Lidé, kteří jsou si ve vzhledu hodně podobní a nejsou příbuzní, částečně vykazují i genetickou podobnost a mají i podobné chování. Tvrdí to španělská studie, kterou vydal odborný časopis Cell Report.
Vědci využili projekt kanadského umělce Françoise Brunelleho, který už několik desítek let fotografuje lidi, kteří se vypadají téměř stejně. Z kolekce portrétů vybrali 32 dvojic, jejichž podobizny pak nechali analyzovat programy pro srovnávání snímků. Jen u 16 dvojic programy určily vysokou shodu podoby. Vědci také zjišťovali, zda mezi lidmi nejsou skryté příbuzenské vztahy a tuto možnost vyloučili.
Lidem zapojeným do výzkumu vědci odebrali DNA, kterou pak analyzovali. Podle jednoho z autorů studie, španělského vědce Manela Estellera, výzkum u těchto 16 dvojic ukázal genetické podobnosti, které naopak chyběly u párů, které programy nevyhodnotily jako perfektní dvojníky. »Zaznamenali jsme, že tito lidé, kteří se podobají, sdílejí mnoho společných genetických variací. A je to mezi nimi velmi časté,» uvedl Estellera. Podle vědců tyto genetické podobnosti vedou k tomu, že lidé vypadají skoro stejně.
Výzkum také prověřoval dalších 68 prvků. »Tělesné rysy jako výška a váha nebo prvky chování, jako kouření a úroveň vzdělání, byly v korelaci mezi lidmi, kteří se velmi podobají,« dodali autoři studie. Podle nich to ukazuje, že podobnost v genech vede nejen k podobnému vzhledu, ale také k podobnostem v chování.
Autoři doufají, že závěry studie bude možné využít například v kriminalistice. Jejich průzkum má však i řadu slabin, jak sami přiznávají. Výzkum provedli na malém vzorku a navíc v něm převažovali lidé z Evropy. Podobu navíc badatelé hodnotili na černobílých snímcích.
(mac, čtk)
FOTO – francoisbrunelle.com, Facebook, Instagram/francoisbrunelle.doubles