Hokejový svaz má nového prezidenta. Sázkové kanceláře tentokrát nepřestřelily ani o milimetr. Je jím bývalý reprezentační kouč Alois Hadamczik. A já mu, upřímně, fandím.
Vzpomínáte, jak vedl národní tým? Měl vždy poměrně velkou smůlu už ve startovních blocích. Dvakrát nastupoval po svém rivalovi Vladimíru Růžičkovi. V obou případech byl jmenován s předstihem, ještě předtím, než »Růža« absolvoval mistrovství světa v roli hlavního trenéra. Bylo tomu tak v roce 2005 i 2010. A shodou okolností se na obou těchto turnajích rýžovalo zlato.
Těžko překonávat laťku, která je nejvýše, co může být. Přesto Hadamczik navzdory kritice médií i nevelké oblibě fanoušků vybojoval s reprezentací čtyři medaile. Stříbro a dva bronzy z mistrovství světa a bronz z olympijských her 2006 v Turíně. Tehdy byl pod největší palbou a třetí nejcennější kov nebyl u nás doma vítán zrovna s nadšením.
Historie ho zobrazila v jiném světle. Od té doby na medaili zpod pěti kruhů čekáme marně. A na tu světovou z roku 2012 v podání Hadamczikova výběru nedokázal žádný tým navázat deset let. Až letos prolomilo děsivou bilanci mužstvo pod vedením Kariho Jalonena. Už před mistrovstvím ve Finsku jsem několikrát psal, že volbu tohoto zahraničního experta vnímám jako ryze pozitivní krok. A potvrdilo se. Snad se to potvrdí i v případě Hadamczika, protože práce má před sebou tolik, že bude muset být Harry Potter a Sauron v jedné osobě. Ale kdykoli vás někdo zvolí suverénně v prvním kole, máte sakra silný mandát, o tom žádná…
Ale nezůstaňme jen u hokeje. Psal jsem o tom, co mě potěšilo, musím být – jako správná Váha z hlediska znamení zvěrokruhu – i vyvážený. Napíši tedy, co mě naštvalo. Nabízelo by se i silnější slovo, ovšem už nejsem nejmladší, a tak začínám být poměrně otrlý.
Vězte, že plavání se jako první sport rozhodlo zavést kategorii »open« pro transgenderové sportovce na některých akcích. Zástupci členských svazů to dnes odhlasovali na mimořádném kongresu v Budapešti. Pro návrh bylo 196 hlasující, 42 bylo proti a 36 se jich zdrželo. Hlasovalo se poté, co účastníci kongresu vyslechli zprávy od pracovní skupiny složené z lékařů, právníků a sportovních osobností. Federace úplně nevyloučila účast transgenderových sportovců v ženských závodech. Změnu pohlaví však musí podstoupit do 12 let. »Nechci, aby se sportovcům říkalo, že nemůžou soutěžit na nejvyšší úrovni,« uvedl předseda federace FINA Husajn Musallám. »Zřídíme pracovní skupinu pro vytvoření otevřené kategorie během našich soutěží. Budeme první federací, která to udělá,« dodal kuvajtský funkcionář.
Tolik fakta. Ale já musím říci, že blahoslavení chudí duchem. Choré mozky už začínají být i v profesionálním sportu. Copak se někdo rozhodne pro změnu pohlaví do 12 let? A pokud ano, který zákon mu dovolí podstoupit zákrok? A proč vůbec mluvíme o více pohlaví než o dvou? Vždyť je to proti přírodě! Který lev, slon či pravěký mamut by si chtěl změnit pohlaví? Buď jsem samec, nebo samice. Ano, mohu mít v lásce stejné pohlaví, to už se stává, ale to ostatní? Za mě spíše případ pro Chocholouška. A my už jsme to začali podporovat nejen na průvodech, v pitomých »pirátských« návrzích, nýbrž nyní i ve světě sportu. Asi se nechám, na stará kolena, předělat na ženu, třeba konečně udělám provaz nebo rozštěp, to se mi nikdy nepovedlo…
Pojďme raději k faktům, která se mi líbí víc. Docela se těším na souboj Plzně, Slavie a Sparty o fotbalový titul v příští sezoně. Všechny tři velkokluby posilují jako divé. Když vy kachličky, tak my břízolit. Stejně mi však něco říká, že se mezi ně vklíní nějaký překvapivý pohárový adept. Co takhle Baník Ostrava Pavla Vrby?
Radost mi udělal i Jaroslav Kulhavý na horském kole, kanoisté při Světovém poháru na divoké vodě, a hlavně volejbalisté (a koneckonců i volejbalistky) v Evropské lize. Máme komu fandit a máme z čeho mít radost, i když ceny zboží i služeb stoupají, kam se povídáte. Člověk potřebuje mít ony maličkosti, z nichž čerpá sílu do běžného života. A že je život boj, to víme všichni…
Takže sportu zdar – a úspěšný týden všem sportovcům i nesportovcům.
Moc hezky komentar