Je nemístné si myslet, že čerti a duchové již v našich tzv. moderních časech počítačů a umělé inteligence nejsou. Že je snad odvál moderní vítr dnešní doby a že se s nimi už nikdy nesetkáte. Opak je pravdou! Ty bytosti jsou tu s námi stále a dokonce se nám i občas ukazují a zvedají prst i obočí, konáme-li nějakou nepravost či hloupost, aby nás upozornili na naše hříchy, za které bychom mohli pykat v ohni pekelném. Či sami nás zavádějí do daleké historie, připomínajíce doby, kdy se ukazovali mnohem častěji, neb lidé na ně věřili, což jim dodávalo jejich existenci. Nedávno se však ukázali na starém zámku v Hořovicích, aby nám připomněli ony dávné časy, které my nazýváme historií, i když historií je třeba ta poslední minuta před chvílí našeho žití.
Starý hořovický zámek stojí ve městě Hořovice ve Středních Čechách, na rozhraní Českého krasu, Křivoklátska a Brd, asi 300 m od nového zámku, směrem k nemocnici, na stráni nad Červeným potokem. Je chráněn jako kulturní památka České republiky.
Na místě zámku původně stála gotická tvrz či hrad ze 13. století postavený Žerotíny, na konci 14. století už byl v majetku krále Václava IV. K přestavbě došlo na konci 15. století. Tvrz často měnila majitele, v roce 1525 byli držiteli páni z Říčan. V roce 1634 byla vypálena a v roce 1639 ji vydrancovali Švédové. Po třicetileté válce byla tvrz za Bořitů z Martinic přestavěna a rozšířena o dvě boční křídla a vznikl barokní zámek. Později jej zdědil hraběcí rod pánů z Vrbna, kteří nechali postavit nový zámek, a starý už byl využíván jen úředníky. V roce 1929 jej poslední šlechtický majitel, hrabě Jindřich ze Schaumburgu z rodu Hanavských, prodal státu. Od státního podniku Vojenské lesy jej odkoupilo r. 2012 město Hořovice. Do prostor zámku byla umístěna galerie a v roce 2017 také Muzeum Hořovicka, které je pobočkou Muzea Českého krasu v Berouně.
Zámek je jednoduchá trojkřídlá patrová stavba s mansardovou střechou, současná podoba je výsledkem několika přestaveb a úprav. Ve sklepě se dochovaly zbytky ostění portálů z 15. století.
K zámku mám já sám dobrý vztah, neb je považován za jedno z možných rodišť krále Jiřího z Poděbrad, mého dávného předka. A také ve sklepě zámku byly objeveny dvě chodby, z nichž jedna pravděpodobně sloužila jako odvodňovací a druhá, která ústí v zahradě v Zámecké ulici, nejspíš jako úniková. V severním sklepení na starém zámku vznikla expozice starých náhrobníků Berchisdorfa a Říčanských (majitelé panství před hrabaty z Vrtby). Ty náhrobníky byly původně v kostele svatého Jiljí na Vísce, ale Vrtbové je nahradili svými.
Na počátku 17. století spravoval nedaleký Zbiroh až do své smrti královský hejtman rytíř Bohuchval Bechystorf z Bechystorfu. A tehdy se stalo, že Jan Heřman Černín z Chudenic na Radnicích pozval o trhu některé známé k pohoštění. Když se rozjařili, vyšli na trh v Radnicích a tu kousky rozpustilými nemalou výtržnost stropili; konečně vespolek se seprali, tulichy do sebe bodali, až hostitel Bohuchvalem Elsnicem v hlavu tak silně bodnut, že sotva životem vyvázl. A Jan Vesecký z Vísky zase bodl Bohuchvala Berbisdorfa z Berbisdorfu, hejtmana zbirovského, že tento po malé chvíli duši vypustil. Stalo se 24. května 1607. Byv pak sice křesťansky pochován, ale že mnoho hříchů se mu připočetlo, on jako duch strašit musí a objevovat se všem lidem a jejich hříchy jim připomínat, a to v doprovodu strašného čerta. A navíc v místech, kde je ho náhrobek vztyčen.
V roce 2025 o svátku zemřelých na starém hořovickém zámku, v historickém sklepení plném barokních náhrobků, se duch statečného a urozeného rytíře Bohuchvala z Berchysdorfu, hejtmana na Zbiroze, jehož život vyhasl krátce po rvačce na jarmarku v Radnicích, zjevil. Do sklepení vedou kamenné schody, po kterých dolů sestupují návštěvníci. Na horním schodu stál příšerný čert, šířící strach a hrůzu zejména mezi dětskými, pověrčivými a hříšnými návštěvníky. Na schodech byla tma, a aby se na nich lidé nemrzačili, jsou všude kolem zapálené svíčky, osvětlující svým mihotavým jasem duchovo působiště. A protože duch, pobíhající již tři hodiny v čtyřicetikilovém plátovém brnění se cítil znaven, usedl na chvíli na zbytek zídky vedle schodů a když zas vstal, přítomné děti zvolají »Jéé…« Duch se upřímně diví, čím pacholátka tak zaujal, když jedno z větších a odvážnějších robátek upřesní: »Pane duch, hoříte!« A ohnivý duch zahrozil, prohodil něco, že je přece ohnivý a zmizel, aby se za chvíli opět objevil a konal svou povinnost! Inu, i svíce jsou někdy záludné!
Tak nezapomeňte, čerti i duchové jsou stále mezi námi!
Václav Ziegler
FOTO – archiv autora