Až do 24. srpna lze pozorovat meteory z každoročního meteorického roje Perseidy. Jeho maximum letos nastane v pondělí 12. srpna v odpoledních hodinách, pro pozorování je tedy vhodná následující, ale i předchozí noc. Měsíc bude zapadat před půlnocí, v druhé polovině noci tedy nebude pozorování svým svitem rušit. Na bezměsíčné obloze mimo města mezi půlnocí a 4. hodinou ranní máme šanci spatřit až 80 meteorů za hodinu. Za pozorováním je potřeba vycestovat pod tmavou oblohu a mít co nejméně zakrytý obzor. V druhé polovině noci si také všimneme jasné planety Jupiter a v její blízkosti načervenalého Marsu, které se k sobě přibližují až do konjunkce v noci ze 14. na 15. srpna.
Perseidy jsou známy už téměř 18 století
První zmínky o tomto úkazu pocházejí již z poloviny 3. století našeho letopočtu v souvislosti s umučením svatého Vavřince (230-258). Ten byl jedním z církevních hodnostářů strážících majetek v Římské říši. Při pronásledování křesťanů prý neuposlechl příkaz krutého římského císaře Valeriána odevzdat církevní majetek vládci a raději jej rozdal chudým. Podle zaznamenaných svědectví několik dní po jeho umučení 10. srpna 258 padaly z nočního nebe »třpytivé slzy«, proto jsou Perseidy lidově označovány jako »slzy svatého Vavřince«.
Meteorický roj Perseid noci maxima v roce 2018 nad kolonickou observatoří v Poloninách na Slovensku. Mezi meteory byly i opravdu jasné bolidy.
Že se ale jedná o astronomický úkaz, prokázal až italský astronom Giovanni Schiaparelli (1835-1910) v druhé polovině 19. století. Jako první na světě popsal přímou spojitost meteorů s kometami a dokonce určil, že Perseidy mají svůj původ v prachových částicích uvolněných z periodické komety 109P Swift-Tuttle, která byla objevena dvěma americkými astronomy v roce 1862. Kometa s periodou 134 let se naposledy nacházela nejblíže Slunci v roce 1992 a znovu projde přísluním až v roce 2126. Pravidelně nám ji ale připomíná roj Perseid tím, jak Země každý rok mezi 17. červencem a 24. srpnem prochází na své dráze prachovým proudem rozptýleným za kometou. Prachové částice zvané meteoroidy se střetávají se Zemí a v atmosféře září jako meteory, lidově stále zvané »padající hvězdy«. Protože tyto částice mají rozměry zpravidla menší než zrnka písku a jsou složeny z křehkého kometárního materiálu, při průletu zemskou atmosférou se zcela vypaří. Pozorovat je můžete déle než měsíc okolo maxima roje. Ale nejvíce se jich objevuje v době, kdy se Země ocitá v nejhustší oblasti proudu meteoroidů, tedy kolem 12. srpna.
Název roje podle souhvězdí Persea
Název meteorického roje Perseid je odvozen od souhvězdí, z jehož směru meteory vlivem perspektivy zdánlivě vylétají. Částice roje Perseid vstupují do atmosféry rychlostí 59 kilometrů za sekundu a začínají zářit ve výšce okolo 120 kilometrů nad povrchem Země. Pohasínají o desítky kilometrů níže, v případě větších Perseid i méně než 80 kilometrů nad zemským povrchem. Vlétají přitom do atmosféry z jednoho směru. Proto se nám zdá, jako by jejich dráha vycházela z jediného bodu na obloze, který se odborně nazývá radiant. Právě ten v době maxima roje leží v horní – severovýchodní polovině souhvězdí Persea. Vzhledem k tomu, že toto souhvězdí u nás vůbec nezapadá, létají meteory po celou noc.
Meteory vyhlížejte časně ráno 12. a 13. srpna
První meteory z Perseid jsou zpravidla pozorovány již 17. července, poslední pak 24. srpna. Nejvíce se jich však objevuje okolo maxima, které letos nastane v pondělí 12. srpna odpoledne. Protože po maximu už aktivita klesá, nejvhodnější je úkaz pozorovat obě noci, tedy z neděle na pondělí (11./12. srpna) a z pondělí na úterý (12./13. srpna).
Podmínky jsou letos příznivé, na obloze bude Měsíc ve fázi okolo první čtvrti a bude tedy zapadat v první polovině noci. Pozorování meteorů je přitom vhodnější vždy v té druhé její polovině, kdy souhvězdí Persea s radiantem roje stoupá téměř k nadhlavníku a většina meteorů zazáří nad obzorem, ne pod ním. Mezi půlnocí a čtvrtou hodinou ranní se objeví každou hodinu přibližně 60-80 meteorů, z toho 5 až 15 může být opravdu jasných.
Pozorujte mimo světelné znečištění
Na pozorování roje Perseid si vyhledejte místo alespoň desítky kilometrů daleko od velkých měst s co nejlepším výhledem do všech stran. Nejvíce meteorů je totiž vidět na obloze nerušené světelným znečištěním z měst a obcí. Při menším umělém jasu noční oblohy totiž vyniknou i ty méně jasné meteory. Pozorovat úkaz je nejvhodnější vleže, například ve spacáku nebo na lehátku. Pro sledování úkazu není třeba žádný dalekohled, meteory náhodně létají po celé obloze a jsou dost výrazné na spatření pouhýma očima.
Perseidy jsou také známé tím, že v době jejich maxima může na obloze zazářit i velmi jasný meteor. V takovém případě sledujeme zánik až několikacentimetrového ledo-prachového fragmentu komety Swift-Tuttle vysoko v zemské atmosféře. Obvykle takové meteory dosahují jasností, jako mají ty nejjasnější hvězdy nočního nebe. Vzácně ale může zazářit i tzv. bolid, tedy meteor jasnější než planeta Venuše či dokonce Měsíc v první čtvrti. Po průletu takového bolidu je také několik minut pozorovatelná zářící stopa, která se vlivem větrných poryvů vysoko v atmosféře postupně zdeformuje a roztáhne do stran.
Úkaz se můžete pokusit i fotografovat
Nezbytný je stativ, fotoaparát s možností dlouhé expozice a širokoúhlým záběrem. Fotoaparát nejprve připevníte na stativ a zkontrolujete, zda se vám netřese například kvůli větru. Následně nastavíte vyšší citlivost, zaostříte objektiv na nekonečno, nastavíte nejdelší možnou expozici a zamíříte do libovolné části oblohy. Fotografujte se samospouští či přes dálkové ovládání, aby se ani při tomto kroku fotoaparát neroztřásl. Proces opakujte (či využijte sekvenčního snímání), dokud do záběru nevletí kýžený meteor.
Jasné planety na ranní obloze
Letošní pozorování Perseid doplní na ranní obloze vzácná konstelace. Jasné planety Jupiter a Mars se k sobě úhlově velmi těsně přiblíží, navíc ve fotogenické oblasti souhvězdí Býka nedaleko krásných hvězdokup Plejády a Hyády. K největšímu přiblížení přitom dojde jen dva dny po maximu Perseid, v noci z 14. na 15. srpna.
Planety se na obloze 15. srpna časně ráno úhlově přiblíží na 21 úhlových minut, což je méně jak úhlový průměr Měsíce v úplňku na obloze (maximální přiblížení nastane už 14. srpna 2024 v 18:52 SELČ na 18 úhlových minut, v té době ale z našeho území budou planety pod obzorem). Obě planety vyjdou 15. srpna 2024 již před 1 hodinou ranní SELČ (čas východu se bude lišit v závislosti na místě pozorování řádově v minutách).
Při pohledu pouhýma očima tak budou planety opravdu blízko sebe a vizuálně nepřehlédnutelné i z měst. Jak budou planety stoupat výš nad obzor, budou se zároveň od sebe už nepatrně úhlově vzdalovat. Přesto je však i ve středně velkém dalekohledu (s průměrem nad 10 centimetrů) budeme moci sledovat v jednom zorném poli. Mars se bude jevit jako nápadný oválek s naoranžovělým odstínem, Jupiter jako kotouček s atmosférickými pásy a v jeho blízkosti se v jedné rovině ukáží všechny čtyři »Galileovské měsíce« – Io, Europa, Ganymedes a Callisto.
Znovu až v roce 2026
Ačkoliv jsou Perseidy každoročně velice aktivním meteorickým rojem, různá fáze Měsíce v období jejich maxima může činit pozorování velice obtížné kvůli měsíčnímu svitu. V následujícím roce budou pozorovací podmínky právě kvůli nevhodné fázi Měsíce nepříznivé, opravdu velmi dobře pozorovatelných Perseid dočkáme až 12. srpna 2026. Toho dne kromě maxima roje nastane také v Evropě pozorovatelné zatmění Slunce, odehrají se tak dva pozoruhodné nebeské úkazy během jediného dne.
(mac, Pavel Suchan)
FOTO – Fyzikálního ústavu Slezské univerzity v Opavě a Česká astronomická společnost, Fyzikální ústav v Opavě/Stellarium/Petr Horálek, Tomáš Slovinský, Pert Horálek