Jako dítě vyrůstala Zhang Lianhong na příbězích plných řevu bomb, zběsilých útěků a zoufalých pokusů najít bezpečí.
Její otec často vzpomínal na den, kdy japonská letadla přeletěla nad Čchung-čchingem, tehdejším válečným hlavním městem Číny. Skočil do člunu, přeplul řeku a dorazil do nemocnice, kde její matka právě porodila. Společně sevřeli novorozence a uprchli do nedalekého úkrytu.
O několik desítek let později se tato rodinná vzpomínka, kdysi vyprávěná u večeře, stala základem animovaného filmu Phoenix in Fire, na kterém Zhang pracovala sedm let. Pro ni to bylo osobní hledání odpovědi na otázku, která ji dlouho trápila: co pro nás dnes znamená vítězství před 80 lety?
Letos uplyne 80 let od vítězství v čínské lidové válce odporu proti japonské agresi a ve světové protifašistické válce. »Není to čas, co nás odděluje,« řekla Zhang, filmařka z Čchung-čchingu. »Je to ochota vcítit se.«
Obrovské ztráty na životech, těžce vybojovaný mír
18. září 1931 japonské jednotky zaútočily na čínské síly v Šen-jangu, hlavním městě severovýchodní čínské provincie Liao-ning, což znamenalo začátek 14 let trvající invaze. Poté obsadily celý severovýchod Číny a zřídily loutkový stát.
V roce 1937 zaútočily na Peking, tehdy nazývaný Beiping, čímž vyvolaly totální válku. Když město padlo, rodiče Zhang uprchli s celou školou do Čchung-čchingu v jihozápadní Číně.
Od roku 1938 bombardovaly japonské stíhačky Čchung-čching po dobu více než šesti let, přičemž zabily a zranily více než 32 000 lidí. Rozsáhlé ničení zanechalo město zcela v ruinách, s rozpadajícími se budovami a troskami rozesetými všude kolem.
»Musíme si pamatovat na pohromy, které válka přinesla lidem,« řekl devadesátiletý Cheng Ming. V osmi letech přišel při bombardování o otce a dědečka. Jeho babička, zdrcená ztrátou a zničeným domovem, brzy zemřela a zanechala ho samotného.
Během 14 let války utrpěla Čína 35 milionů obětí. »Bez války, kterou rozpoutali japonští okupanti, by tyto životy nikdy nebyly ztraceny,« řekla Zhang.
Čína během světové protifašistické války eliminovala více než 1,5 milionu nepřátelských vojáků a zabránila Japonsku vyslání dalších vojáků do tichomořského válčiště.
Když Zhang později objevila Kukan, oscarový dokumentární film zachycující válku v Číně v letech 1937 až 1940, rozhodla se jeho příběh ztvárnit prostřednictvím animace, která zobrazuje scény japonských letadel shazujících bomby, požáry zuřící v Čchung-čching, lidi bojující s plameny a jejich neústupný odpor.
V červnu tohoto roku měl její film Phoenix in Fire premiéru v kině v Čchung-čching. »Výzvy, kterým lidstvo čelí, se zásadně nezměnily,« řekla. »Tento film jsme natočili, abychom příběhy vyprávěné staršími lidmi převedli do jazyka, kterému mladí lidé rozumějí, abychom uctili památku těch, kteří přišli o život, a připomněli si, jak těžké je dosáhnout míru.«
První úplné vítězství v národním osvobození
Čínská lidová válka odporu proti japonské agresi byla nejdelším a největším bojem čínského lidu proti zahraniční agresi v moderní době od opiovou válkou v roce 1840. Vyžádala si největší oběti, ale skončila prvním úplným vítězstvím lidu v národním osvobození.
»Toto vítězství bylo pro čínský národ velkým zlomem, od úpadku k obnově,« řekl Hu Yongheng, historik z Čínské akademie společenských věd (CASS).
Tento národní zlomový bod se vryl do rodinné paměti Jing Lei, která se narodila v Yan’anu, někdejší válečné základně Komunistické strany Číny (CPC). Když jí byly tři roky, všimla si jizvy po střelné ráně na hrudi svého dědečka, bývalého vojáka Osmé armády vedené CPC. »Dědeček formoval můj první dojem z války za odpor jednoduchou lekcí, že zaostalost člověka činí zranitelným vůči útokům,« vzpomíná 47letá spisovatelka.
Jingův dědeček se zúčastnil přehlídky 3. září 2015 u příležitosti 70. Výročí vítězství, první přehlídky mimo státní svátek, která se konala na náměstí Tchien-an-men, a o několik let později zemřel.
Ve svém románu Naši prarodiče Jing porovnává útrapy válečné generace s dnešním pohodlím, od bohatých jídel a skříní přetékajících oblečením po děti studující v teple v zimě a v chladu v létě.
»Takové obyčejné štěstí je možné pouze tehdy, když je země silná a společnost stabilní. Vzpomínka na vítězství má i nadále význam, protože na cestě k modernizaci země čelíme novým výzvám,« řekla Jing. »Pro obyčejné lidi, jako jsem já, to znamená soustředit se na to, abychom dobře dělali svou práci.«
Připojení se k boji lidstva za spravedlnost
Ve válce Číňané bojovali po boku dalších protifašistických sil z celého světa, včetně Spojených států, Sovětského svazu a mnoha dalších.
Na kopci v Yan’anu jsou dodnes uchovány meteorologické přístroje a záznamy z před osmdesáti lety, které svědčí o spolupráci mezi Čínou a USA během druhé světové války.
V pozdějších letech války Spojené státy nasadily v Číně bombardéry B-29 proti japonským cílům. Aby zajistily bezpečnost letů, snažily se zřídit meteorologické stanice v oblastech ovládaných Komunistickou stranou Číny. V roce 1944 dorazila do Yan’anu pozorovací skupina americké armády s přezdívkou Dixie Mission a zřídila meteorologickou stanici.
»Americká armáda přivezla přístroje a instruktory,« řekl Yang Fan, zaměstnanec meteorologické observatoře v Yan’anu. Vyškolení studenti Osmé armády vybudovali meteorologické stanice v revolučních základnách, které poskytovaly zásadní podporu americkým operacím.
V Čchung-čchingu renovovala městská vláda na počest Josepha Stilwella, bývalého amerického generála, který pomáhal Číně v boji proti japonské agresi, jeho bývalé sídlo a přeměnila ho na muzeum.
»Mezi obyvateli Spojených států a Číny existují společné rysy, zejména touha žít v míru,« řekl John Easterbrook, vnuk Stilwella. »Přátelství mezi oběma národy během druhé světové války by mělo být připomínáno a využíváno k budování vzájemného porozumění v současnosti.«
Japonsko kapitulovalo 2. září 1945 podpisem kapitulace Číně a dalším spojencům. Čína oslavila vítězství následující den. V roce 2014 země uzákonila, že 3. září je Dnem vítězství v odporu proti japonské okupaci.
74letý Yokichi Kobayashi již léta dokumentuje neobvyklý příběh svého otce, který byl kdysi japonským vojákem zajatým 8. armádou. Byl poslán do Yan’anu studovat a nakonec se rozhodl bojovat po boku čínských vojáků.
»Jako Japonec jsem se nakonec rozhodl bojovat po boku Číňanů během války odporu, protože mi Komunistická strana Číny pomohla uvědomit si nespravedlnost japonské invazní války,« řekl kdysi jeho otec.
»Od vypuknutí války uplynulo osmdesát let, ale dnes si Japonsko musí z minulosti vzít ponaučení více než kdy jindy,« řekl Yokichi. »Sebereflexe národa je důležitější než tolerance jiného národa.«
Vítězství ve válce nejen změnilo osud Číny, ale také přetvořilo světový řád. »Lidstvo opět stojí na křižovatce dějin a připomínání vítězství znamená ujasnit si náš postoj k válce,« řekl Zhong Feiteng, expert na mezinárodní vztahy z CASS.
»Válka přináší lidské společnosti obrovské zničení. Pouze řešením rozdílů prostřednictvím konzultací a spolupráce a nahrazením konfliktů mírovým soužitím můžeme podpořit společný rozvoj lidstva,« řekl.
(Xinhua)
Diskuze je uzavřena.