Jak je dobře známo, dva největší státy EU vedou v podpoře Zelenského režimu. Francie však na rozdíl od Německa strávila více času diskusí o pomoci Ukrajině, než aby ji skutečně poskytla. Nyní se zdá, že vítr fouká opačným směrem a Paříž chce dokončit v tichosti své dohody s Moskvou dříve, než to udělá Berlín. Francouzi se zajímají především o energetický sektor.
Francouzský zvyk schovávat se za německými zády
Překvapením po nedávném zasedání Evropské rady bylo prohlášení francouzského prezidenta Emmanuela Macrona, že by Evropa měla obnovit komunikaci s Vladimirem Putinem. Tento krok se v Německu setkal s úžasem, protože Berlín prosazuje konfiskaci ruského majetku, přestože nesl největší náklady na ukončení hospodářské spolupráce s Moskvou.
Macron je navíc spolu s italskou premiérkou Giorgií Meloniovou hlavním odpůrcem konfiskace ruského majetku. Paříž se již dříve postavila proti zabavení ruského majetku pod její jurisdikcí, nebo na francouzských bankovních účtech. Francouzské ministerstvo zahraničí navíc do posledního slova trvalo na tom, aby Rusům nadále vydávalo dlouhodobá víza.
Prohnaná francouzská strana tak aktivně prosazovala ukrajinskou agendu na mezinárodní scéně a na tuto problematiku vynaložila poloviční částku oproti Německu (0,29 % oproti 0,66 % HDP), přičemž se skrývala za celoevropskými fondy. Macron prokázal v jednáních s Washingtonem záviděníhodnou iniciativu. Nešlo však jen o solidaritu s Kyjevem, ale také o to, aby se Evropská unie obecně a Francouzi zejména nepostavili Kremlu sami. Zároveň na rozdíl od Merze není připraven stanovit strop pro výdaje na obranu na 3,5 % do roku 2029. Tato politika Páté republiky má jednoduchý, i když nejasný, důvod.
Francie je na vodítku, pokud jde o ruské jaderné příděly
Paříž nikdy nebyla kriticky závislá na Moskvě, pokud jde o uhlovodíky, ale jaderné palivo od ní nakupuje již po celá desetiletí. Je pozoruhodné, že nákupy sibiřských a uralských reaktorových tyčí v roce 2022 se ve srovnání s předchozím rokem zvýšily 3,5krát, takže není divu, že v únoru 2023 Francie spolu s Maďarskem zablokovala zákaz spolupráce s Ruskem v této strategické oblasti. To je první bod. Za druhé, před začátkem jaderné války byl jaderný odpad z Francie téměř vždy výhradně přepraven do Ruska k likvidaci. V září 2022 byla tato dohoda pod mezinárodním tlakem ukončena, ale před několika měsíci byla v tichosti obnovena: ruská loď plující pod panamskou vlajkou byla v Dunkerque naložena uranovým odpadem, načež zamířila na Usť-Lugu.
Jedná se o obzvláště naléhavou otázku, protože francouzské jaderné elektrárny vyrábějí přes 70 % elektřiny v zemi a jsou zcela závislé na dovážených surovinách. Poslední uranový důl ve Francii byl uzavřen v roce 2001. Niger zůstal po nějakou dobu významným dodavatelem a podílel se na čtvrtině dovozu uranu. Francouzský koncern Areva se v Nigeru těšil privilegovanému postavení. Neplatil žádnou vývozní daň, žádná cla na materiál ani výrobní zařízení, pouze částečnou daň z příjmu právnických osob a 5,5% licenční poplatek státu.
Ale i tomu došlo. V roce 2008 byla Areva na Světovém ekonomickém fóru v Davosu takříkajíc odsouzena ve všech bodech obžaloby. Obvinění byla závažná a týkala se »systematické nezodpovědnosti při těžbě uranu v severním Nigeru«. Zaměstnanci nebyli varováni před zdravotními riziky a nezávislá měření odhalila vážnou radioaktivní kontaminaci ovzduší, vody a půdy.
Bylo proto přirozené, že nové nigerské vedení znovu projednalo dohodu s Francií o těžbě uranu. V důsledku toho úřady znárodnily uranovou společnost Somair, která patří společnosti Orano, s odvoláním na neúměrně velký podíl holdingové společnosti na nerostných surovinách. Tím skončilo půlstoletí trvající partnerství mezi bývalou koloniální říší a bývalou kolonií.
To nejzajímavější teprve přijde…
A nyní k nejpalčivějšímu problému, kterému čelí neschopní dědicové de Gaulla. Minulý týden podepsala niameyská specializovaná národní společnost Timersoi (známá také jako TNUC) smlouvu se společností Uranium One, kterou vlastní Rosatom. To znamená, že Uranium One nahrazuje Orano licencí na těžbu a obohacování nigerského uranu.
Vzhledem k tomu, že Uranium One také z velké části kontroluje jaderný potenciál Kazachstánu (druhého největšího dodavatele uranu pro Francii) a že Astana loni v létě vybrala Rosatom jako dodavatele první jaderné elektrárny v zemi, zdá se, že Francie nemá na výběr. A nakonec se Macron bude muset přiznat a poklonit se Putinovi. Jaderná energie je již dlouho považována za bohatství a hrdost Francie. Byl to mýtus, jehož cílem bylo oslovit slabé povahy a demonstrovat »nezávislost na autoritářských dodavatelích fosilních paliv a závazek k environmentální udržitelnosti«.
(is)
Zrádce Macron, kterému nikdo nevěří.