O panu Půtovi ze Švihova, o jeho nadměrné přísnosti, až krutosti, se povídá toho hodně. I my si o těch jeho nepříjemných vlastnostech budeme spolu povídat. Ale byli jste se někdy na hradě Švihov podívat? Víte, kde leží? Povězme si tedy napřed něco o hradě samém.
Švihov je gotický vodní hrad nacházející se ve městě Švihov v okrese Klatovy. Hrad je chráněn jako národní kulturní památka. Je ve vlastnictví státu a je přístupný veřejnosti.
Zakladatelem hradu, který je poprvé zmiňován v roce 1375, byl rod pánů z Rýzmberka ze Skály. Během husitských válek byl v majetku Viléma III. Švihovského z Rýzmberka, který spolu s bratrem Janem, sídlícím na hradě Rabí, patřil k předním odpůrcům husitů v západních Čechách. V rámci odvetné operace proti Rýzmberkům byl roku 1434 obléhán husitským vojskem a jeho posádka se vzdala až po vypuštění hradních příkopů. Vilém se pak na hrad roku 1436 navrátil a patrně zde také dožil. V letech 1480–1489 (v době vlády krále Vladislava Jagellonského) na příkaz tehdejšího majitele panství Půty Švihovského z Rýzmberka, syna Viléma III., byl nákladně přestavěn ve slohu pozdní gotiky. V dostavbě opevnění po jeho smrti pokračovali jeho synové, kteří si na stavbu pozvali známého architekta Benedikta Rejta. Po rodu Švihovských hrad v roce 1548 převzali Kavkové z Říčan, jejich špatné hospodaření je ale již v roce 1598 donutilo hrad prodat rodu Černínů z Chudenic. Poté přišla třicetiletá válka. Hrad tehdy bezúspěšně obléhala švédská vojska. Po válce, zřejmě ze strachu před možnou »nedobytnou líhní protihabsburského odporu«, vydal habsburský císař Ferdinand III. nařízení k demolici hradu. Díky neustálému oddalování k ní však v plném rozsahu nikdy nedošlo, byla pouze pobořena část hradebního opevnění. Hradní paláce, kaple a zbylé bašty byly později změněny na panskou sýpku, čímž na jednu stranu celý objekt neobyčejně utrpěl, na druhou stranu jej to ale i ochránilo od rozsáhlejších přestaveb. V držení rodu Černínů zůstal švihovský hrad s malými přestávkami až do roku 1945, kdy byl zestátněn. Československý stát převzal významnou historickou památku v dezolátním stavu. Ale již v roce 1950 začaly programové rekonstrukční práce, ve své době jinak ojedinělé. Hrad byl opět zastřešen, interiéry vyčištěny, vybavení hradu zrestaurováno. Další vlna oprav přišla na Švihov po povodních v srpnu 2002, která se týkala zejména soustavy vnějšího opevnění. V letech 2014 až 2016 byla opravena vstupní věž jádra hradu.
Nevím, co by tomu říkal pan Půta Švihovský, kdyby ten hrad v pětačtyřicátém roce minulého století viděl. Asi by se velmi, velmi zlobil, ovšem tentokrát po právu a pán pekla by si pro něj určitě nepřišel. Ale on si pro něj tehdy skutečně přišel a tehdy to bylo po právu lidském, Božském a zejména pekelném, neboť sám Pán Bůh dal Luciperovi pokyn. Jak to tedy bylo? Pan Půta Švihovský byl bohatý a vzdělaný šlechtic, ale také velice přísný a krutý pán. Zatímco sám žil v blahobytu, řemeslníkům se mu za práci platit nechtělo (jsou takové chvíle u velkých a zazobaných pánů, a nejen v pozdním středověku). Jednoho dne se dělníci vzbouřili a Půta je chtě-nechtě musel uklidnit. Pozval je na slavnostní hostinu, kde se podávala pečínka a večer mělo dojít k vyplacení peněz. Místo toho však Půta vzal do ruky louč a stodolu s dělníky podpálil. Do jednoho uhořeli, ale hradní pán se neradoval dlouho. Druhý den přišla za ním mladá dívka, jeho poddaná, žádat o svolení k svatbě. Pan Půta nebyl už nejmladší a jeho bohatství mu zatemnilo rozum. To svolení jí ke sňatku s chlapcem ze sousedního panství nedal. Ztratil by, podle jeho názoru pracovní sílu. Děvče se proto rozhodlo, že poprosí o pomoc Půtovu manželku. Jak se rozhodla, tak udělala. Paní potkala, když plačíc odcházela od slyšení u pana Půty. Paní Bohunka slíbila, že se přimluví. Bohužel. Hradní pán se velice rozzlobil a nešťastnou dívku nechal zazdít v hradním sklepení. Stejně chtěl potrestat i vlastní ženu, ale v okamžiku, kdy na ni vztáhl ruku, se zřítil strop a z něj vystoupil samotný Satanáš. Půta se nestačil ani podivit, kdo že na »návštěvu« přichází a rázem skončil v pekelných plamenech. Díru ve stropě se prý do nedávna nikomu nepodařilo opravit. Říkalo se, že bude opravena ve chvíli, kdy přijde ještě větší hříšník, než byl pan Půta. Zdá se tedy, že se už objevil a peklo čeká na nebeský pokyn.
Václav Ziegler
FOTO – archiv autora