Absolvent Yale propaguje čínskou kulturu v Tun-chuangu, dávné křižovatce Hedvábné stezky

Když čtyřiadvacetiletý Američan Edward Kuperman dokončil studium na Yaleově univerzitě, rozhodl se pro životní cestu, kterou by od něj čekal jen málokdo.

Místo aby zůstal ve Spojených státech nebo zamířil do některé z čínských megapolí, usadil se v Tun-chuangu, malém oázovém městě v severozápadní čínské provincii Kan-su. Právě toto místo bylo po staletí jednou z nejvýznamnějších křižovatek civilizací na starověké Hedvábné stezce.

Kuperman, známější pod svým čínským jménem Ku Aj-chua, k tomuto rozhodnutí nedospěl náhodou. Jeho příběh představuje novou kapitolu dlouhé historie Tun-chuangu jako místa setkávání kultur, kde kulturní výměna pokračuje i v 21. století.

»Tun-chuang nabízí jedinečnou příležitost pozorovat, pochopit a vyprávět příběh Číny,« říká Kuperman.

Letos v dubnu se stal vůbec prvním zahraničním moderátorem na plný úvazek v místním mediálním centru v Tun-chuangu. Ještě předtím si však během deseti let vytvořil s Čínou mimořádně silné pouto. Začalo už na druhém stupni základní školy, kdy navštěvoval první hodiny čínštiny.

Vzpomíná, že tehdy vůbec netušil, jak obtížný jazyk se rozhodl studovat ani že u něj vydrží tolik let.

Jeho zájem o čínskou kulturu postupně prohlubovala také klasická literatura. Ve slavném románu Romance tří království našel postavu Ču-ke Lianga, která podle něj ztělesňuje ideál osobnosti – člověka moudrého, zásadového a odpovědného.

»Pravého gentlemana lze zabít, ale nelze ho ponížit. Na tradiční čínské kultuře obdivuji právě tento smysl pro čest a morální přesvědčení,« říká.

První dojmy z Číny později posílily i jeho opakované studijní pobyty v zemi, které ho definitivně utvrdily v rozhodnutí vrátit se na delší dobu.

V sedmnácti letech strávil čtyřicet dní v hostitelské rodině ve městě Su-čou v provincii Ťiang-su. Zpočátku měl potíže porozumět běžným rozhovorům. Místo aby ho to odradilo, motivovalo ho to k ještě intenzivnějšímu studiu. Později během studií na Yale absolvoval také výměnné pobyty na pekingské univerzitě Čching-chua, kde si díky každodennímu kontaktu s jazykem čínštinu výrazně zdokonalil.

Podle jeho kolegů dnes nejen mluví čínsky zcela přirozeně, ale bez obtíží používá i odbornější a méně obvyklou slovní zásobu. Sám Kuperman však tvrdí, že ke skutečnému pochopení Číny vede ještě dlouhá cesta. Domnívá se, že opravdové porozumění může přijít až po dvaceti letech života a práce v této zemi.

Právě proto považuje Tun-chuang za ideální výchozí bod své dlouhé cesty. Jedinečná krajina, bohaté kulturní dědictví i srdečnost místních obyvatel jsou podle něj tím, co ho inspiruje s nadšením představovat město světu.

Po příjezdu mu kolegové pomohli se zařízením nového života. Dodnes vzpomíná například na taxikáře, který po něm za krátkou jízdu odmítl přijmout peníze. Kuperman se proto snaží místním lidem jejich laskavost oplácet stejným přístupem.

Jednou například nizozemský turista ztratil na nočním trhu batoh. Díky pomoci Kupermana a místních prodejců se podařilo zavazadlo po třech hodinách najít – přestože by většina lidí už v takové chvíli považovala jeho nalezení za beznadějné.

»V Číně se nic neztratí,« řekl Kuperman ulehčenému turistovi. Ten s úsměvem přikývl.

Video zachycující celý příběh se později rozšířilo na internetu a Kupermana utvrdilo v přesvědčení, že není nutné zahraničním návštěvníkům neustále vysvětlovat, jak bezpečná a pohodlná Čína je.

»Fakta mluví sama za sebe. A to je ještě přesvědčivější,« říká.

Dnes připravuje rozhovory, reportáže z ulic i krátká videa z každodenního života, například o cenných exponátech místních muzeí. Jeho cílem je představovat zahraničnímu publiku kulturu, historii i současný život Tun-chuangu.

Přestože jeho videa zatím nesbírají milionové počty zhlédnutí, neusiluje za každou cenu o internetovou popularitu. Věří totiž, že skutečná mezinárodní komunikace stojí především na konkrétních lidských příbězích.

»Skutečný člověk na skutečném místě, který mluví o konkrétní zkušenosti nebo problému, bývá mnohem přesvědčivější než velká obecná vyprávění,« vysvětluje.

Podle Kupermana jsou podobné rozhovory v dnešním nejistém světě důležitější než kdy dřív. Tun-chuang, kdysi významná zastávka na starověké Hedvábné stezce, podle něj dodnes plní stejnou úlohu – vytváří prostor, kde se mohou lidé z různých kultur setkávat, vyměňovat si zkušenosti a lépe si porozumět.

»Setkání s Čínou pro mě znamenalo cestu k širším obzorům a novému pohledu na svět,« uzavírá Kuperman. »Zároveň mě přimělo přemýšlet o vlastní roli a připomnělo mi skutečný význam dialogu mezi Východem a Západem.«

(Xinhua)