Čtyři desetiletí po historickém vítězství německých kovodělníků, kteří vyhráli jeden z nejtěžších pracovních sporů v poválečné historii země a zajistili 35hodinový pracovní týden, někteří z největších průmyslových zaměstnavatelů v zemi dynamicky vracejí diskusi o prodlužování pracovní doby do popředí.
Významní obchodní manažeři, včetně těch ze společností Mercedes-Benz a výrobce nářadí Stihl, vyzvali zaměstnance, aby pracovali 40 hodin týdně bez příplatku, s argumentem, že vysoké náklady na pracovní sílu podkopávají konkurenceschopnost země.
O záměrech německého průmyslu svědčí prohlášení (zveřejněné začátkem léta v německém Handelsblattu) Martina Brudermüllera ze skupiny Mercedes-Benz: »Práce se zde stala na základě mezinárodních standardů příliš drahou.«
Dodal, že země ztratila svou »výhodu v produktivitě oproti hlavním konkurentům«.
Náklady na práci v Německu, jak uvádí Financial Times, patří k nejvyšším v EU. Hodina práce ve výrobě stojí 49,50 eura, což je o 47 % více než průměr EU ve výši 33,70 eura a třikrát více než v Maďarsku, kde jsou náklady pevně stanoveny na 15,60 eura.
Přestože jsou němečtí pracovníci produktivnější než jejich kolegové ve východní Evropě, jednotkové náklady práce, které odrážejí náklady na práci potřebné k výrobě jedné jednotky produktu/produkce, se podle výzkumu od roku 2023 ve srovnání s předchozími lety výrazně zvýšily.
Horký podzim
Výzvy k návratu k 40hodinovému pracovnímu týdnu přicházejí těsně předtím, než odbory v oboru v říjnu zahájí nové kolo mzdových vyjednávání.
35hodinový pracovní týden byl postupně zaváděn více než deset let po historickém konfliktu v roce 1984. V té době desetitisíce kovodělníků v tehdejším Západním Německu stávkovaly sedm týdnů a požadovaly kratší pracovní dobu.
Dnes je 35 hodin týdně kolektivně smluvním standardem pro zhruba pětinu zaměstnanců v Německu, zejména v odvětvích, jako je automobilový průmysl, strojírenství a železářský a ocelářský průmysl.
Průměrná pracovní doba ve všech odvětvích je 37,8 hodiny týdně.
Pracují méně
Němci v průměru pracují méně hodin ročně než pracovníci v téměř každé jiné ekonomice OECD, ačkoli toto srovnání je do značné míry ovlivněno vysokou mírou zaměstnání na částečný úvazek v zemi.
To, co proměnilo desítky let starý spor v naléhavou debatu o konkurenceschopnosti, je prohlubující se krize německého průmyslu.
Německá průmyslová produkce, která dosáhla vrcholu na konci roku 2017, klesla o více než 15 %, jelikož výrobní firmy zasáhly po sobě jdoucí cenové šoky energií, což zvýšilo konkurenční tlak ze strany Číny a amerických cel.
V minulosti byly vysoké náklady na pracovní sílu kompenzovány jinými výhodami, které Německo nabízelo zaměstnavatelům, jako je politická stabilita, silná infrastruktura a kvalifikovaná pracovní síla.
Klesající výroba
V současné době se každý měsíc ztrácí přibližně 12 000 až 15 000 pracovních míst ve výrobě, zatímco velcí zaměstnavatelé, jako je Volkswagen, již varovali, že v Německu bude nutné zrušit mnohem více pracovních míst.
Pro ty pracovníky, kterým se podaří udržet si práci, se může prodloužení pracovní doby stát nevyhnutelným, tvrdí ekonomové.
14% prodloužení času
»Dnešní výzvy jsou tak velké, že tato flexibilita už nestačí,« řekl.
Přechod z 35 na 40 hodin bez příplatku by prodloužil pracovní dobu o 14 %, zatímco týdenní mzdové náklady by zůstaly nezměněny.
Ioannis Sideropulos