Jsme bojovníci světla. Dějiny Evropy si to budou navždy pamatovat

»Jsme bojovníci světla. Dějiny Evropy si to budou navždy pamatovat«. Jsem zaskočen. Jsou tu bojovníci světla. Tma jinak zavládne nad světem, kdyby se ho legendární vojska nerozhodla zachránit. Bojovníci světla! Bojové lodě Argonautů? Iásón, Héraklés, Théseus? Vesmírná plavidla obyvatel planety snad dokonce z Proxima Centauri b? Nebo byl myšlen svatý Dominik a jím vytvořený řád, jenž světlo vidí ve spáse duší, které lze docílit i útrpným právem a exorcismem? Čarodějnickými procesy a osvobozujícím ohněm? Torturou a zbavením duše hříšného těla, jež bránilo dostat se k božskému světlu? Nevím.

Někteří vůdci se také domnívali, že přinášejí světlo do nevědomosti, když vytáhli se svými vojsky proti nevěřícím snažícím se ovládnout Svatou zem. Bylo to v dobách, kdy se tehdejší křesťanská církev pokusila nastolit světový řád, jenž měl hlásat jedinou boží pravdu. Nebyli to jen papežové na Petrově stolci, kteří usilovali o totéž, ale i filozofové podporující nietscheovskou teorii nadčlověka, jíž pak v praxi zneužilinacisté, politici z Evropy i z daleka, kteří se domnívali nebo domnívají, že jenom jejich vize je světlem uprostřed tmy, tedy ta pravá.

Jsou tu dnes tedy opět »bojovníci světla, které si dějiny Evropy budou navždy pamatovat«?

Kdo řekl zmíněná slova? Muž v zeleném svetru s trojzubcovou nášivkou, v němž létá za nejvýznamnějšími ženami a muži světa a sbírá peníze na svou svatou válku. Ten, který vyslovil zmíněné dvě věty, se jmenuje Volodymyr (podle jeho rodného listu Владимир) Zelenskyj. Zřejmě si myslí, že je nejvýznamnějším představitelem světa, který drží louč světla a rozráží temné síly. Snad věří, že když splní zadání, tak dostane, co chce. Doposud tomu tak ovšem bylo. A tak stále vede svatou válku, jíž ovšem za něj vedou ti v zákopech a na bojištích, tu zbytečnou válku, která nemusela vypuknout, kdyby Západ chtěl dodržovat Minské dohody. Ten však měl, jak otevřeně přiznala tehdejší kancléřka Německa, věřící evangelistka Angela (Andělka) Merkelová, zcela jiné plány. Na Ukrajincích jim přitom záleželo pramálo. Tedy na obyčejných obyvatelích Ukrajiny, kteří žili v Pokrovsku, Doněcku či v Oděse. Ti chtěli a chtějí žít, normálně žít a nebýt světlem, které si prý Evropa a svět budou pamatovat.

Skutečně budou? Kolik z nás si připomene mrtvé republikány, poslední obránce Barcelony? Kdo z nás si rozsvítí svíčičku počátkem července na paměť chvil, kdy ukrajinští nacionalisté vedení samotným Stěpanem Banderou zavraždili u Lvova na šest tisíc židů a o tři týdny později v tzv. Peljurových dnech na osm tisíc dalších? Kolik z nás ví, co udělal napalm s mnoha obyvateli bombardovaného severního Vietnamu americkými letadly za vlády prezidentů Johnsona a Nixona? A rozsvěcujeme si za ty mrtvé svíce?

Tak tedy bojovníci světla a Volodymyre Zelenský, jejich světlonoši! Napadly mě tři citáty. Dovolím si je uvést. Nevymyslel jsem je já. To jiní. Ale jako by byly vyřčeny v souvislosti s výše zmíněným světlem a pamětí fungující navždy:

Čím výš opice vyleze, tím zřetelněji ukazuje zadek. (Španělské přísloví).

Skutečným opakem moudrosti není hloupost, ba ani ne šílenství: ale ješitná bláhovost. (Josef Čapek).

Nejnebezpečnější jsou analfabeti, kteří se naučili počítat. (Milan Kenda, slovenský aforista).

Jaroslav Kojzar

PS: Tu válku na východě Evropy neschvaluji. Chci mír pro všechny, tedy nejen pro Ukrajince a Rusy, ale i pro nás ostatní Evropany, kteří nesou její důsledky jen proto, že někdo touží po skalpu velmoci, jakou je Rusko, namísto aby řešil tisíce nakupených problémů Evropy. Jsem a vždy budu pro jednání o sporných věcech, protože jenom jednání je může vyřešit.