V Izraeli probíhá historický politický zvrat. Předseda strany Jašar Gadi Eisenkot si totiž zajistil podporu 67 ze 120 poslanců nového Knesetu, čímž získal výrazný náskok v procesu udělování mandátu k sestavení vlády.
Benjamin Netanjahu nyní čelí jedné z nejvážnějších výzev své politické kariéry. Jeho autorita je zpochybňována po období válek, vnitřních konfliktů a hluboké společenské polarizace.
Politická rovnováha v Izraeli se po parlamentních volbách konaných 27. října 2026 rychle mění a opozice zřejmě přebírá iniciativu v úsilí o sestavení nové vlády.
Bývalý velitel izraelských ozbrojených sil Eisenkot shromažďuje doporučení politických uskupení, která dohromady zastupují 67 poslaneckých křesel. Pro Netanjahua jde o vážnou ránu. Aliance, která ho podporovala ve volbách, totiž získala pouze 53 ze 120 mandátů, a nedosáhla tak hranice 61 křesel potřebné pro parlamentní většinu.
Likud sice zůstává nejsilnější samostatnou stranou se ziskem 27 mandátů, tento výsledek však k zajištění dalšího funkčního období Netanjahua v čele vlády nestačí.
67 poslanců, kteří mění rovnováhu sil
Arabské strany v Izraeli hrají v současných politických otřesech důležitou roli. Strana Ra’am s osmi mandáty a Společná kandidátka s jedenácti se rozhodly podpořit Eisenkota při výběru kandidáta, který dostane pověření k sestavení vlády. Jejich postoj umožňuje opozičnímu politikovi dosáhnout celkem 67 parlamentních doporučení.
Existuje však zásadní rozdíl: podpora při udělování mandátu ještě neznamená dohodu o vytvoření vládní koalice. Eisenkot tak stále čelí značným překážkám. Někteří jeho političtí spojenci totiž vyjádřili výhrady k účasti arabských stran v budoucí vládě, případně k jejich vnější podpoře. Netanjahuův odchod z moci proto zatím není definitivně rozhodnut.
Netanjahu: Od politické dominance k vážné výzvě
Pro Benjamina Netanjahua má tento vývoj mimořádný historický význam. Současný premiér, který po desetiletí dominoval izraelské politice, postavil svou politickou identitu na bezpečnosti, vojenské síle a úzké spolupráci Izraele se Spojenými státy.
Poslední tři roky pro něj však byly mimořádně obtížné. Útok Hamásu ze 7. října 2023, válka v Gaze, rozsáhlé vojenské operace a vyhrocení konfrontace s Íránem vyvolaly silné politické i společenské reakce. Netanjahuovi kritici mu přičítají zásadní odpovědnost za bezpečnostní selhání, způsob vedení válek i prohlubující se polarizaci izraelské společnosti.
Jeho příznivci naopak zdůrazňují vojenskou konfrontaci s regionálními rivaly Izraele jako jeden z hlavních pilířů jeho vládní politiky. Ztráta parlamentní většiny však ukazuje, že Netanjahuova schopnost udržet dosavadní koalici byla omezená.
Role Isaaca Herzoga a rozhodující okamžik
Konečné rozhodnutí o tom, kdo dostane mandát k sestavení vlády, náleží izraelskému prezidentovi Isaacovi Herzogovi. Hlava státu vede konzultace s parlamentními skupinami a očekává se, že do 11. listopadu rozhodne, který z kandidátů má největší šanci sestavit vládní většinu. Vybraný politik bude mít na vytvoření vlády nejprve 28 dní, přičemž tato lhůta může být prodloužena o dalších 14 dní.
Skutečnost, že Eisenkot získal 67 doporučení, výrazně posiluje jeho postavení. Sama o sobě však nezaručuje úspěšné završení koaličních jednání.
Problém spočívá především v tom, že se na jeho straně setkávají politické síly s rozdílnými postoji k bezpečnostním otázkám, palestinské problematice, vztahům s arabskými stranami i budoucnosti konfliktů na Blízkém východě.
Co by Netanjahuův odchod znamenal pro Blízký východ?
Výměna premiéra v Izraeli by měla širší geopolitické důsledky, zejména pro vztahy se Spojenými státy, Íránem a Palestinci.
Gadi Eisenkot přitom rozhodně není politikem, který by odmítal využívání vojenské síly. Naopak má dlouholeté vojenské zkušenosti a v minulosti podporoval i náročná bezpečnostní rozhodnutí.
Případná Eisenkotova vláda by proto automaticky neznamenala opuštění izraelské strategie vojenského odstrašování. Nejvýraznější změny by se mohly týkat spíše způsobu výkonu politické moci, fungování státních institucí a přístupu k řízení vztahů s politickými oponenty.
Konec Netanjahua, nebo další politické přežití?
Benjamin Netanjahu už mnohokrát prokázal, že má značnou schopnost politicky přežít i v situacích, kdy se poměr sil zdá být nepříznivý. Tentokrát však čelí specifickému problému: politické síly usilující o jeho odchod disponují 67 poslaneckými mandáty.
Pro Eisenkota bude zásadní výzvou přeměnit tuto parlamentní převahu ve funkční a stabilní vládní dohodu.
Izrael nyní stojí před zásadním politickým zlomem
Ačkoli se Netanjahuova éra může chýlit ke konci, definitivní změnu moci určí až jednání v nadcházejících dnech.
Nejdůležitější otázkou přitom není pouze to, kdo se ujme premiérského postu, ale také zda bude příští vláda schopna změnit směřování země, která se stala dějištěm opakovaných vojenských konfliktů a hlubokých vnitropolitických sporů.
Eisenkotových 67 podporovatelů vytváří podmínky pro historický politický obrat. Poslední kapitola Netanjahuovy politické dráhy však ještě napsána nebyla…
Ioannis Sideropulos
KOLÁŽ – AI