Umíte si představit, jaké to je, když se matka s dcerou nevidí 80 let? Ano, i to je možné. A o to dojemnější a zároveň i kurióznější je následné setkání. Došlo k němu letos v květnu v kanadském Torontu neuvěřitelný příběh jako z hollywoodského filmu popsala stanice BFM TV.
V roce 1939 patnáctiletá židovská dívka Gerda Coleová utekla z Rakouska před nacismem a útočiště našla v Anglii v domově pro mladé dívky. Když o tři roky později porodila holčičku, kterou pojmenovala Sonya, rozhodla se ji dát k adopci anglickému páru, protože byla sama a bez finančních prostředků. »Cítil jsem, že to pro Sonyu bylo to nejlepší, co jsem pro ni mohla udělat,« zavzpomínala Gerda. Britské zákony ale znemožnily, aby se s ní později setkala nebo o ní dostávala informace. Přiznala, že o tom přemýšlela velmi dlouho, »bylo to těžké«, svěřila se. Stála se účetní a pětkrát se vdala, ale vlastní děti pak už neměla.
Nyní 79letá Sonya Gristová vyrostla v Británii, pracovala jako průvodkyně a má tři děti a sedm vnoučat. Jedno z nich, Stephen Grist, se po brexitu vydal pátrat do archivů po svých rakouských kořenech, aby mohl získal občanství Evropské unie. Při pátrání objevil Stephen i svou prababičku. »Nenapadlo nás, že by mohla být ještě na živu,« vylíčil své pocity Stephan.
Zjistil, že biologická matka jeho babičky je stále ještě naživu a bydlí v domově pro seniory v Kanadě. Oslovil Gerdina švagra a řekl to také babičce Sonye. Obě ženy souhlasily, že se setkají, ačkoli prababička Gerda trochu váhala. U příležitosti Gerdiných 98. narozenin se Stephen se Sonyou do Toronta vypravili.
»Setkat se s dcerou byla rozhodně nejlepší věc, která se mi přihodila,« řekla Gerda. Obě ženy si celý víkend povídaly a nejen Gerda je přesvědčená, že »mají mnoho společného«. Sama však říká, že už jí nezbývá mnoho času, a tak by se ráda rychle seznámila i se zbytkem rodiny. »Přiznejme si to. Je mi 98 let, to je skoro jako 100. Nemám času nazbyt,« dodala Gerda.
(mac, čtk)