajímám o ten fakt, že prezident republiky dopředu vylučuje, anžto jasně avizuje, že hlasy voličů SPD a STAČILO! nemíní respektovat.
Co by slušně vychovaný a již starší člověk chápu, že poslat hlavu státu do prdele, je za hranicí, jenže když on poslal do prdele můj hlas, jenž odevzdám buď SPD nebo STAČILO!, opáčím mu stejnou mincí.
PS: Toto fakt sedí od někoho, kdo do konce roku 1989 ideologicky bojoval proti té straně, kterou dnes do krve hájí a ty, kteří hlásají to, co on v předlistopadové minulosti, dopředu vylučuje bez ohledu na procentuální přízeň voličů.
Dušan Sedlák
Bude vládnout vláda bez důvěry sněmovny, jako v 19. století.