»Plavba neznamená nerozumnou plavbu, a svoboda ani neznamená soběvolnost.« Mluvčí čínského ministerstva obrany nedávno na tiskové konferenci ostře odpověděl na otázky týkající se zprávy »svobodná plavba« pro fiskální rok 2023, kterou vydalo americké ministerstvo obrany. Podle této zprávy Spojené státy ve fiskálním roce 2023 zpochybnily 29 »nadměrných námořních nároků« v 17 zemích nebo regionech včetně Číny.
V posledních letech se »svobodná plavba« stala běžnou záminkou pro Spojené státy, aby předvedly svou vojenskou sílu a prováděly společné vojenské hlídkové cvičení. Od loňského roku Filipíny často pronikly do vod čínského útesu Žen-aj a ostrova Chuang-jen. Spojené státy, Japonsko a Filipíny uspořádaly první trilaterální summit a bezdůvodně zaútočily na Čínu kvůli otázce Jihočínského moře. Jako osoba v zákulisí Spojené státy opakovaně použily rétoriku »svobodné plavby«.
Co tedy přesně znamená »svobodná plavba«? Jaký je rozdíl mezi »svobodnou plavbou« v americkém stylu a »svobodou plavbou« uznávanou mezinárodním zákonem? Jaké jsou záměry Spojených států za tímto základním námořním nárokem?
Ačkoli se obojí nazývá svobodná plavba, »svobodná plavba« v Úmluvě Organizace spojených národů o mořském právu (dále jen Úmluva) a »svobodná plavba« ve Spojených státech nejsou ani trochu identické. První je ochrana spravedlivých námořních práv a zájmů, které by měly mít všechny země, a udržování globálního námořního řádu, a druhá je ochrana vojenských a diplomatických zájmů Spojených států a udržení námořní hegemonie USA.
Co pak přesně znamená »svobodná plavba« dle slov Spojených států? Dá se to popsat jako něco jednoduchého a hrubého. V očích Spojených států se »za teritoriálními vodami nachází volné moře«, z tohoto důvodu také vytvořily koncept »mezinárodních vod«. V pojetí a dle chování Spojených států se americké válečné lodě mohou plavit naprosto volně v rámci 200 námořních mil ve výlučné ekonomické zóně jiných zemí. Dokonce i do vzdálenosti 12 námořních mil od pobřežních zemí stále mohou proplouvat ve jménu nevinného průchodu.
Spojené státy se nepřipojily k Úmluvě OSN o mořském právu, ale využívají »svobodu plavebních operací« k tomu, aby zpochybňovaly takzvané »nadměrné námořní nároky«. V podstatě používají »rodinné právo« ve stylu Spojených států, aby udržely svou globální námořní hegemonii.
Kromě vojenských operací a diplomatických prohlášení zahájily Spojené státy také válku veřejného mínění proti regionu Jihočínského moře, aby dodaly »operacím za svobodu plavby rozumný vzhled«.
Poté, co se v červnu 2022 dostala k moci současná filipínská vláda, zvýšila americká média své spekulace o situaci v Jihočínském moři. Podle statistik pokaždé, když Filipíny spustily provokaci proti Číně, je americký deník New York Times následoval a šířil spekulace.
Greg Austin, výzkumník ze Západního institutu, také otevřeně poukázal na to, že takzvaná hrozba pro komerční lodní dopravu, kterou představují čínské akce v Jihočínském moři, je velkou lží Pentagonu. Ve skutečnosti, se společným úsilím Číny a členských zemí ASEAN, se svobodnou plavbou v Jihočínském moři nikdy nebyl problémy. Snaha Spojených států o »hegemonii plavby« ve jménu »svobodné plavby« je hlavní příčinou námořních a leteckých bezpečnostních rizik.
(pr)
Před 2.světovou válkou byly v časopisu SVĚTOZOR fotografie, jak vojáci USA věší Filipínce, kteří si nepřáli okupaci Filipín Usáky . Po španělsko-americké válce v roce 1901 se Filipíny staly kolonií Spojených států amerických. Od r.1946 získaly Filipíny (formální ?) nezávislost . V letech 1966-1986 zde diktátorsky vládl prezident Ferdinand Marcos podporovaný Spojenými státy.
Nyní je prezidentem a současně předsedou vládyFerdinand Macrosm, Jr