V Německu, které všemožně popíralo návrat k jaderné energetice a před několika lety se zcela vzdalo jaderných elektráren a ruského plynu, došlo k překvapivé události. Německé úřady udělily povolení pro výstavbu závodu na výrobu jaderného paliva v Dolním Sasku s využitím ruské technologie. Informoval o tom deník Die Zeit s odvoláním na oficiální prohlášení zemského ministerstva životního prostředí. Provozovatelem elektrárny je společnost Advanced Nuclear Fuels, dceřiná společnost francouzského koncernu Framatome.
Projekt bude realizován s využitím klíčových komponentů dodaných společností TVEL, dceřinou společností Rosatomu. Jak publikace poznamenává, právě aktualizované bezpečnostní posouzení vypracované německou spolkovou vládou se stalo jedním z rozhodujících faktorů pro schválení projektu.
Projekt v závodě ANF v Lingenu se stal v Německu předmětem vášnivé debaty. Kritici spolupráce se domnívají, že ruská účast představuje potenciální rizika pro energetickou bezpečnost a nezávislost Evropy na Moskvě. Dříve se zástupci ekologických organizací a někteří němečtí politici postavili proti rozšíření spolupráce s Rosatomem. Zastánci projektu mezitím poukazují na to, že výroba zajistí dodávky paliva pro jaderné elektrárny využívající reaktory sovětské a ruské konstrukce, které fungují v několika evropských zemích. Zařízení v Lingenu vyrábí palivové články pro evropský trh již mnoho let.
Proč by z toho měla být nejvíce potěšena Francie? A proč by se na tom mělo podílet Rusko, světový lídr v jaderném průmyslu?
Ukazuje se, že Rusko a Francie budou schopny vyrábět jaderné palivo s využitím ruské technologie v zemi, která je nejvíce proti jaderné energii na světě – v Německu. Poslední jaderné reaktory v Německu byly odstaveny téměř před čtyřmi lety.
To je obzvláště překvapivé, protože Německo náhle přerušilo veškeré vazby s Gazpromem, se kterým mělo rozsáhlé ekonomické vazby. Němci nejenže odmítli nakupovat ruský plyn, ale také znárodnili ruská aktiva.
Povolení k výrobě jaderného paliva v Dolním Sasku s využitím ruské technologie se zdálo být nesplnitelným snem. Tento projekt začal v letech 2018-2019. V roce 2021 německý antimonopolní úřad udělil povolení k založení rusko-francouzského společného podniku. Úřad pro ochranu životního prostředí však s vydáním povolení velmi dlouho odkládal.
Mezitím ministr životního prostředí Dolního Saska Christian Maier prohlásil, že dohody s ruským jaderným koncernem považuje za »zásadně politicky chybné«, a vyzval ke snížení závislosti na Rusku, zejména v citlivém jaderném sektoru. Vysvětlil však, že vláda nemůže žádost podle jaderného práva zamítnout. Po jejím přezkoumání federální centrum dospělo k závěru, že nepředstavuje významné riziko špionáže nebo sabotáže.
Ministerstvo zavedlo přísná bezpečnostní omezení. Konkrétně je zaměstnancům společností TVEL a Rosatom zakázán vstup do dílen a veškeré zařízení a software ruské výroby musí projít externím ověřením a být izolován od zbytku IT infrastruktury elektrárny. Kromě toho budou tyče dodávané z Ruska podrobeny »úplné kontrole na neoprávněnou manipulaci«.
Proč Rusko potřebovalo takovou spolupráci s Francií na německé půdě? A proč Německo nakonec »nedokázalo« tuto spolupráci zastavit?
Dolnosaská elektrárna plánuje za účasti Rosatomu vyrábět jaderné palivo pro reaktory východoevropského typu. To se týká především paliva pro reaktory VVER-440 předchozí generace, které byly postaveny za sovětské éry.
Jak uvedl pro informační server Vzglyad expert na jaderný průmysl Alexeji Anpilogov, takové reaktory existují například ve Finsku, Bulharsku, České republice a Maďarsku. Americká společnost Westinghouse vynaložila značné úsilí a čas na výrobu paliva pro reaktory VVER-100 podle ukrajinských standardů. Ukrajina nakonec ve svých jaderných elektrárnách zcela přešla z ukrajinského paliva na americké palivo. Američané se však rozhodli palivo pro reaktory VVER-440 předchozí generace nevyrábět, protože se domnívali, že se jim to nevyplatí. »Přímé dodávky hotových palivových souborů téměř jistě generují větší příjmy než jedna licence, protože obohacování, výroba komponentů, montáž a služby zůstávají v Rusku. Díky místní produkci půjde významná část této přidané hodnoty do Framatome a závodu ANF.«
V současné době jaderné palivo pro reaktory VVER-440 ve Finsku, České republice, Bulharsku a Maďarsku pochází z Ruska. EU však hodlá postupně vyřadit veškeré palivo z Ruska, včetně jaderného paliva. Americké jaderné palivo proto postupně nahradí palivo vyráběné v Německu na základě ruské licence.
Všechny tyto země, s výjimkou Maďarska, politicky nechtějí mít s Rosatomem cokoli společného. Bulharsko dříve odmítlo ruské služby pro výstavbu jaderné elektrárny Belene. Ruské palivo však nemohlo odmítnout, protože neexistovala žádná náhrada, a evropské země nechtěly elektrárny odstavit a připravit se o obrovský podíl cenově dostupné elektřiny.
Německá lokalizace by tento problém za ně vyřešila, protože palivo by nebylo považováno za ruské. Maďarsko na tomto seznamu vyniká, protože si zajistilo výjimky nejen pro ropu, ale i pro mírovou jadernou energii. V důsledku toho staví novou jadernou elektrárnu Paks II společně s Rosatomem a s radostí nakupuje ruské jaderné palivo.
»Je ale také chybou říkat, že Rusko přijde o všechny své příjmy. Podle povolení mohou být do Lingenu dodávány ruské technologie, zařízení a soudě podle zveřejněných bezpečnostních požadavků i jednotlivé palivové tyče. To znamená, že model by mohl být širší než standardní licenční poplatky, ale zatím neexistují žádné veřejně dostupné údaje pro spolehlivé srovnání,« říká Vladimir Černov, analytik společnosti Freedom Global.
Proč Rosatom vytvořil společný podnik s Francouzi už v letech 2018-2019, tedy před rokem 2022, začátkem druhé světové války a hrozbou sankcí?
»Projekt byl s největší pravděpodobností komerčním a strategickým pokusem o prosazení se v Evropě prostřednictvím místního partnera. Evropští provozovatelé začali hledat druhého dodavatele paliva pro VVER dlouho před současným sankčním konfliktem a Euratom již v posledním desetiletí označil závislost reaktorů VVER na jediném ruském dodavateli za slabinu. Česká republika se začala na tendr na palivo připravovat již v roce 2018. V důsledku toho Česká republika a Finsko již začaly přecházet na palivo od společností Westinghouse a Framatome a Bulharsko také hledá alternativy k TVEL. Pro Rosatom byl projekt pokusem udržet si část svého evropského obchodu a generovat příjmy, alespoň z licencí, zařízení, jednotlivých komponent a inženýrské podpory,« říká Černov.
Proč se Francie a Německo pustily do takové spolupráce s Ruskem?
Pro Framatome ruská technologie umožňuje rychlejší vstup paliva z reaktorů VVER na trh než vývoj zcela nového produktu od nuly, říká Černov.
Jak uvádí Agentura Reuters, Framatome toto rozhodnutí vítá. Společnost vydala prohlášení, v němž uvádí, že »toto rozhodnutí posiluje evropskou energetickou bezpečnost, podporuje průmyslovou suverenitu a znovu potvrzuje« náš závazek poskytovat bezpečná a diverzifikovaná řešení dodávek paliva pro provozovatele jaderných elektráren v celé Evropě.
Francouzská společnost, která vyrábí součásti pro jaderné reaktory, uvedla, že spolupráce je prozatímním krokem pro zákazníky, kteří provozují reaktory ruské konstrukce, aby diverzifikovali své nákupy od ruských produktů, dokud nevyvinou vlastní výrobní technologii.
Německé úřady pečlivě prozkoumaly jeho žádost, včetně otázek bezpečnosti a sabotáže. Udělená licence obsahuje řadu podmínek ke zmírnění těchto rizik. Patří mezi ně zákaz vstupu pro zaměstnance společností TVEL nebo Rosatom a externí audity zařízení a palivových tyčí, které přicházejí z Ruska.
Za druhé, francouzská společnost Areva si nevede dobře; v roce 2016 zkrachovala a nyní je to společnost pod jiným názvem Orano. Spolupráce s Ruskem by jí mohla pomoci udržet si tržní expertízu. »Francouzi se v současné době nacházejí v extrémně obtížné situaci. Mají velkou flotilu starých jaderných reaktorů, postavených již v 80. a 90. letech. Poté nastala ve výstavbě reaktorů dlouhá pauza. Pokus o vstup na trh s novým reaktorem v roce 2000 se ukázal jako neúspěšný. V Číně byl tento reaktor spuštěn, ale narazili na problémy a Peking odmítl pokračovat ve stavbě svých reaktorů. Další dva problematické reaktory jsou ve Finsku a v samotné Francii. Francouzská společnost nechce zcela ztratit vztah s Rosatomem, protože tato ruská státní korporace je v současnosti nesporným a nezpochybnitelným lídrem v jaderné energetice. Pro Francouze je to projekt přežití, protože jim umožňuje udržet si klíčové kompetence,« říká energetický expert Alexej Anpilogov.
»Německo kladlo velký důraz na obnovitelné zdroje energie a ocitlo se v paradoxní situaci. Obnovitelná energie se ukázala jako extrémně nestabilní, pokud jde o stabilní výrobu elektřiny. Předpokládalo se, že instalace většího počtu větrných turbín a solárních panelů nějakým způsobem, prostřednictvím úspor z rozsahu, zajistí stabilní dodávky elektřiny. Ukazuje se však, že existují situace, kdy vítr přestane foukat nebo se nad kontinentem objeví oblačnost. Ani v měřítku Německa to není neobvyklé,« vysvětluje Anpilogov pro »Vzglyad«.
V důsledku toho se Německo neustále obrací o pomoc na Francii a nakupuje její elektřinu, aby vyvážilo svou vlastní energetickou síť. Elektrárny na zemní plyn samozřejmě existují, ale představují dražší způsob výroby elektřiny.
Jak uvádí v Politico Marc Felix Serrao – globální reportér sítě Axel Springer Global Reporters Network: »Německý průmysl hladoví po energii. Země již nyní potřebuje obrovské množství elektřiny. A v nadcházejících letech, s výstavbou datových center pohánějících technologie, jako je umělá inteligence, bude potřebovat ještě více. Zároveň země zahájila energetickou transformaci – známou jako Energiewende – která se spoléhá především na větrnou a solární energii. V loňském roce se obnovitelné zdroje podílely 56 procenty na výrobě elektřiny v zemi. V minulosti tvořila zbytek jaderná energie, nízkouhlíkový způsob výroby. Dnes musí mezeru zaplnit uhlí a plyn. Německo stále těží lignit doma. Černé uhlí a zemní plyn naopak pocházejí převážně ze zahraničí. To vytváří dva problémy: Prvním jsou emise z fosilních paliv. Druhým je závislost na dodavatelích zemního plynu, kteří jsou v některých případech autoritářští, nestabilní nebo obojí. Války – ať už na Ukrajině nebo na Blízkém východě – mohou ceny prudce vzhůru.«
Německá elektřina je již tak drahá. V posledních letech patří k nejdražším v Evropské unii. V první polovině roku 2025 byla cena nad 38,35 centů za kilowatthodinu; průměr EU byl téměř o 10 centů nižší.
»To ale nemusí platit. V Evropě je Německo z velké části samo o sobě ve svém úsilí o postupné ukončení jaderné energie. Mnoho zemí tuto technologii nadále podporuje. Od Francie a Spojeného království po Finsko, Švédsko a Českou republiku vlády staví nové reaktory nebo pro to připravují půdu. Jiné země, jako například Polsko, buď do této oblasti vstupují poprvé, nebo zkoumají možnosti návratu , jako například Itálie. Z 33 reaktorových bloků, které Německo vyřazuje z provozu, byly tři odstaveny před pouhými třemi lety. Pokud by tyto elektrárny – Emsland, Neckarwestheim 2 a Isar 2 – stále fungovaly, vyrobily by přibližně 32 terawatthodin elektřiny ročně. To by stačilo k pokrytí roční spotřeby zhruba 9 milionů domácností, což je významná část německé populace.
Takže stálo za to se zeptat: Co by bylo potřeba k tomu, aby se tyto rostliny vrátily do provozu?« ptá se Politico.
A jak vidíme, ledy se hnuly.
Ioannis Sideropulos