Evropští planetologové našli na snímcích povrchu Venuše získaných koncem minulého století s pomocí americké sondy Magellan stopy nedávných erupcí sopky Sif a také výlevy magmatu v západních oblastech planiny Niobe. Tyto objevy opět naznačují, že nitro Venuše je vysoce aktivní, napsali vědci v článku zveřejněném v časopise Nature Astronomy.
»Analyzovali jsme, jak se měnil vzhled povrchu Venuše v době, kdy kolem ní obíhala sonda Magellan. Naše analýzy radarových snímků naznačují výskyt nových sopečných terénních útvarů na západním svahu sopky Sif a také v západních oblastech planiny Niobe. Tyto změny pravděpodobně vznikly v důsledku nových výlevů lávy na povrchu Venuše,« napsali vědci.
K tomuto závěru dospěla skupina evropských planetologů pod vedením vědeckého pracovníka Univerzity D’Annunzio v Pescaře (Itálie) Davide Sulkanese při studiu radarových snímků, které byly získány sondou Magellan na počátku 90. let 20. století po jejím příletu na oběžnou dráhu Venuše v květnu 1989. Během následujících let se mu podařilo získat několik podrobných map povrchu druhé planety sluneční soustavy, které vědci využili při hledání změn v jejím vzhledu.
Vědci porovnali několik takových map, získaných z přibližně stejné pozice a pod stejným úhlem pohledu, a analyzovali, jak se změnila interakce mezi topografií Venuše a rádiovými vlnami zaznamenanými přístroji Magellan v letech 1990 a 1992. Toto srovnání pomohlo identifikovat dvě oblasti povrchu druhé planety sluneční soustavy, jejichž vzhled se během 16 pozemských kalendářních měsíců výrazně změnil.
Konkrétně astronomové zjistili na západním svahu sopky Sif, jednoho z největších prvků reliéfu na Venuši, stopy po čerstvých výlevech magmatu o délce 5 až 10 kilometrů a rozloze desítek kilometrů čtverečních, které na snímcích získaných v roce 1990 chyběly. Podobné změny vzhledu byly zaznamenány také u planiny Niobe, jedné z nížin v tropických oblastech severní polokoule Venuše.
Vědci v současné době odhadují, že minimální objem těchto výlevů magmatu je asi 0,09-0,135 kilometru krychlového, což je zhruba srovnatelné s tím, kolik hmoty vyvrhují sopky na Zemi. Podle vědců to potenciálně naznačuje, že Venuše je z hlediska sopečné činnosti buď srovnatelná se Zemí, nebo ji dokonce výrazně převyšuje.
Venuše vznikla v téměř stejných podmínkách a na stejném místě jako Země, ale svým vzhledem a strukturou se od naší planety nápadně liší. V současnosti na ní prakticky není voda a její superhustá atmosféra se skládá z oxidu uhličitého a kyseliny sírové zahřáté na 462 stupňů Celsia. Mnozí vědci se domnívají, že Venuše se v dávné minulosti změnila z obdoby Země v »pekelný svět« kvůli absenci tektonických procesů, které na naší planetě hrají důležitou roli v koloběhu oxidu uhličitého.
(cik)