Minulý týden ve čtvrtek jsem cestoval jako tisíce jiných fandů Slavie se svým synem do Frankfurtu na zápas »svého« klubu s Eintrachtem Frankfurt. Ten je toho času na 3. místě bundesligy, takže něco musí umět. Plzeňská Viktoria tam vydolovala s defenzivní taktikou bod. Slavia hrála s otevřeným hledím a odjela bez bodu s jednogólovou porážkou.
Pokud se chce dostat do jarních kol Evropské ligy, musí vyhrát nejméně tři zápasy ze čtyř, což vůbec nebude snadné. Soupeři, kteří Slavii čekají, zejména Fenerbahce, ale také Anderlecht, jsou silní a s nimi to nebude mít Slavia lehké. Avšak naopak může být Slavia úspěšná v Řecku, s PAOKem, a doma s Malmö.
Myslím, že ani Turci, ani Belgičané, nebudou vůbec váhat hrát proti Slavii zanďoura. Klidně postaví osm či devět hráčů do pokutového území a budou hrát zcela destruktivně. A budou jen čekat na chyby obrany Slavie při rychlých protiútocích anebo při standardních situacích.
Ale zpátky k zápasu, který jsem viděl ve Frankfurtu. Nebudu si tolik všímat samotného fotbalu, protože to už komentoval kde kdo a těžko napsat něco nového. Bylo jen škoda, že stoper Ogbu byl po svém těžkém zranění obličeje nerozehraný. A že nemohl nastoupit stoper Zima kvůli viróze. A škoda dvou promarněných gólových šancí Slavie v samém závěru zápasu.
Jinak, ten kdo hledal podívanou, emoce a nevšední sportovní zážitek, ten si přišel ve Frankfurtu na své. Neseděli jsme se synem v sektoru fanoušků Slavie, kterých bylo na stadionu reálně 5 či 6 tisíc. Byli jsme na první galerii stadionu mezi kovanými fanoušky Frankfurtu. Deset minut předtím, než obě mužstva nastoupila, všichni fanoušci Frankfurtu povstali a začali na pokyn hlasatele zpívat klubovou hymnu. Byla dlouhá a já jsem byl užaslý především z toho, že jí naprostá většina z těch cca 50 tisíc na stadionu přítomných fandů Eintrachtu zná. V krásně uzavřené aréně, vlastně jakémsi amfiteátru, kam se vejde přes 57 tisíc diváků, byl ten sborový zpěv něco úžasného. Jak jsem řekl, seděli jsme mezi fandy domácího týmu a vlastně jako jediní dva Češi široko daleko jsme při frankfurtské hymně nepovstali. Ale to není podstatné, podstatné je to, že tím sborovým zpěvem se navodila určitá atmosféra zápasu, která jistě silně zapůsobila na oba týmy. I když měla zapůsobit jen na ten domácí tým. Hráči Slavie nicméně tuto pěveckou kreaci vzali pozitivně. Prvních pět minut zápasu příliš nepustili svého soupeře ke hře. V každém případě, po skončení zápasu musím ocenit, že nám fanoušci soupeře, kteří vedle nás seděli, podali ruku. Slavia určitě zapůsobila velkým dojmem.
A teď ještě k těm praktickým věcem. Na zápasu bylo přítomno 57 300 diváků. Když vezmu průměrnou cenu vstupenky 150 eur, dostanu se k tržbě cca 8,6 milionů eur. A to je v přepočtu dost přes 200 milionů Kč. Dá se říci, že ze čtyř zápasů Evropské ligy, které hrají frankfurtští na svém hřišti před plným stadionem, vydělají odhadem 34 milionů eur. To je krásný výdělek a vedle toho platby od UEFA za vyhrané zápasy či získané body jsou jenom drobné. Tedy na rozdíl od českých klubů. Koupěschopnost německého obyvatelstva je někde jinde nežli českého obyvatelstva. A samozřejmě, průměrný fanda u nás na utkání Evropské ligy nemůže zaplatit 4 tisíce Kč. Také největší české fotbalové arény jsou sotva třetinové proti té frankfurtské. Prostě i největší české kluby hrají v soutěžích se západoevropskými kluby, které mají úplně jiné finanční možnosti.
V nedělním ligovém zápase Slavia – Karviná sice nebyl sborový zpěv (ten může v blízkém budoucnu ještě přibýt), ale na stadionu se objevila obří chorea. A vlastně všichni fanoušci, kteří dorazili na zápas, byli zapojeni do děje oblečením do pláštěnek různých barev. Nevím sice, co bylo na choreu, neboť jsem byl schován pod ním, ale pláštěnka je praktická. Prostě, atmosféra zápasu byla téměř srovnatelná s tím, co jsem zažil ve Frankfurtu. Jenom chyběli nějací fanoušci soupeře, ti na rozdíl od slávistů ve Frankfurtu nebyli slyšet.
Zápas díky této »kulturní vložce« začal euforicky, s velkým nasazením hráčů obou stran, a končil rovněž ve výsledkové euforii, která se ale odvinula ve prospěch Slavie. Byl to prostě krásný zážitek. A podle vyjádření výborného karvinského brankáře v televizi se dobře bavili i karvinští hráči. A na tuhle zábavu přišlo 19 300 diváků, což je prakticky plná kapacita stadionu.
Viktoria Plzeň bojující a šťastná
Až překvapivě dobře, byť někdy se štěstím, které ovšem přeje připraveným, si v Evropské lize vede plzeňská Viktorie. Remíza 3:3 ve Frankfurtu byla možná šťastná, ale byl to moc hezký fotbalový zážitek. Viktoria ovšem nehrála otevřený fotbal jako Slávie, spoléhala na rychlé kontry, které jí ale vyšly. A podobné štěstí měla Viktoria také se španělským Realem Sociedad, když utkání s ním rozhodla vlastně v posledních minutách. Španělský tisk psal o šťastné výhře Plzeňáků, ale co na tom. Body do evropského koeficientu jsou díky Plzni doma. A pro zajímavost, Plzeň má v tabulce Evropské ligy více bodů nežli krásně hrající Slavia. Prostě, parta soustředěná kolem trenéra Koubka ví, co chce a dělá to dobře.
Sparta Praha z formy
Nejsem sice fanouškem Sparty, ale v mezinárodních zápasech tomuto týmu vždycky přeji. Věřím, že menší krize, kterou dnes Sparta prochází, brzo odezní. Fanoušci Sparty jsou věrní a svůj klub podporují i v jeho nelehké situaci.
Myslím, že klíč k řešení nastalé situace spočívá v tom, že bude hledáno východisko, které umožní plné herní využití největší hvězdy týmu, Birmančeviče. Ale najít balanc mezi tímto výborným srbským hráčem a skupinou Albánců bude složité. Prostě ten, kdo řídil nákupy albánských hráčů pro Spartu, nepostupoval moudře. Jak já to vidím, ze skupiny čtyř Albánců je jediný dlouhodobě použitelný hráč Rrahmani. Z toho se může ve Spartě vypracovat excelentní střelec. S Birmančevičem asi na pivo společně chodit nebudou, ale hrát společně na vysoké úrovni v jednom klubu mohou.
Sparta se potřebuje chytit v příštím zápase a nahrát jí může reprezentační přestávka, ve které by se zejména utlumily vášně.
Ještě snad jednu malou připomínku ke Spartě. Slavia, na rozdíl od Sparty, má jádro týmu, počínaje brankářem, české. A Afričané, kteří ve Slávii hrají, jsou sice výteční, ale s výjimkou Oscara nejsou vlastně v ose týmu (v ose týmu vlastně není ani skvělý Diouf). Ve Spartě jsou klíčovými hráči cizinci… Ale třeba je to můj špatný pohled na věc. Chci také ocenit trenéra Friise, který má i v nastalé složité situaci daleko k hysterii. Snaží se přistupovat k věcem s velkým klidem. Zase na druhou stranu, aby slávisté nebyli namyšlení, Sparta má v tabulce Ligy šampionů stejně bodů jako Slavia se svým mimořádně líbivým herním projevem. Takže to taková katastrofa v mezinárodním měřítku ze strany Sparty není. Horší jsou výkony Sparty v lize.
Mladá Boleslav sbírá zkušenosti
Mladá Boleslav se v Konferenční lize snaží, ale upřímně řečeno, je to tým, který ještě stále sbírá zkušenosti. A možná mu bude trvat ještě sezónu nebo dvě, nežli jeho herní projev vyzraje natolik, aby zvládal s přehledem týmů české »velké trojky« mezinárodní soutěže. Myslím si ale, že někteří klíčoví hráči (Kušej ad.) nejpozději po této sezóně z klubu odejdou. Takže v Mladé Boleslavi budou svým způsobem začínat znova.
Jiří Paroubek