Nevím, jestli vyhazov místopředsedy vlády a ministra pro místní rozvoj Bartoše byl promyšleným činem, nebo tak nějak vyplynul ze situace.
Pokud byl promyšleným činem, dá se říci, že politicky to nebyl hloupý tah. Ihned po krajských volbách a po prvním kole senátních voleb (i ty vypadaly s dvaceti účastmi kandidátů hnutí ANO ve druhém kole jako katastrofa) přišel premiér Fiala s iniciativou, kterou je možné nazvat jako strategickou. Vyhazov Ivana Bartoše z vlády v zásadě zakryl velmi neúspěšný výsledek vládní koalice ve volbách.
Bartoš se stal beránkem božím, který snímá hříchy tohoto světa. Velká část médií a vlivem těchto médií i jistá část veřejnosti se soustředila na tuto záležitost do jisté míry překrývající ostudný výsledek vládních stran v krajských volbách a v 1. kole senátních voleb. Nyní média vděčně řeší, zda odejdou z vlády ještě zbývající dva Piráti, nebo zda ministr Lipavský, už nikoliv jako Pirát, ve vládě zůstane až do konce. Podle přísloví »Společně chyceni, společně pověšeni«.
Vládní strany také konečně přišly na to, že ve vládě nepotřebují ministra pro legislativu, což je další Pirát jménem Šalamoun. A tak budou média spíše řešit, jaká bude vláda bez Pirátů a bez Síkely, aniž by došlo k nějaké podstatnější změně v jejím složení. Vláda tak vlastně dovládne ve stejném složení (tedy bez Síkely a Bartoše a možná i Šalamouna) do konce volebního období. Tedy do trpkého konce, který bude znamenat debakl v příštích volbách do Sněmovny.
Chci se ale zastavit u jiné věci, která bohužel zapadla v přívalu jiných událostí. Je toho na média i na občany moc, krajské a senátní volby, vládní krize a státní rozpočet.
V předminulém týdnu po schůzce ve Vratislavi, které se zúčastnili také, kromě premiéra Fialy, premiéři vlád Polska, Slovenska a Rakouska spolu s předsedkyní EK Ursulou von der Leyenovou, byla podána z úst českých vládních činitelů informace, že republice Evropská komise přiklepla 2 miliardy EUR. Tedy 51 miliard Kč. Tyto peníze by měly být využity na opravy infrastruktury, tedy silnic, mostů, čistíren odpadních vod či kanalizací.
Všechno je ale jinak, byla to velká »mejlka«, protože se nebude jednat o žádné peníze nad rámec dosavadní alokace kohezních fondů pro období 2021 až 2027. ČR si musí poradit se svými finančními potřebami plynoucími z rekonstrukcí po povodních z již pevně stanoveného rámce kohezních fondů ve výši 535 miliard Kč.
Tedy, když bychom potřebu peněz na odstranění škod po povodních, vyjádřenou vládou ve výši 51 miliard Kč brali vážně, utratili bychom zhruba jednu desetinu disponibilních kohezních fondů jen na tento účel. Trochu problém je v tom, že ke konci srpna byly již jednotlivým ministerstvům předloženy žádosti o čerpání z kohezních fondů na nejrůznější účely ve výši 470 miliard Kč.
Jinak řečeno, vláda, pokud bude chtít použít peníze z těchto fondů, bude muset řadu projektů vyřadit. Přitom pravidla pro čerpání z kohezních fondů říkají, že řada aktivit na obnovu území po povodni není vůbec způsobilá k úhradě z kohezních fondů. Takže nejprve musí ministerstvo financí shrnout potenciální potřeby státu, poctivě a přesně zdokumentovat skutečnou finanční potřebu na obnovu území po povodni. A pak začít jednat s Evropskou komisí, zda bude možné uvolnit nějaké peníze v řádech miliard korun z Fondu solidarity EU.
Zdá se tedy, že veřejnost byla buď:
- záměrně mystifikována vládními představiteli (vynikli v tom premiér Fiala a ministr Ženíšek)
- vládní činitelé problematice kohezních fondů nerozumí
- anebo premiér a jeho družina na jednání ve Vratislavi dobře neposlouchali…
- anebo chtěli záměrně vylepšit pozici vlády před volbami.
V každém případě je to smutný případ, který svědčí o velké nekompetentnosti vládních činitelů v oblasti evropských fondů.
Jiří Paroubek, předseda ČSSD