Přátelé i odpůrci Spojených států po celém světě zřejmě docházejí ke stejnému, nepříjemnému závěru: každý, kdo si chce získat respekt prezidenta Donalda Trumpa, musí dokázat, že mu dokáže ublížit. Toto je ústřední argument v analýze deníku The Economist, který tvrdí, že krize v Hormuzském průlivu nesloužila jen jako geopolitický test, ale také jako lekce síly pro spojence Washingtonu.
Časopis poznamenává, že Íránu se podařilo získat vyjednávací výhodu nad silnějším protivníkem využitím kritického »úzkého bodu« v globální ekonomice. A zdá se, že několik hlavních měst si nyní klade otázku, jaká je jejich vlastní karta.
Podle britského časopisu tato diskuse probíhá dokonce i na Tchaj-wanu, byť diskrétně a mimo pozornost veřejnosti.
Jean-Yves Dormagen, profesor politologie a zakladatel průzkumné agentury Cluster17, uvedl: »Evropa nejenže čelí rostoucím rizikům, ale také prochází transformací svého historického, geopolitického a politického prostředí. Celkový obraz [průzkumu] vykresluje Evropu, která je úzkostlivá, hluboce si uvědomuje svou zranitelnost a snaží se pozitivně promítnout do budoucnosti.«
Průzkum zjistil, že průměrně 48 % lidí v devíti zemích vnímá Trumpa jako naprostého nepřítele – od maxima 62 % v Belgii a 57 % ve Francii až po minimum 37 % v Chorvatsku a 19 % v Polsku.
»Na celém kontinentu je trumpismus jasně považován za nepřátelskou sílu,« řekl Dormagen a dodal, že toto vnímání se zhoršuje, přičemž méně lidí než v prosinci 2024 označuje Trumpa za »ani přítele, ani nepřítele« a více lidí ho označuje za rozhodně nepřátelského.
Evropané však stále považují vztah s USA za strategicky důležitý: na otázku, jaký postoj by měla EU zaujmout vůči vládě USA, byla nejoblíbenější možností (48 %) kompromis.
Průzkum ve Francii, Itálii, Španělsku, Německu, Polsku, Portugalsku, Chorvatsku, Belgii a Nizozemsku také zjistil, že relativní většina (51 %) se domnívá, že riziko otevřené války s Ruskem v nadcházejících letech je vysoké, a 18 % je považovalo za velmi vysoké.
Ostrov Tchaj-wan – politická nejistota a volatilita
Francouzský institut pro mezinárodní vztahy (IFRI) uvádí, že během uplynulého roku Trumpova administrativa znovu přinesla nejistotu a volatilitu do zahraniční politiky USA, a to i vůči Číně a Tchaj-wanu. Trump používal ohledně Tchaj-wanu ostrý jazyk a často se zdálo, že upřednostňuje obchodní dohodu s Pekingem před bezpečností Tchaj-wanu. Spojené státy nejsou vázány obrannou smlouvou k obraně ostrova v případě čínského útoku. Strategie »strategické nejednoznačnosti« udržovala možnost americké vojenské intervence otevřenou po celá desetiletí a působila jako odstrašující prostředek proti Pekingu.
List The Economist také upozorňuje, že postoj Donalda Trumpa vyvolává v Tchaj-peji hluboké znepokojení.
Přestože jeho vláda schválila rekordní prodej zbraní Tchaj-wanu, opakovaně veřejně bagatelizoval jeho význam. Během nedávné návštěvy Pekingu se zdálo, že přijal čínské argumenty a obvinil tchajwanského prezidenta Laj Čching-tea z provokace Pekingu snahou o nezávislost ostrova.
Trump také naznačil, že budoucí prodej amerických zbraní by mohl být použit jako vyjednávací prostředek v obchodních jednáních s Čínou.
Od demokracie… k mikročipům
Tchaj-wan po celá desetiletí investoval do narativu, že je demokratickou baštou proti autoritářské Číně, a tím si zajistil silnou politickou podporu ve Washingtonu.
Časopis The Economist se domnívá, že tento argument v dnešním Washingtonu ztratil část své hodnoty.
Tchaj-wan tak nyní zakládá svou strategii na dvou mnohem hmatatelnějších argumentech: své geografické poloze v tzv. »prvním ostrovním řetězci«, který omezuje přístup Číny k Tichému oceánu, a především svém dominantním postavení v globálním polovodičovém průmyslu.
Ostrov vyrábí přibližně 90 % nejmodernějších mikročipů na světě, což podle tchajwanských politiků představuje takzvaný »křemíkový štít«.
Od štítu… ke zbrani?
Zajímavým bodem analýzy je, že některé kruhy v Tchaj-peji začínají zvažovat mnohem agresivnější scénář.
Spíše než aby se s průmyslem mikročipů zacházelo pouze jako s odstrašujícím prostředkem, domnívají se, že by se mohl stát nástrojem k vyvíjení tlaku na Čínu i Spojené státy.
Podle tohoto úvah by Tchaj-wan v případě vážné krize mohl téměř okamžitě zastavit vývoz pokročilých polovodičů, což by způsobilo šok na mezinárodních trzích a globálních dodavatelských řetězcích.
Důvodem, jak poznamenává Economist, by mohla být čínská blokáda dovozu energie na ostrov. Bez dostatečného množství elektřiny by vláda byla nucena upřednostnit nemocnice a základní veřejné služby a dočasně zastavit výrobu mikročipů.
Energetická krize by tak sama o sobě mohla vést k paralýze globální ekonomiky.
Skutečné sázky
Časopis The Economist uznává, že tato myšlenka s sebou nese obrovské riziko. V nejpesimističtějším scénáři by Trump mohl vyvinout tlak na Tchaj-wan, aby přijal dohodu s Čínou, které by se neúčastnil.
Zastánci opačného názoru odpovídají, že takový vývoj by dal Pekingu kontrolu nad nejdůležitějším světovým průmyslem mikročipů, což by podkopalo samotné americké ambice na dominanci v oblasti umělé inteligence.
Podle časopisu Economist to přesně vysvětluje, proč Trump navzdory své rétorice o »krádeži« amerického polovodičového průmyslu z Tchaj-wanu ví, že ostrov má skutečné vyjednávací karty.
Vzkaz pro Washington
Zastánci amerického prezidenta tvrdí, že obnovuje doktrínu Ronalda Reagana »mír skrze sílu«. The Economist s tím však silně nesouhlasí.
Podle časopisu mnoho spojenců USA již nevidí větší moc, ale větší zranitelnost. A místo toho, aby hledali způsoby, jak přesvědčit Washington, nyní hledají způsoby, jak získat vlastní prostředky k vyvíjení tlaku na něj.
Jinými slovy, uzavírá Economist, stále více zemí se zdá být přesvědčeno, že v Trumpově éře není nejjistějším způsobem, jak si zajistit americkou pozornost, odvolávat se na sdílené hodnoty, ale používat páky, které mohou vést k reálným nákladům.
BBC: Ostrov a čínsko-americké vztahy
USA dlouhodobě podporují Tchaj-wan, včetně toho, že jsou ze zákona povinny poskytnout mu prostředky k jeho sebeobraně, ale toto spojenectví musely často skloubit s udržováním diplomatických vztahů s Čínou.
Trump dříve uvedl, že se »nepřihlásil k žádnému závazku« ohledně samosprávného ostrova, který Čína považuje za součást svého území, což podporuje většina světa, včetně ČR.
Washington zastával postoj, že nepodporuje nezávislost Tchaj-wanu a pokračování vazeb s Pekingem je podmíněno jeho akceptováním existenci pouze jedné čínské vlády.
V rozhovoru pro Fox News Trump zopakoval, že se politika USA v této věci nezměnila: »Víte, máme urazit 9500 mil (15 289 km), abychom bojovali ve válce. To neočekávám. Chci, aby se uklidnili. Chci, aby se uklidnila Čína.«
Během letu zpět do Washingtonu americký prezident novinářům řekl, že se Si Ťin-pchingem o ostrově »hodně« mluvili. Uvedl, že čínský prezident »má k ostrovu velmi silné city« a »nechce vidět hnutí za nezávislost«.
»Tchajwanská otázka je nejdůležitějším tématem ve vztazích mezi Čínou a USA,« varoval Si během rozhovorů podle čínských státních médií a dodal: »Pokud se s nimi nebude zacházet správně, mohly by se oba národy srazit nebo dokonce dostat do konfliktu.«
Ioannis Sideropulos